Londýn - Prestižní britskou hudební cenu Mercury Prize za nejlepší britské album roku letos získal anglický kvartet Alt-J se svou prvotinou An Awesome Wave. Porota složená z publicistů i osobností nahrávacího průmyslu se rozhodla ocenit nahrávku žánrově roztříštěnou, které se ale přes všechnu zvukovou excentricitu daří udržet linii intimního písničkářství. „Děkujeme všem lidem v týmu Alt-J, kteří nám někdy pomohli. A rodičům... díky, že jste nás nenutili najít si nějakou normální práci," řekli při přebírání členové kapely, která se před pěti lety potkala na univerzitě v Leedsu a nyní působí v Cambridge.
Alt-J získali kromě ceny také dvacet tisíc liber a zařadili se po bok slavných kolegů jako jsou Portishead, Pulp, Arctic Monkeys, the xx nebo PJ Harvey, kteří Mercury Prize také obdrželi. Formát a cíle ocenění - upozornit na umělecky zajímavé britské desky posledních dvanácti měsíců - zůstávají i po dvaceti jedna letech stejné, nicméně letos pořadatelé změnili podobu předávacího ceremoniálu. Místo formálního večírku se zástupci průmyslu uspořádali letos dvouhodinový večer, na kterém si v londýnském Roundhouse zahrálo všech dvanáct nominovaných interpretů.
Stejně jako loňský triumf PJ Harvey se i vítězství Alt-J všeobecně očekávalo. Kvartet vedl v předpovědích sázkařů ještě před vyhlášením nominací v polovině září a když se některé tipované desky mezi dvanáctku vyvolených nevyšly (Kate Bush, SBTRKT) stala se An Awesome Wave jasným favoritem s kurzem na vítězství 4 ku 6. A protože už neplatí, že porota svým verdiktem ráda překvapuje, Alt-J opravdu nakonec pokořili své soupeře, mezi nimiž byl veterán Richard Hawley, ambiciózní rapper a filmař Plan B nebo další letošní objev Django Django.
Polovinu letošních nominací tvořily debutové desky a Alt-J navázali na předchozí úspěchy dreampopových The xx, rapperky Speech Debelle či nu-raveových pionýrů Klaxons, kteří také triumfovali hned se svým prvním albem.
Mimochodem v souvislosti s dvěma posledně jmenovanými se často mluví o „prokletí Mercury Prize" - o stínu, který vítězství v kritické anketě, vrhá na své držitele a z něhož se už nemůžou vymanit.
Alt-J se ale „polibku smrti" nebojí a na předávání sebevědomě prohlásili: „Tohle prokletí nemá nic společnýho s vítězstvím v Mercury, ale s materiálem, který vydáš poté, co vyhraješ Mercury. My věříme, že máme dost silných skladeb na další desku." prohlásil frontman Joe Newman.
Futuristický folk-step
Alt-J vydali desku letos v květnu na malé značce Infectious Music a po několika kladných recenzích s ní začali stoupat žebříčkem. Nejvýše se podívali na číslo devatenáct těsně po vyhlášení nominací a dá se očekávat, že tento týden by mohli dorazit i do první desítky. Jejich nejúspěšnější skladba Breezeblocks jen jednou nesměle nakoukla do Top 75 na samotném chvostu, zatím poslední singl Something Good skončil na konci září na čísle 76.
Britský hudební tisk nicméně kapele předpovídá velké věci a neváhá je titulovat jako „nové Radiohead". S oxfordským kvintentem mají kromě univerzitního vzdělání společnou třeba lásku k eklektickému míchání žánrů. Jejich styl novináři překřtili na folk-step a BBC o nich napsala: „Deska spojuje všechny myslitelné a proveditelné nápady, žánry a vlivy, které se vůbec dají strčit pod deštník kytarové hudby, a přesto nepůsobí chaoticky. Naopak, z reproduktorů zní tato kolekce nádherných popových písní majestátně a dokonce velmi přístupně."
Alt-J působí trochu jako kapela, která toho má hodně naposloucháno a ty nejlepší elementy z cizích zdrojů dokáže umně propojit a přidat do nich i cosi svého - zvláštní nasální vokál Joe Newmana a salónní excentricitu studentů literatury. (Deska je pochopitelně prošpikována literárními a filmovými referencemi.) Někdy jejich art-pop působí trochu snobsky, hlavně v delších skladbách z konce alb, když ale najdou průsečík mezi zvukovými hrátkami a silnou melodií - jako ve skladbě Matilda - je z toho kouzelný futuristický pop. Tihle hudební nerdi se mimochodem pojmenovali po zkratkové klávese Alt-J, která dá dohromady řecké písmeno delta (∆), kterým se kapela také někdy označuje a které je prý symbolem změny.
„Jsou mladí a přesto je jejich hudba prostá naivity. Jsou posedlí hledačství a přitom působí umělecky vyspěle," chválí desku časopis Clash Music, zatímco Music OHM je srovnává s americkým art-rockovými giganty TV On The Radio a vyhlašuje desku za jeden z nejlepších debutů posledních let. Jenže zatímco britský hudební tisk Alt-J vzývá jako budoucnost popu, ten zámořský nad deskou jen znuděně zívá.
Tak třeba prestižní Pitchfork desku ocenil známkou 4,8/10 a napsal o ní: „Jediný důvod proč někdo považuje Alt-J za inovátory je to, že se toho v jejich písních hodně děje." V rezervované recenzi pak ještě dodává: „Písničky vysvlečené ze všech nadbytečných třpytek a efektů, zní jako stokrát vyždímané a donekonečna prodlužované nekonfliktní popové melodie," a Alt-J dokonce srovnává s britským folkovým exportem Mumford & Sons.
Allmusic konstatuje, že kapela je teprve na začátku své cesty a na svém debutu nepůsobí zrovna nejjistějším dojmem, jako kdyby nevěděli jestli popustit uzdu svým schizofrenním hudebním experimentům nebo zůstat v krajinách bezpečného popu. Album v zámoří vyšlo v polovině září a na rozdíl třeba od předloňských vítězů The xx zatím v místních žebříčcích neboduje. Na agregátu recenzí Metacritic si zatím An Awesome Wave vysloužila průměrné hodnocení 7,2/10, což ji rozhodně neřadí mezi nejchválenější alba roku.
Zdá se, že porota Mercury Prize se rozhodla v roce olympijských her, drastických škrtů i špatných ekonomických zpráv ocenit typicky britské album, které navazuje na bohatou tradici experimentů s rockovým žánrem.
