V černých brýlích a typické, ke krku zapnuté šusťákové bundě stojí na místě. Nepohybuje se po pódiu, neudržuje kontakt s fanoušky. Maximálně občas vezme tamburínu nebo rumba koule, otře si zátylek ručníkem, který pak vztekle odhodí. Přesto z něj sálá charisma, jež s přibývajícími roky nemizí.
Včera se o tom přesvědčili návštěvníci festivalu Metronome, opět se odehrávajícího na pražském Výstavišti. Pro svůj čtvrtý ročník našel opravdu hvězdu: včerejší set Liam Gallagher zopakuje příští sobotu na hlavním pódiu anglického Glastonbury a za měsíc na slovenském festivalu Pohoda.
Letos šestačtyřicetiletý Angličan proslul v 90. letech minulého století jako zpěvák manchesterské kapely Oasis, která debutovala roku 1994 a takřka okamžitě se stala senzací, jakou ostrovní scéna nepamatovala od časů Beatles.
Britský tisk pro tu hudbu později vymyslel škatulku britpop, značící vlnu kapel, jež se vracely k rockovým kořenům a elektrickým kytarám.
Přímočaré písně pro všední den v Oasis psal kytarista Noel Gallagher a bratr Liam je zpíval. Tak je zažili i Pražané v listopadu 1997, kdy Oasis zhruba ze dvou třetin zaplnili Sportovní halu. A dokonce tu zažili malé drama, když se jich redaktorka televize Prima zeptala, zda jsou "opravdu takoví idioti, jak se říká". Byl z toho humbuk a jedna zrušená večeře.
Dnes, deset let po rozpadu Oasis, je vše zapomenuto. Do Česka už se bratři vrací každý po své ose: Noel Gallagher, jenž měl slibnější start sólové dráhy, vloni vyprodal velký sál Lucerny.
Liam se několik let hledal s kapelou Beady Eye, tu ale nakonec rozpustil, předloni publikoval výtečnou debutovou sólovou nahrávku, aktuálně je hvězdou dokumentárního filmu a v září vydá další album.
Návštěvníci Metronomu tuto zvýšenou aktivitu ocenili skandováním "Liam, Liam!". A když jmenovaný začal zpívat jeden hit Oasis za druhým, část kotle se přidala.
Žádný div, u těch songů leckdo dospíval. Třeba u poživačné písně Cigarettes & Alcohol, přímočaře dosvědčující, že když je člověk mladý, stačí mu cigareta, pivo a všechno ostatní může jít k čertu. Sloky jako "stojí za to se trápit hledáním práce / když není nic, kvůli čemu by mělo smysl pracovat" zjevně rezonují dodnes.
Nebo Roll With It, skladba, která v polovině 90. let odstartovala mediálně vděčnou roztržku mezi Oasis a jejich konkurenty Blur, jež přerostla v širší společenskou polemiku mezi lidmi lépe zajištěnými a těmi, kdo si živobytí musí oddřít.
"Musíš říkat, co chceš říct / Nikdy nestůj stranou / Nenech si nic upřít," zpíval také včera Liam Gallagher o tom, jak se člověk v jisté fázi života musí narovnat a trvat na svém.
Před dvaceti lety to byla generační záležitost. V Praze ji Gallagher včera trochu shodil sarkastickou poznámkou, že jde o "nejstrašnější věc, která v britské hitparádě dosáhla na druhé místo". Vtip se mu vzápětí vrátil: Gallagher zapomněl sloku a musel začít nanovo.
Byl to jediný kiks jinak bezproblémového večera. Prostor v něm dostala i Gallagherova sólová tvorba: pět skladeb z předloňského alba As You Were zatím nestárne. Dokonce zazněl i nový singl Shockwave, zveřejněný před několika dny a postavený na vděčně se opakujících čtyřech akordech s trochu lennonovským refrénem.
Navzdory avizované show Gallagher odehrál obyčejný koncert bez efektů. Na varhanách se skvěl nápis připomínající, že klub z jeho rodného města Manchester City FC minulý měsíc obhájil mistrovský titul v anglické lize, úvod obstarala videoprojekce, vše ostatní ale bylo o muzice. S důrazem na skladby Oasis, kterých zaznělo deset, včetně libůstek jako koncertně dlouho opomíjené Columbie.
Největší hit, Wonderwall, přišel na konec, věrný původnímu aranžmá, v němž akustická kytara hraje mnohoznačné akordy se zadrženou kvartou.
Gallagher občas utrousil něco jako "máte pěkné město, starejte se o něj", tu a tam kohosi okřikl, sympatický byl asi málokomu, zato na zpěv se soustředil chvalitebně.
Přestože má omezený rozsah, udržuje si jedinečný výraz. Falzet skoro nepoužívá, zato opečovává charismatický, nosový hlas, který s postupem let příjemně zhrubl. Včera ho měl plně pod kontrolou, pěkně na pomezí mezi zpěvem a křikem, s typicky přidrzlým pouličním přízvukem. Pořád je to originál.
Škoda, že alespoň na jednu skladbu Gallagher nevzal do ruky kytaru - při tom, v jaké póze je zvyklý se sklánět pod mikrofonem, často s rukama napřaženýma podél těla, by mu to asi nebylo příjemné.
Naštěstí ho v Praze doprovázela výtečná kapela se dvěma kytaristy: Jayem Mehlerem, jenž působil už ve zpěvákově předešlé formaci Beady Eye, a Mikem Moorem, volícím podobnou kombinaci kytar, efektů a zesilovačů, jaké v Oasis používal Noel Gallagher.
Kytaristi se drželi zpátky, neupozorňovali na sebe, nesólovali. Hráli přesně, spolehlivě a bývali by si zasloužili, aby je Gallagher představil. Stejně jako baskytaristu Drewa McConnella, který píseň Universal Gleam zahrál na akustickou kytaru, bubeníka Dana McDougalla a varhaníka Christiana Maddena.
Nečekané ozvláštnění představovalo, když k muzikantům na pár skladeb přisedla hráčka na elektrické violoncello Liz Hanksová. V Gallagherových sestavách tento nástroj dřív nefiguroval - sice se objevuje v klipu k hitu Wonderwall, tam byl ale violoncellový part ve skutečnosti simulován na klávesový nástroj mellotron, v populární hudbě používaný už od dob Beatles.
Ti pro Liama Gallaghera, soudě dle jeho nových skladeb, dál zůstávají vzorem. Jiné si posluchač mohl domyslet: z písní The Stone Roses, které před včerejším koncertem vyhrávaly z reproduktorů, nebo kompozice Oasis nazvané Cigarettes & Alcohol, která dodnes používá rokenrolový riff ukradený z Bang a Gong, hitu britské rockové kapely T. Rex ze začátku 70. let.
Liam Gallagher
Metronome Festival, Výstaviště, Praha, 21. června
Šestnáct písní vybraných pro Prahu znělo podobně, uceleně. Svižně uběhly a vzbudily přiměřené nadšení.
Gallagher to utnul po 75 minutách, o čtvrthodinu dřív, než slíbil. "Fajn. A už jděte do p*dele. Mějte se, čus," rozloučil se s typickou drzostí, ukázal prostředníček a byl fuč. Glastonbury čeká.
