A sám Marc Dolan zase ukazuje, jak se dělá poctivá biografie o hudební legendě, aby z toho nebyla nekritická adorace či stejně nekritický pamflet, ale opravdu kniha, která ukazuje, že to opravdu není – a Rolling Stones jistě prominou – „jenom“ rock´n´roll.
Vzhledem k tomu, že v nakladatelství Argo se chystá další kniha o Springsteenovi a fanoušci jistě znají i před lety vydanou biografii od Volvox Globator, nabídne se nám brzy fascinující srovnání několika přístupů a slavný rockový písničkář bude patřit k v českém jazyce nejlépe zmapovaným rockovým umělcům.
Neautorizovaná sonda ke zdrojům
Pro pochopení Dolanovy knihy je zásadní skutečnost, že se nejedná o práci, která by spadala do ranku „oficiálních“ biografií. Jedná se o klasickou odbornou monografii, jen místo řekněme výzkumu elit zaměřenou na konkrétního rockového umělce, skrze něhož se Dolan dostává k podstatě rockové muziky, ale také k procesům a okolnostem, které rock formovaly (v dobrém i zlém) od šedesátých let po současnost.
Kořeny Springsteenovy hudby spatřuje v šedesátých letech, kdy došlo v USA pod vlivem „špinavých“ (v kontrastu s umírněnými, načančanými interprety nastoupivšími po první vlně rock´n´rollu z padesátých let) britských kapel k rockové renesanci. Pro mladého kluka z Freeholdu se iniciativním momentem stalo vystoupení Beatles v televizi a jeho vkus i pozdější styl byly následně formovány řadou hitparád a hudebních pořadů na rádiu i v televizi, stejně jako později harcováním po lokálních barech a klubech s řadou rychle vznikajících a často ještě rychleji zanikavších kapel.
Dolan ukazuje, v čem hudební ovzduší šedesátých let mohlo imponovat – revoltou, individualismem, pocitem svobody a rozmanitostí žánrů, z kterých se mohli mladí hudebníci napájet. Exkurzy do sociálního, ale i ekonomického zázemí hudebního průmyslu jsou právě v kapitolách věnovaných Springsteenově protohistorii a prvním letům profesionální kariéry nejpropracovanější a upřímně – zatlačují do pozadí i hlavního hrdinu knihy.
Dolan výborně pracuje s prameny, ví, jaké by si měl pokládat otázky, a ve více slova smyslech mapuje rockovou historii (ne nadarmo je součástí knihy i mapa míst, kde Springsteen vyrůstal a která jsou zmiňována při jednotlivých exkurzech do textů jeho písní, a která pomůže pochopit, jaký dopad mělo právě na Springsteena 11. září, kde řada obětí pocházela ne z jeho země, ale přímo z jeho sousedství). Velice rychle tak vystupuje jednotící linie knihy, kterou je pro Dolana politický rozměr rockové hudby. Tedy to, jak hudebníci reagují na velké i malé dějiny, jak jsou schopni svůj postoj k věcem veřejným včlenit do své hudby a osobnosti.
Jinými slovy: dozvíme se, že měl Springsteen komplikovaný vztah s otcem (obraz, kterak Doug Springsteen sedí v noci v temném pokoji, aby ušetřil za elektřinu, a o samotě popíjí, by se neztratil ani v leckterém hororu), jak se rozpadlo první zpěvákovo manželství i že byl Springsteen tématem řady fám a s oblibou navštěvoval striptýz bary. Ale jsou to v podstatě jen zmínky na okraji. Důležitější pro Dolana je, jak se muzika mění po střetu svobodomyslných šedesátek s Nixonovou érou, jak může být chytlavý slogan Born in the U.S.A využit v rámci jedné prezidentské kampaně oběma stranami, i proč vyvolá takovou bouři a nevoli píseň American Skin (41 Shots)...
Rocker chybující i triumfující
Dolanova kniha ukazuje, že kupříkladu dějiny mentalit a sebeprezentace, tak oblíbené mezi francouzskými historiky školy Annales, jsou skvěle využitelné i ve zkoumání moderní populární kultury. Krom jednotící politické linie (díky které si i běžný fanoušek mnohem lépe uvědomí návaznost alb jako Nebraska, Ghost of Tom Joad či kolekce věnované Petu Seegerovi) se to nejlépe projeví během analýzy doby, kdy Springsteen teprve prorážel – tedy v období prvních tří až čtyř alb.
