Recenze - Čím více se rozmáhá cynismus a únava z jejich vykalkulovaně plačtivého stylu, neskrývaných ambicích plnit stadiony, a přitom ještě zachránit svět, tím jsou paradoxně Coldplay silnější a slavnější.
Čtvrtou řadovou deskou jakoby se chtěli vrátit do dob na začátku desetiletí, kdy je lid miloval a fajnšmekři se jim nesmáli do obličeje. Do dob, kdy jejich melancholický pop rock zněl svěže a kdy svým fňukáním nad složitostí světa ještě neunavovali. Vzali si k tomu na pomoc těžkou váhu, Briana Ena, a vyšlo jim to přesně podle plánu.
Odhlédnuto od všech případných antipatií vůči protivně aktivistickým Britům je třeba hned na úvod říct, že Viva La Vida je překvapivě svěží a dobrá deska. Svůj vrchol v podobě Rush Of Blood To The Head sice nepřekonají, ale po titulu X&Y - o co rozpačitějším, o to komerčně úspěšnějším - je to milé osvěžení.
Coldplay se sice nezbavili všech svých nešvarů (patos, tíhnutí ke kýči a dojímání se vlastními melodiemi) a v zásadě opakují stále tutéž formulku. Tu sebevědomě definovali hned na velmi dobrém debutu Parachutes a pak na A Rush of A Blood In A Head dovedli k dokonalosti, aby se jí sami zahltili na otravně velikášském X&Y.
Coldplay se po téhle desce dostali do podobné pozice jako Oasis po Be Here Now. Nemohou být slavnější a nemohou natočit další podobnou desku, protože nic opulentnějšího a sebezahleděnějšího už natočit nelze.
Zatímco Oasis se ale další roky po Be Here Now trápili a pomalu ustoupili ze slávy, Coldplay si s Viva La Vida určitě pojistí a znásobí hvězdný status.
Producent Brian Eno dokázal i banalitu zaobalit do sofistikované zvukové mlhoviny, ze které Martinův hlas nezní tak protivně našponovaně a kde jeho texty vyznívají víc jako zajímavé postřehy než klišé opsaná z deníčku Richarda Krajča.
Jejich klasické postupy Coldplay zasadil Eno do chytře vrstvených zvukových maleb, ze kterých jednou probleskují postupy skladatelů filmové hudby, jindy motivy world music. Navíc Coldplay snad v každé skladbě v polovině překvapí náhlým zvukovým, melodickým nebo rytmickým zvratem.
Ačkoliv staví z obyčejného materiálu, díky Enovi se jim daří budovat překvapivé, neobyčejné a místy velmi zábavné kompozice. Je znát, že Coldplay udělali maximum pro to, aby vypadli z parodie sebe samých.
Chris Martin svůj hlas častěji posazuje níž a hledá nové výrazové polohy (Yes) - a co víc, Coldplay se porozhlédli po světě mnohem důkladněji než dřív kolem sebe a povýšili své chytré plagiátorské umění o třídu výš (bez ironie).
Dále čtěte:
- Viva la Vida: Coldplay míří s novým albem do Prahy
- Coldplay jsou zadarmo. Ale jen jedna skladba a na týden
- Deset nejúžasnějších kapel? Magazín Q je zná
- Coldplay: Neumírejte, než vydáme desku
Mezi inspiračními zdroji najdete dobře citované Arcade Fire (nápěv a rejstříky kláves v Lost!), My Bloody Valentine (Yes), keltské folkové motivy (Strawberry Swing) a nebo na hranici parodie křepčící odkaz na Donnu Summer v Death And All His Friends.
Samozřejmě nechybí Martinovy zacyklené melodické hypnózy, titulní Viva La Vida bude důstojným následníkem stadiónových ukolébavek Clocks a Fix You.
V jednom z vrcholů desky, chytře vystavěné skladě 42, Coldplay dokonale kombinují jemně floydovský psychedelický odkaz svého tvrdšího já (pamatujete na Whisper z A Rush of Blood … ?) a jemné klavírní melancholie i očistný, emocemi bouřící refrén motiv, jak to poprvé předvedli na Parachutes.
Jistě, ani všechen talent Briana Ena nezastře, že Coldplay jsou de facto průměrná kapela; zruční plagiátoři, kteří při nedostatku soudnosti mohou snadno sklouznout ke směšnosti. Ale není právě ten jejich zápal, se kterým znovu a znovu pokoušejí své limity, hodný obdivu!?
Ve své pozici by si mohli dovolit jednoduše zopakovat ty své tři čtyři osvědčené šablonky a po desce by se beztak jen zaprášilo; ostatně stačily jí tři dny, aby právě vylétla na vrchol britské hitparády. O to víc potěší snaha dál zvuk rozvíjet a překvapovat sebe i své posluchače.
Má-li někdo prodávat desítky milionů desek, oživovat střední proud citacemi z kytarové alternativy a má-li někdo příští měsíce hrát z éterů české rozhlasové komerce do zblbnutí pořád dokola, ať jsou to Coldplay.
V rámci světa a kultury, do které se ke svému zadostiučinění dostali, je to jen malé zlo.
Coldplay: Viva La Vida or Death And All His Friends. CD, 46 minut. Vydala firma EMI, 2008.
Coldplay - Violet Hill
