"Její Veličenstvo královna jmenovala Bona rytířem-komandérem Řádu britského impéria jako výraz uznání za jeho služby hudebnímu průmyslu i za jeho humanitární práci," oznámilo na konci roku světu britské velvyslanectví v Dublinu.
Tam ve čtvrtek Bono v doprovodu své ženy a čtyř dětí oficiálně přijal povýšení do šlechtického stavu. "Ne, nemusíte padat teď na kolena," řekl velvyslanci, objímaje ho kolem ramen.
A novinářům bezprostředně po skončení neformálního ceremoniálu vzkázal: "Můžete mi říkat jak jen chcete: třeba Vládče všech vládců nebo Vaše všedobrotivosti, ale neříkejte mi sire."
Nejde o rozmar ani povinný rockový vtípek. Bono je Ir, a tak se v jeho případě k titulu neváže oslovení sir; stejně jako je tomu u Billa Gatese nebo Placida Dominga.
Britská královna se rozhodla udělit mu titul ne snad proto, že by byla fanynkou největší rocké skupiny současnosti. Bono se aktivně angažuje v boji proti chudobě a hladu. Zpěvák už se hned v prosinci nechal slyšet, že je povýšením velmi poctěn a věří, že titul mu pomůže v dalším boji proti chudobě. Za Afriku se odteď bije rytíř.
Bono vystupoval v roce 2005 vedle Boba Geldofa (ten dostal stejný titul už v roce 1986 za Live Aid) jako hlavní tvář v kampani Make Poverty History a na následném globálním megakoncertu Live 8.
A podle britského premiéra Tonyho Blaira, který mu blahopřál k povýšení dopisem, je právě Bonova zásluha, jakých výsledků se při jednání o zemích třetího světa dosáhlo na summitu skupiny G8 v Gleneagles v roce 2005.
Humanitární úsilí Bonovi už v závěru roku 2005 vyneslo titul Osobnost roku udělovaný magazínem Time. Byl ohodnocen jako "rocker, který učinil snižování zadluženosti přitažlivým" a podle časopisu "okouzloval, strašil a morálně vydíral vůdce nejbohatších zemí světa, až nakonec odpustili nejchudším zemím dluhy ve výši 40 miliard dolarů".
"Svůj hlas jste vždy neúnavně pozvedal na pomoc Africe," napsal teď Bonovi Blair. Tak neúnavně, až to málem přineslo rozpad domovské kapely. Bono se prý v jistém okamžiku se dokonce obával, že by kvůli svému angažmá mohl být nucen úspěšnou skupinu opustit.
Na celosvětovou chudobu totiž pravidelně upozorňuje i při koncertech U2 a jeho spoluhráčům připadalo, že už to přehání. Bubeník Larry Mullen mu prý dokonce tahle "řečnění" odměřoval během koncertů na hodinkách. Ale pak se všechno srovnalo a 2006 byl pro U2 velmi dobrý rok.
V únoru získali pět cen Grammy za album How to Dismantle an Atomic Bomb. Absolvovali úspěšné turné, při němž potvrdili statut rockové instituce, která vydělává dobré peníze, ale pořád nevykrádá sebe sama jako Rolling Stones - a nakonec ten obraz trochu porušili, když vymetli šuplíky a vydali úspěšné výběrové album a DVD 18 singles.
Ani Bono-mesiáš nezahálel. Z MTV si odnesl cenu jako nejvlivnější osobnost pop-music za posledních 25 let, z jeho popudu vznikl projekt RED, kdy firmy jako Apple, Motorola, Gap nebo Armani uvádějí na trh speciální "červené edice" svého zboží a část peněz ze zisku jde na Afriku.
O stavu třetího světa informoval jako šéfredaktor, když mu na jeden den půjčili deník The Independent, totéž si zanedlouho zopakuje ve Vanity Fair. Upozorňoval i na poměry v americké věznici na Guantánamu a jeho jméno se čím dál častěji často skloňuje v souvislosti s Nobelovou cenou za mír.
Jeho kritici pořád tvrdí, že si hraje na vykupitele, který si s pomocí charity zvyšuje popularitu a prodává hudbu s image "vyššího poslání". Na opačné straně vah leží kromě výsledků otázka, kdy se v rocku nemísil hédonismus s poselstvím.
A uprostřed konstatování mediálních expertů, že svět dnes naslouchá jen celebritám a potřebuje všechno v atraktivním balení.
Někteří irští nacionalisté Bonovi vyčítali i přijetí šlechtického titulu. Zpěvák oponuje, že je to komické a že vztahy s Britáií nikdy nebyla tak dobré. "Británie je fajn, Irové fandí Britům ve fotbale, a dokonce máme jednoho Brita v kapele." Tím je basista Adam Clayton.
