O dva roky později teď Halsey, které se začaly identifikovat množným číslem ženského rodu, vydaly své čtvrté album nazvané If I Can’t Have Love, I Want Power. Shodou okolností krátce předtím, než americký nejvyšší soud potvrdil platnost zákona, kterým stát Texas zakázal potraty od zhruba šestého týdne těhotenství.
Zatímco na předchozí desce Halsey vyzývaly k demonstracím, z novinky se ozývá hlavně vztek a frustrace, které jako by už neměly naději vyústit v něco pozitivního.
Je to koncepční nahrávka o radostech i strastech mateřství, někdy líčeného až hororově. Halsey se tu vyrovnávají s nároky, které na ženu jako matku klade patriarchální společnost. Opakují se zde feministická témata z předchozích alb, přibyly ale rockové kytary nebo drsnější elektronika, za což může Trent Reznor z kapely Nine Inch Nails. Ten se ujal produkce se svým stálým spolupracovníkem Atticusem Rosem.
Dvojnásobní držitelé Oscara za filmovou hudbu tak pomáhají Halsey vykročit ze škatulky zaměnitelných popových hvězd, zároveň výsledný zvuk zapadá do aktuální renesance kytarové hudby v americkém mainstreamu. Na albu jako hosté účinkují Dave Grohl ze sestavy Foo Fighters a Lindsey Buckingham z Fleetwood Mac.
Pop-punkový vztek
Na obalu jsou Halsey zobrazeny na kovovém trůnu s dítětem, napůl světice, napůl prostitutka. Fotografie odkazuje na zobrazení Panny Marie, konkrétně na takzvaný Melunský diptych z 15. století.
„Já jako sexuální bytost a mé tělo jako nádoba i dar pro mé dítě jsou dva koncepty, které spolu mohou v klidu koexistovat. Poslední roky mé tělo různými způsoby patřilo světu a tento výjev je mou snahou znovu si vydobýt autonomii,“ vysvětlují obal Halsey.
V úvodní skladbě The Tradition se pouští do křížku s těmi, kdo omezování ženských práv zaštiťují údajnými tradicemi. „Vezměte si, co chcete, mně už je to jedno / Žádáte o prominutí, nikdy o povolení,“ zpívají.
Madonna sedící na kovovém trůnu zároveň předznamenává zvuk. Chladný, přímočarý a ponurý. Mísí vlivy alternativy a pop-punku z 90. let minulého století s výraznou industriální složkou.
Píseň I am Not a Woman, I’m a God táhnou vpřed automatické bicí, Girl is a Gun si vypůjčuje překotný drum’n’bassový rytmus, zatímco Honey začíná, jako by patřilo do repertoáru rockerů The Cure.
Přímočarostí a průzračnou melodičností album asi nejvíc připomene superskupinu How to Destroy Angels, boční projekt producenta Trenta Reznora a jeho manželky Mariqueen Maandigové.
V hitparádách ale zřejmě nejvíc budou bodovat písně Easier than Lying nebo You Asked For This, které se vrací k žánru grunge nebo pop-punku ze začátku tisíciletí. Halsey v rozhovorech přiznávají, že právě to byla hudba jejich puberty a že když jde o vyjádření vzteku, logicky sahají po tomto stylu.
Horor mateřství
Řízné pop-punkové kytary se poslední měsíce vrací do hitparád - zpěvačka Olivia Rodrigo ji dokonce nedávno ovládla se skladbou o frustraci z rozchodu Good 4 U. Následně zpětně přiznala část autorství skupině Paramore, populární mezi teenagery na začátku milénia.
Jenže zatímco Olivii Rodrigo je osmnáct a mládí jejímu křiku dodává na uvěřitelnosti, o osm let starší Halsey míří na dospělejší posluchače a vážnější témata. Pěveckými kudrlinkami a manýry však až příliš zůstávají v mezích mainstreamového popu. Je to tím zřetelnější, čím je zvuk obalenější špinavými industriálními efekty.
Zamýšlené experimenty tak znějí až příliš předvídatelně, v epických pasážích jako by kapela moc tlačila na pilu a příliš mnoho skladeb se spoléhá na melodramatický zvuk klavíru.
Nejlépe z toho nakonec vychází čistokrevné balady Darling nebo závěrečná Ya'aburnee, dojemný milostný dopis potomkovi a partnerovi Halsey, který inspiroval arabský pojem doslova znamenající „ty pohřbíš mě“. Vyjadřuje přání zemřít ve vztahu jako první, protože by to bez toho druhého bylo nesnesitelné.
Na politicky motivované desce nakonec právě balady mají největší přesah.
Americká kina v těchto dnech zároveň promítají film If I Can’t Have Love, I Want Power, „největší hororový příběh všech dob o celoživotním společenském labyrintu sexuality a porodu“. V padesátiminutovém snímku Halsey hrají několik žen v různých historických údobích, které narážejí na genderové stereotypy a zároveň se stávají matkami.
Dříve Halsey zpívaly o psychických nemocech a snažily se bourat společenská tabu. Nahrávkou o mateřství teď pokračují ve snaze přinášet do popu závažná společenská témata. Hudba nicméně ještě neodpovídá závažnosti sdělení: pořád připomíná spíš lepší mainstreamový pop.
Přesto je If I Can’t Have Love, I Want Power ze všech předešlých desek jednoznačně nejlepší, naplněné ambicemi i silnými melodiemi.
Album
Halsey: If I Can’t Have Love, I Want Power
Capitol Records 2021
