Jak píše agentura AP, téměř tříhodinové album nazvané Songs of Surrender vyšlo tento pátek a obsahuje 40 hitů U2 v novém podání. Při té příležitosti kytarista The Edge vypráví, že když mladíci z irského Dublinu začínali, potřebovali lidi rychle zaujmout. Příležitostí nebylo mnoho. Pokud dostali U2 možnost předskakovat známějším interpretům nebo mít kratší vystoupení na festivalu, museli ho využít na maximum, aby si jich lidé všimli. "V podobných situacích má koncert skoro gladiátorské parametry. Musíte mít silné, průrazné skladby. Kdežto na nové desce jsme si jako cíl stanovili intimitu. Intimitu jako nový punk rock," žertuje The Edge s odkazem na hudební žánr, ze kterého U2 kdysi volně vycházeli.
Na novince měl právě jedenašedesátiletý kytarista zásadní podíl, a to nejen coby producent. Když udeřila pandemie, během lockdownů začal starší písně znovu přetáčet doma. Většinou užíval akustickou kytaru, klávesy či dokonce dulcimer, což je strunný drnkací hudební nástroj podobný citeře. Naopak jen výjimečně sáhl po elektrické kytaře, která je přitom vedle hlasu zpěváka Bona dlouhodobě nejvýraznějším poznávacím znamením U2.
Podle agentury AP muzikanti neměli jasně stanovený plán. Pokud by došli k názoru, že přetočení starých písní nedává smysl, byli ochotni od projektu upustit. "Ale postupně jsme se do toho čím dál víc dostávali a také nás to čím dál víc bavilo," vypráví The Edge, který v předělávkách našel "nečekanou svobodu i radost". Podle něj je to na výsledku vidět. "Při poslechu nebudete mít dojem, že jsme se do toho nutili," dodává.
Pro intimní vyznění nahrávky je klíčový Bonův hlas. Dvaašedesátiletý zpěvák na rozdíl od stadionových koncertů tentokrát málokdy křičí, častěji než dřív zpívá v nejnižší poloze, občas stále užije falzet. A změnily se také texty, dokonce i relativně nedávných písní jako devět let starého songu The Miracle (of Joey Ramone). Znalci si všimnou drobného posunu v hitu Pride (In the Name of Love) z roku 1984, kde už Bono nezpívá o "jednom muži zrazeném polibkem", tedy o Ježíši a Jidášovi, ale neutrálněji zmiňuje "jednoho nepolíbeného chlapce". Skladba přeneseně vzato vypráví o mučednících a aktivistech, konkrétně odkazuje na kazatele Martina Luthera Kinga, zavražděného roku 1968. Jiný známý hit, Sunday Bloody Sunday z roku 1983, naopak v nové verzi končí otázkou, "kam se podělo Ježíšovo vítězství".
V písni Vertigo elektrickou kytaru nahradilo violoncello. Kompozice Where the Streets Have No Name díky klávesám získala ambientní náladu. A původně našlapaný rockový taneční song Two Hearts Beat as One zde začíná klavírem, přičemž ho jako jeden ze čtyř na nové nahrávce převážným dílem zpívá kytarista The Edge. Má podobnou barvu hlasu i falzet jako Bono.
Podle agentury AP se mezi čtyřicítku skladeb nedostaly žádné z alb October, vydaného roku 1981, ani No Line on the Horizon z roku 2009. Nečekaně silně je naopak zastoupena kolekce Songs of Innocence, jejíž vydání roku 2014 částečně zastínila kontroverze. U2 tehdy desku zdarma nahráli všem majitelům zařízení od Applu do knihovny iTunes, aniž by lidé měli možnost to odmítnout. Například deník Washington Post to označil za "dystopický rockový ekvivalent spamu", Apple musel zřídit zvláštní stránku, skrze níž mohli uživatelé album zase odstranit ze své knihovny, a U2 se nakonec omluvili. Víc pozornosti tak bylo upřeno na marketing než samotnou hudbu. "Přejímám za to veškerou zodpovědnost. Myslel jsem si, že když naši hudbu dáme lidem na dosah ruky, rozhodnou se po ní sáhnout. Mýlil jsem se," napsal zpěvák Bono v loňské autobiografii.
