Pořadatelům se podařilo "urvat" Linkin Park, jednu z nejoblíbenějších a nejvzývanějších kapel posledních patnácti let. "Linkini" sice do Prahy přijeli s čerstvým cejchem vyčpělé popiny, aktuální formou ale všem kritikům zalepili ústa.
Velká část fanoušků Linkin Park stále nerozdýchala žánrový kotrmelec v podobě alba One More Light, na kterém kapela předvedla ostrý odklon od dosavadní tvorby a vydala se vstříc rádiovému popu. Linkin Park si však za novým materiálem stojí a tvrdošíjně, tu slušně a věcně, jindy vulgárně a útočně, odvrací veškerou kritiku. Jejich vystoupení na festivalu Aerodrome se nakonec ukázalo být tím nejlepším argumentem.
Zdaleka největší obavy se vznášely nad tím, jak nové skladby, v nichž téměř chybí kytary i Chesterův charakteristický řev, zapadnou mezi starší rockové kousky. Tím spíš, že v podobné situaci kapela už jednou byla a nedopadlo to vůbec dobře - v době vydání zvukově hodně experimentálního alba A Thousand Suns se totiž na pódiu víc řečnilo, než hrálo, a koncerty vyznívaly rozdrobeně a utahaně.
Rap s kadencí samopalu, zpěv jako zamlada
Aktuální forma Linkin Park však znovu připomínala jejich nejenergetičtější doby a vůbec nehrálo roli, jaké skladby zrovna z pódia zněly. Přestože novinky přijalo publikum o něco chladněji než nejklasičtější kousky jako Numb, In the End, One Step Closer nebo Somewher I Belong, aktuální tvorba mezi ně díky nastartovanému koncertnímu drajvu bez problémů zapadla. Šestice nezapomněla na žádnou kapitolu své tvorby, přičemž oproti šesti novým skladbám ze zmíněné One More Light se z předchozí nahrávky, punkem načichlé Hunting Party, dostala do setlistu jen jediná.
Na celkovém dojmu z více než stominutového koncertního setu měl obří podíl jednak luxusní zvuk a zejména skvělá forma obou zpěváků. Chester Bennington svoje hlasivky napínal k prasknutí a nevypustil snad jedinou technicky náročnou pasáž, kterých jsou táhlé refrény jejich písniček plné. Mike Shinoda jej rapem doprovázel s kadencí samopalu, přesto se samozřejmou lehkostí.
Linkin Park si na letišti v pražských Letňanech vystačili bez pompézní doprovodné show. Přestože do areálu přijeli zhruba hodinu a půl před začátkem setu jako hvězdy první kategorie v několika limuzínách, na pódiu se žádné hvězdné manýry nekonaly. Oba hlavní tahouni působili vřele a přátelsky - Shinoda si při osobní vzpomínce na úmrtí v rodině otevřel před pětadvacetitisícovým publikem srdce a Bennington se několikrát vydal do bezprostřední blízkosti za fanoušky do předních řad a s několika z nich se lehce objal.
I obligátní poznámky o "nejlepších fanoušcích na světě", které v různých modifikacích slýcháme od kapel na koncertech pravidelně, zněly s ohledem na bouřící a bez vydechnutí zpívající publikum tak nějak upřímněji. Diváci jim vše vrátili třeba ve chvíli, kdy se nad jejich hlavami rozsvítily tisíce světel mobilních telefonů. Okoukané, přesto působivé.
Na faktu, že Linkin Park vydali své nejslabší nebo přinejmenším nejkontroverznější album, se pražským koncertem pochopitelně nic nezměnilo, avšak všeobecné mínění o kapele se díky vystoupení na Aerodromu opět dostalo do černých čísel.
Mallory Knox nedorazili kvůli nehodě
Hlavní hvězdě přivezli pořadatelé neméně atraktivní doprovod. S kanadskými sympaťáky Simple Plan zpívaly refrény jejich poprockových/pop-punkových vypalovaček tisíce (nejen) dívčích hrdel. V Česku hodně oblíbení Royal Republic se opět předvedli jako mistrní baviči. Příjemně překvapil raper Machine Gun Kelly (na samostatný koncert dorazí 16. 10. do Fora Karlín) se svojí doprovodnou kapelou a taktéž britský punkový objev Counterfeit, jimž se předpovídá velká budoucnost. Za očekáváním zůstali jen buřiči Enter Shikari, kterým se nepovedlo zažehnout jejich pověstnou jiskru.
Krátce před startem akce dorazila pořadatelům zpráva od kapely Mallory Knox, jež měla program celého dne otevřít, že kvůli automobilové nehodě musí svůj set zrušit. Vedle nedostatečné kapacity záchodů to však byla jediná černá šmouha jinak povedené akce.
Hodnocení Aktuálně.cz: 85 %