Analýza Springsteenova obdivu k Bobu Dylanovi se odráží nejen do postřehů k průpovídkám na koncertech a selektivní paměti umělce, ale i v popisu konfliktu mezi obrazem Springsteena jako „nového“ Dylana, jak jej chtěla vidět a prodávat nahrávací společnost, a obrazem muzikanta obklopeného šlapající kapelou. Dolan ukazuje, že zdánlivě nepřekonatelný rozpor vlastně organicky vycházel ze Springsteenových hudebních kořenů, a všímá si, jak se obě koncepce nejen střetávaly, ale i doplňovaly, aby po příchodu producenta Jona Landau – původně novináře a autora výroku „Viděl jsem budoucnost rock´n´rollu“ – jaksi organicky vedly k víceméně pravidelnému střídání rockových a komorních alb, stejně jako ke zrodu mnoha variant slavných hitů i méně známých kousků.
Především to však umožňuje Dolanovi poukázat na míru despocie, s níž Springsteen přistupoval ke svému okolí a hlavně kapele. Pokud čtenář touží po pikantnostech z osobního života, má smůlu (krom roztomilé poznámky na téma, v kterých písních se Šéf vyznává ze vztahu k orálnímu sexu), ale popis některých kapelnických rozhodnutí nebo odboček na solitérní dráhu to více než vynahradí – a bez laciné bulvárnosti.
Skvělé na tom přitom je, že Dolan v každém okamžiku důsledně sleduje koncertní vystoupení Springsteena s kapelou i bez, popisuje proměny jeho vztahu k publiku i spoluhráčům a v závěrečných kapitolách tak dokáže vyvolat pocit čtenářské katarze, když dojde k obnovení E Stret Bandu a následně bohužel i k prvním úmrtím jeho členů. Kniha končí v době, kdy je kupříkladu naživu Clarence Clemons, jemuž byla věnována tour, v jejímž rámci dorazil Springsteen i do Prahy, ale vrcholí smrtí Dannyho Federiciho.
Důslednost kam se podíváš...?
Dolan tak skutečně vypráví několik fascinujících příběhů: rocku, kapely, publika... a nemusí sklouzávat k laciným vějičkám. Dobrovolný odstup od osobní roviny jeho hrdiny má možná za následek určitou nedotaženost v analýzách vztahů uvnitř E Street Bandu, ale je vynahrazen jinde. A skutečně je fascinující práce, kterou si autor dal s dohledáváním setlistů a zdrojováním nejrůznějších poznámek.
Snad jen zamrzí, že profesor americké kultury odbude vztah Springsteen – Stephen King jednou poznámečkou – a to ještě z těch nabízejících se nejméně zajímavou. To je ovšem prkotina. Stejně jako pocit, že Dolan se zamiloval do obratu, že bylo něco uděláno za tři týdny, nebo že nedovysvětlí vztah Columbie a Sony.
Co už prkotina není, to je české vydání. Na pováženou je už rozhodnutí překládat názvy písní (a způsob jejich překladu), ale vyloženě alarmující je počet překlepů, bohužel přímo ve jménech lidí (včetně Springsteena). Nebo lapsy redakce. V kapitole věnované roku 2009 se dá například s úspěchem pochybovat, že v červnu slavilo Nizozemí postup do finále světového poháru – to spíše z kvalifikace na mistrovství světa. Stejně tak zamrzí, když se sejde pravděpodobně chybička na straně korektur i redakce jako v případě jakési Patty Smith, která odhalí, že ne všechny údaje v rejstříku jsou vyčerpávající a přesné...
Za normálních okolností by se jednalo o možná otravné, ale nijak zásadní chybičky (kniha je obsáhlá a faktů k ověření doslova tisíce), ovšem vzhledem k tomu, jaké ambice autor měl a do jakého ranku knihu směřoval, je na ně třeba upozornit. Nic však nemění na tom, že Dolanova kniha je povinností pro každého fanouška hudby a nabízí nejen skvělou analýzu jednoho umělce, ale i obecnější postřehy - kupříkladu k sémantice obratu „něčí dcera“.
Prostě skvělá práce a ano, není to jen rock´n roll.
Marc Dolan: Bruce Springsteen – Není to jen rock´n´roll, Galén, Praha 2015, s. 438.
