reklama
 
 

Nekraďte mi písně! Proč se Neil Young zlobí na Trumpa?

15. 7. 2015 10:37
Americké prezidentské kampaně se neobejdou bez muziky. O důležitosti podpory muzikantů by mohl vyprávět Barack Obama. A zejména Donaldu Trumpovi, který hned na začátku kampaně udělal pořádný přešlap.

Glosa – Co by byla kampaň k prezidentským volbám bez popových či rockových šlágrů? S jejich pomocí můžou kandidáti pomrkávat na své voliče a budovat si pověst jednoho z nich. Nikde jinde není tato tradice tak silná jako ve Spojených státech, kde je hudba nedílnou součástí reklamních spotů nebo velkých shromáždění.

Důležitost hudební složky kampaně nelze podceňovat, současnému prezidentovi Baracku Obamovi pravděpodobně pomohla spolupráce s hvězdami, jako jsou Jay-Z, will.i.am nebo The National, dvakrát vyhrát volby.

Žádný div, že týmy kolem současných kandidátů chystajících se na klání, z něhož vzejde nový prezident, by na jeho úspěchy rády navázaly a vyvíjí horečnou snahu ulovit ty správné písně, které by nakoply kampaň hned v samotném začátku. Jenže muzikanti jsou na spojení svých skladeb s politiky poněkud citliví, jak ukazuje třeba aktuální kauza v hlavní roli se slavným kanadským rockerem a aktivistou Neilem Youngem a miliardářem a nově i politikem Donaldem Trumpem.

Jeden z nejbohatších Američanů ohlásil v polovině června svoji kandidaturu v prezidentských primárkách republikánů a jednou ze skladeb, která na shromáždění zazněla, byla i klasika Rockin' In The Free World od Neila Younga. Trump se navíc vyjádřil, že Young je jeho nejoblíbenější muzikant, a zveřejnil jejich společnou fotku. Když se to Neil Young dozvěděl, vydal okamžitě prohlášení, podle něhož byla skladba z roku 1989 použita bez jeho souhlasu. A o nějaké podpoře Donalda Trumpa nemůže být ani řeč. "Hudba je univerzální jazyk, takže jsem rád, že tolik lidí s odlišnými názory získává uspokojení z mé hudby, i když nutně nesdílí moje názory. Ale kdyby mě požádali o povolení použít skladbu na podporu tohoto kandidáta, řekl bych ne," napsal Young na internetu.

Donald Trump sice dál tvrdil, že za licenci skladby řádně zaplatili, mluvčí jeho kampaně se ale Youngovi radši omluvila a potvrdila, že skladbu už nebudou používat. Miliardář pak ještě na Twitteru hořce konstatoval, že "tu písničku stejně nikdy neměl rád", mediální skvrnu na své kampani už ale nemohl odčinit. Jestli chtěl ohromit zástupy voličů svojí láskou k Neilu Youngovi, pak se mu podařil úplný opak.

Nejvíce stížností je na republikány

Podobné kiksy v kampaních rozhodně nejsou výjimkou. O pár dnů později se něco podobného stalo současnému guvernérovi Louisiany Bobby Jindalovi, který také ohlásil svůj záměr kandidovat a použil k tomu písničku kreolského harmonikáře Buckwheata Zydeca Hey, Good Lookin'. Zydeco se proti užití písně ohradil na Twitteru a prohlásil, že ve skutečnosti podporuje demokratického kandidáta Bernieho Sanderse. Senátor z Vermontu může mimochodem mezi své příznivce počítat i Neila Younga a oba republikánští politici mu pomohli k publicitě zadarmo.

Stejný problém musel řešit už v lednu jiný republikánský politik Scott Walker, který při jednom svém projevu použil skladbu I’m Shipping Up to Boston od punkové kapely Dropkick Murphys. "Přestaňte používat naši píseň. My vás doslova nenávidíme!!!" nechali se slyšet naštvaní pankáči na svém Twitteru. Jen o pár měsíců předtím si přitom na stejného politika stěžoval hudebník John Mellencamp, protože neoprávněně použil jeho skladbu Small Town.

