Kvůli nemocnému srdci a jiným neduhům byl Abrhám v poslední době upoután na vozík, uvedl server iDnes.cz.
Proslavily ho postavy fešáků, svůdníků, lékařů nebo falešných vrchních, role humorné i vážné. Nejvíce se ale Josef Abrhám zapsal divákům do paměti jako záletný lékař a později primář Arnošt Blažej ze seriálu Nemocnice na kraji města od Jaroslava Dietla. Jeden z nejpopulárnějších českých herců své umění uplatnil nesčetněkrát na divadle, ve filmu i na televizní obrazovce.
Jeho nejvýraznější rolí z poslední doby byl padlý kancléř Rieger ve filmovém debutu Václava Havla Odcházení z roku 2011, kterým si bývalý prezident splnil svůj režisérský sen. Snímek na motivy stejnojmenné Havlovy hry kritika přijala spíše rozpačitě. V roce 2016 si Abrhám zahrál také svatého Josefa v pohádce Anděl Páně 2.
Mnoho příležitostí mu přinesla už 60. a 70. léta minulého století, mimo jiné ve snímcích Každý den odvahu, Dita Saxová, Pension pro svobodné pány, Partie krásného dragouna či Holka na zabití. Roku 1976 měl epizodní part v komedii dvojice Smoljak-Svěrák Marečku, podejte mi pero!. A s ním přišel zásadní obrat k úsměvným snímkům.
Titulní a vděčné úlohy ztvárnil Abrhám v komediích Kulový blesk či Vrchní, prchni!, kde hrál fantoma RaJ Dalibora Vránu. V rozverné Menzelově adaptaci románu Vladislava Vančury Konec starých časů zpodobnil knížete Megalrogova, v Člověku proti zkáze zase spisovatele Karla Čapka.
V pražském Činoherním klubu exceloval v inscenacích Višňový sad, Strýček Váňa, Racek, Hráči, Revizor, Tři v tom, Žebrácká opera či Audience.
Cihlářský synek z evangelické rodiny Josef Abrhám pocházel z Kunovic, kde prožil dětství. "Lítali jsme po loukách, zahradách, lese, koupali se v rybníku. Zažil jsem tu i válku, kterou jsem tehdy vnímal velmi romanticky a dobrodružně," vzpomínal.
Dědova cihelna prosperovala a spolupracovala na Baťových stavbách ve Zlíně, kde se Josef Abrhám narodil 14. prosince 1939. Kvůli otci živnostníkovi, a tedy kádrovému posudku, po maturitě nemohl na vysokou školu. Nejdříve proto pracoval ve znárodněné rodinné cihelně, do přihlášky na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě pak mohl v kolonce povolání uvést, že je dělník. "Dělal jsem přidavače, nádeníka, každý den něco jiného. Například jsem sekal beton v podzemí Bratislavy, kde stavěli jakési bunkry, snad nemocnici, pro případ atomové války," vzpomínal pro Hospodářské noviny.
Po dvou semestrech přešel na pražskou DAMU a vojenskou službu si odbyl v pražském Vinohradském divadle. "Hrál jsem s panem Marvanem, Vojtou, Pivcem, Smolíkem, Högerem, Lukavským a Štěpánkem. To mi osud vynahradil za všechny ty potíže," říkal. Herectví si vybral "z pudu sebezáchovy a čirého zoufalství", že z něj nic nebude, "pro mne byl i problém v tanečních vyzvat holku na parket", tvrdil.
Po vojně dostal Abrhám nabídku do Národního divadla, rozhodl se ale pro experiment v začínajícím divadle v ulici Ve Smečkách, které dostalo název Činoherní klub.
"Byl jsem zvědavý a hodně drzý. Měl jsem deset dní před podepsáním smlouvy s Národním divadlem, když za mnou přišli s Činoherákem, a já málem spadl ze židle. Fascinovala mě ta myšlenka klubu. Klubu coby intimního prostoru, vnitřního fungování lidí, kteří si jsou rovnocenní a spojení stejnou myšlenkou. Najednou mi přišlo, že v Národním divadle bych sice mohl příjemně dožít, ale já jsem si potřeboval ještě mnoho věcí vyzkoušet," objasňoval.
V Činoherním klubu nakonec strávil třicet let. A seznámil se tu také se svou manželkou Libuší Šafránkovou.
Tehdejší soubor divadla podle něj tvořily dosud neznámé osobnosti, "které třeba ještě byly zakuklené, ale měly svoje vidění, rukopis, filozofii, humor", popisoval. "Slétli jsme se ze všech koutů a většinou se navzájem neznali. Já jsem třeba viděl poprvé Somra, Landovského, Třebickou. Zatímco v jiných divadlech existovali staří bardi a k nim přijímali nováčky, u nás všechno vzniklo v jeden den, písklo se - v řad nastoupit a jedem," líčil.
Ve filmu debutoval roku 1961 studentským snímkem Strop od Věry Chytilové. Celkem natočil víc než padesátku titulů. K těm novějším patří Kráska v nesnázích režiséra Jana Hřebejka z roku 2006, kde vystupuje jako elegán - tmavý oblek, odrostlé bílé vlasy a jemné strniště. Za roli policisty v Šakalích letech z 90. let dostal Českého lva.
V roce 1993 Abrhám se společníky znovu převzal zrestituovanou cihelnu, v roce 2002 ji však museli zavřít.
Ke své profesi choval značnou pokoru. Už před 12 lety ale také říkal, že hraní v divadle ho nebaví. Z účinkování na jevišti přestal mít radost. "Mám k tomu takový blok. Zdá se mi, že jsem tam už všechno zažil, vyzkoušel. Kvůli divadlu jsem musel dát bokem některé své zájmy, jako klavír a fotografování. Už z divadla nemám takovou radost," vysvětloval.
Krátce po oznámení hercova úmrtí zaplavily sociální sítě vyjádření soustrasti. "Zpráva o smrti Josefa Abraháma mě velmi rozesmutnila. Vzpomínám na jeho herecké umění, spoustu ikonických rolí, jeho velkou noblesu, šarm a nadhled. Čest jeho památce," napsal ministr kultury Martin Baxa z ODS.
Zpráva o smrti Josefa Abrháma mne rozesmutnila. Vzpomínám na jeho herecké umění, spoustu ikonických rolí, jeho velkou noblesu, šarm a nadhled. Čest jeho památce. pic.twitter.com/kYw0hK4Plp
— Martin Baxa (@MartinBaxa2) May 17, 2022