S ní nové album volně souvisí. Bono svou knihu pojmenoval Surrender: 40 Songs, One Story a čtyřicítku kapitol nazval podle jednotlivých písní U2. Album Songs of Surrender také čítá 40 songů, ty ovšem nevybral Bono, nýbrž všichni členové kvarteta. A celkem 11 kompozic se v Bonově knize vůbec neobjevuje, upozorňuje na rozdíl britský deník Guardian.
Samotný fakt, že hvězdy nanovo natáčejí své největší hity, není v hudebním průmyslu mimořádný. Popová hvězda Taylor Swift v posledních letech vydává nové verze svých starších alb, aby nad nimi měla kontrolu a na nahrávkách nevydělával její bývalý manažer. Také kanadský rockový zpěvák Bryan Adams kvůli autorským právům postupně přetáčí své staré hity a sám u toho hraje na většinu nástrojů.
Podle hudebního novináře Anthonyho DeCurtise z časopisu Rolling Stone dnes zejména starší muzikanti často postrádají motivaci skládat nové písně. Vědí, že v dnešním světě už je dostanou jen k omezenému počtu posluchačů, kteří od nich stejně chtějí slyšet v první řadě hity. "Znovu se nějakým tvůrčím způsobem vrátit ke starým hitům tak může být zajímavý způsob, jak se udržet v povědomí," myslí si DeCurtis. "Kdybyste vydali obyčejné best of, starší fanoušky nezaujmete. Ale když je v těch předělávkách nějaký tvůrčí prvek, to už může být zajímavé. Mladší lidé zase ke starým songům nemají tak silnou emocionální vazbu, takže vás díky nim mohou objevit," uvažuje.
Kytarista The Edge to tak nevnímá. "Nemyslím, že je to nějaký souboj mezi původními písněmi a novými verzemi. Není to pokus nahradit jedno druhým, spíš prostě něco navíc. Pokud se vám nová aranžmá líbí, super. Pokud dáváte přednost původním verzím, zůstaňte u nich," shrnuje.
Deník Wall Street Journal album Songs of Surrender hodnotí smíšeně. "Zhruba třicet ze čtyřiceti písní má prakticky identické, úsporné, pomalé a ponuré aranžmá. Když si člověk samostatně některou z nových verzí pustí, užije si je, když ale slyší čtvrtou pátou za sebou, pozornost velmi rychle upadá," píše list.
U2 se jako teenageři potkali v kuchyni u bubeníka Larryho Mullena Jr, který v září 1976 coby čtrnáctiletý hoch vylepil na nástěnku dublinské střední školy inzerát, že zakládá kapelu. A zpěvák Bono v autobiografii Surrender popsal, jak se na jejich posledním turné z roku 2019 rozhlížel po spoluhráčích a přemýšlel, co by dělali, kdyby s ním tehdy nešli hrát k Mullenovým do kuchyně. "Je namístě se ptát, proč by nás dnes někdo vůbec měl ještě poslouchat," píše Bono v pasáži, kterou si někteří čtenáři knihy vyložili jako úvahu, zda není čas odejít.
Nic takového U2 ale nechystají. Letos je naopak čeká zatěžkávací zkouška. Zatímco zpěvák Bono chystá na jaře samostatná vystoupení ke své knize v newyorském Beacon Theatre, U2 na podzim několikrát zahrají v nové koncertní hale v Las Vegas. Poprvé se tak stane právě bez zakladatele Larryho Mullena Jr, který se zotavuje po operaci zad. Nahradí jej nizozemský bubeník Bram van den Berg, informoval časopis Billboard.
"Asi nelze vyloučit, že kdybychom neměli jinou možnost, pokračovali bychom v jiném než původním složení kapely," říká na to konto kytarista The Edge agentuře AP. "Ale stejně tak si umím představit, že v takovém případě bychom to raději zabalili. Byla by to velká výzva. Až takový čas jednou nadejde, budeme vědět, jak se zachovat," dodává.