Není bez zajímavosti, že scénář, v němž muzikanti protestují proti zneužití své písně, je vesměs stejný – na jedné straně levicově (či v Americe liberálně) naladění muzikanti a na druhé politik z republikánské strany. Americký portál Five Thirty Eight spočítal celkem třicet podobných kauz z poslední doby a jen ve dvou z nich figurují demokratičtí politici.

Bruce Springsteen - Born in the U.S.A. | Video: YouTube

První výrazně medializovaný případ bylo v roce 1984 užití Born in the U.S.A. od Bruce Springsteena v kampani Ronalda Reagana. Tady se tým kolem úřadujícího prezidenta pěkně seknul, když rockovou hymnu levicového buřiče považoval za patriotickou píseň, která měla pomoci do úřadu konzervativnímu politikovi. Rekordmanem v stížnostech je ale Obamův sok z roku 2008 John McCain, jehož tým musel měnit svůj playlist hned devětkrát. Liberální Amerika byla po osmi letech vlády Bushe mladšího na republikány pěkně naštvaná a svoje písně dalšímu republikánskému kandidátovi nechtěli dopřát Bon Jovi, Van Halen, Foo Fighters ani ABBA.

Reklama nebo film lepší

Svatý tehdy nebyl ani Obama, který nedostal povolení k použití písně Hold On, I’m Coming od soulového dua Sam & Dave. Jinak mu ale šli muzikanti na ruku a pro kampaň vzniklo hned několik nových skladeb v čele s Yes We Can, v jehož refrénu se objevil zástup podporovatelů z popkulturních sfér od basketbalisty Kareema Abdul-Jabbara přes pianistu Herbieho Hancocka až po rapera Commona. Klip ke skladbě will.i.ama ze skupiny Black Eyed Peas je už dnes příkladem z učebnic politického marketingu. Podobnou trefou do černého byla v roce 1924 skladba Keep Cool and Keep Coolidge na podporu Calvina Coolidgeho nebo They Like Ike, kterou v roce 1952 napsal muzikálový gigant Irving Berlin pro úspěšnou kampaň Dwighta "Ike" Eisenhowera.

They Like Ike | Video: YouTube

Současní kandidáti pro volby 2016 budou patrně své největší trumfy teprve vynášet. Nejsilnější demokratická politička Hillary Clintonová dostala přes sociální sítě nabídku od zpěvačky Katy Perry a v odpovědi naznačila, že by její volbou mohl být hit Roar. Písnička nechybí v playlistu, který na podporu své kandidatury zveřejnila Clintonová na streamovací službě Spotify.

Vedle Trumpova fiaska hned v první vlně zaujal třeba republikán Ben Carson, který svoji kandidaturu uvedl gospelovým sborem zpívajícím Eminemův hit Lose Yourself. (Raper zatím neprotestoval.) Dodejme, že afroamerický doktor, který jako první úspěšně operoval siamská dvojčata srostlá na hlavě, nemá v primárkách příliš velké šance. Texaský guvernér Rick Perry může k volbám vyhlížet s větší nadějí a na startu mu určitě pomohlo, když k řečnickému pultíku napochodoval s novou verzí country-rapové skladby Answer to No One od Colt Ford.

Nepříliš známý bělošský raper z Georgie byl určitě rád, když ho Perry oslovil, a dokonce zmínil jeho jméno v projevu. V písni z roku 2012 oslavuje tradiční hodnoty amerického jihu (svoboda, auta, střelné zbraně), a dokonce se v ní označuje za hrdého republikánského voliče.

Jiní muzikanti ale mají k spojení s politickými kampaněmi naprosto pochopitelné výhrady. A nejde jen o politické názory. Problém jsou tady i peníze. Ne snad, že by za licenci nedostali zaplaceno. Při současném stavu hudebního průmyslu je ale pro hudebníky "propůjčování" skladeb jedním z nejpodstatnějších zdrojů příjmů, a když potenciál jejich hitu "vytěží" nějaký politik, těžko ho pak už za lepší peníze prodají do reklamy nebo třeba do filmu. Spojení s politikem je pro písničku příliš definitivní, a ať už zvolíte jednu nebo druhou stranu, vždycky bude jedna polovina vašich potenciálních posluchačů naštvaná.

Yes We Can - Barack Obama Music Video | Video: YouTube

autor: Karel Veselý | 15. 7. 2015 10:37

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama