O úmrtí informovala stanice CNN Prima News. "S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu o smrti pana Jana Skopečka, který byl skvělým hercem a spisovatelem, a také jedním ze spoluzakladatelů našeho divadla. Děkujeme za vše a s úctou vzpomínáme," uvedli zástupci Divadla pod Palmovkou.
Skopeček hrál většinou menší epizodní role či vedlejší postavy, zřejmě nejslavněji otce Potůčka v seriálu Tři chlapi v chalupě, na nějž pak navázal celovečerní film Tři chlapi na cestách.
"To je moje prokletí uplynulých třiceti let a bude až do konce života. Režiséři mě pak zařadili mezi zemědělce, takzvané lidové postavy," řekl roku 1997 v rozhovoru pro deník Slovo. "Tenkrát se seriál vysílal živě, v tom byl jeho půvab. Odpoledne byla generálka a večer se jelo naostro. Tenkrát nás zaplavovaly dopisy, dostával jsem nabídky na vedení JZD. Večer, když se vysílali Tři chlapi v chalupě, neviděl jste na ulicích člověka, všechno bylo doma, autobusy nedodržovaly jízdní řády, chlapi si vyměňovali šichty," líčil.
Díky popularitě seriálu dostával prý i nabídky k sňatku: "Psala třeba dcera, že maminka je sama, že bychom se k sobě dobře hodili a že by mě chtěla za tatínka," řekl Magazínu Práva. Jan Skopeček debutoval roku 1952 v dramatu Únos režisérů Jána Kadára a Elmara Klose, později hrál četníka ve filmu Vyšší princip, objevil se v Kdo chce zabít Jessii?, adaptaci Klapzubovy jedenáctky, dále v Marečku, podejte mi pero!, v pohádce S čerty nejsou žerty nebo v Dobrém vojáku Švejkovi.
V novém tisíciletí na plátně ztvárnil kupříkladu dědu Nováka v sérii Kameňák režiséra Zdeňka Trošky.
Rodák ze severočeských Litoměřic byl kvůli židovskému původu za druhé světové války vězněn v koncentračních táborech Kleinstein a Osterode.
Otec, který měl obchod s kůžemi a byl společníkem uzenářské firmy v Praze, se díky vysokému věku vyhnul transportu do koncentračního tábora. "Už se Němcům nehodil, potřebovali pracovní sílu. Maminka do koncentračního tábora na rozdíl od své sestry a bratrů nešla, byla ze smíšeného manželství," vzpomínal Skopeček v rozhovoru pro Paměť národa.
"Za války mi v koncentračním táboře zahynulo minimálně patnáct příbuzných. Sestra do koncentračního tábora také nemusela, byla už v té době vdaná. Já jsem jako židovský míšenec šel povinně," vysvětloval.
V Kleinsteinu, který se nacházel v Horním Slezsku, podle něj panovaly mírnější podmínky. Vězni pomáhali mimo jiné stavět letiště. "Kromě židovských míšenců tam byli ještě křesťané ze smíšeného manželství. Hlídal nás wehrmacht, nikoli SS, jednalo se o starší pány, kteří prošli frontou. Zůstal jsem tam do 15. ledna roku 1945, tábor byl rozpuštěn, museli jsme se každý na vlastní pěst dostat do Prahy," popisoval.
Sotva se ale Skopeček několik měsíců před koncem války vrátil domů, následovalo předvolání do koncentračního tábora Osterode na území dnešního Saska-Anhaltska.
"Cestou jsem dostal vysokou horečku. Ošetřoval mne Oldřich Nový, měl s sebou lékárničku, dal mi nějaké prášky a půjčil mi svou deku. Po příjezdu do Osterode mi zařídil teplou vodu, ve které jsem se umyl. Pravděpodobně mi zachránil život," vyprávěl.
Podle Magazínu Práva tehdy ve stejném transportu jako Skopeček a Oldřich Nový byl také kreslíř a ilustrátor Ondřej Sekora, autor Ferdy Mravence. "Když jsme vystoupili z vlaku, museli jsme se svléknout a posadit se do dřepu. Sekora tenhle výjev maloval - snad sto zadků, nad nimi němečtí vojáci. Moc by mě zajímalo, zda ten obraz ještě existuje," řekl Skopeček.
V Osterode asi 14 dnů na nucených pracích stavěl úzkokolejnou dráhu. Tábor byl rozpuštěn v dubnu 1945, kdy už se do jeho blízkosti dostali Američané. "Po návratu domů jsem zjistil, že dva dny před mým návratem z koncentračního tábora zemřel otec," dodával.
Po válce byl Skopeček přijat do Horáckého divadla v Jihlavě, kde hrál Enobarba v Shakespearově tragédii Antonius a Kleopatra, Pedrolina v Zeyerově Staré historii nebo Edgara v Ibsenově Divoké kachně.
Roku 1949 patřil k zakládajícím členům dnešního pražského Divadla pod Palmovkou, jehož členem pak byl desítky let. Účinkoval v Planchonových Třech mušketýrech, zpodobil Harpagona v Molièrově Lakomci, Foga v Kohoutově adaptaci Verneovy Cesty kolem světa za 80 dní, Tartuffa v Molièrově Tartuffovi nebo Bláhu ve Stroupežnického Našich furiantech.
Skopeček rovněž vytvořil několik divadelních her i rozhlasových dramatizací. U příležitosti 90. narozenin mu vyšlo album nazvané Skopečkoviny, které obsahovalo jeho písně složené s o dvě generace mladším kytaristou a zpěvákem Davidem Laštovkou.
Po revoluci Skopeček hostoval také ve Strašnickém divadle nebo Divadle Komedie. Často hrával komorníky, a zřejmě proto roku 2008 ztvárnil správce Osvalda ve hře Odcházení od Václava Havla, kterou v pražské Arše režíroval David Radok.
Skopečkovou manželkou byla herečka Věra Tichánková, která zemřela před šesti lety. Poznali se po válce v jihlavském Horáckém divadle, odkud odešli do Prahy.
Vydal dvoje vzpomínky, ty druhé roku 2013 pod názvem Jan Skopeček o sobě. "Jsou to přímo vzorové herecké memoáry. Inteligentně se v nich prolíná profese a soukromý život, autor vybírá to podstatné a umí najít i správné detaily. A ještě něco: vše je napsáno s nadhledem a sebeironií," napsala o nich kritička Jana Machalická v Lidových novinách.
Roku 2005 se Skopeček soudil se státem, aby dosáhl vymazání svého jména ze svazků StB. Ta ho pod krycím jménem Franta vedla jako spolupracovníka 11 let, od dubna 1978 do července 1989. Skopeček se stížností u soudu uspěl. V rozhovorech říkal, že kvůli domnělému spojení s StB po revoluci přicházel o pracovní příležitosti.
"Nejdřív mě pozvali na výslech do Bartolomějské a kladli mně infantilní otázky. A že prý mají v každém divadle informátora, tak abych si nemyslel. Pak mi řekli, že až mě budou potřebovat, tak se ozvou. Klidu mně to nepřidalo, říkal jsem si: To je výzva ke spolupráci, nebo co, ale utěšoval jsem se tím, že jsem nic nepodepsal. Po delší době se zase ozvali a já musel zase na schůzku do kavárny, kde se mě jeden ptal na úplné banality, třeba jsem se měl vyjádřit k nějaké povídce v Mladém světě. A podobně, prý jestli mám video, já, že ne, a on, to je škoda, já bych vám půjčil porno o Caligulovi," líčil Skopeček svou zkušenost s StB v rozhovoru s Janou Machalickou pro Lidové noviny.
"Tak to byly moje výslechy. Já to zkrátím, najednou mě to dostihlo a byl jsem ocejchovaný jako fízl, a co s tím. Tak jsem si dojel do Pardubic, bylo tam devět papírů na cyklostylu - záznamy estébáků, koho bych měl sledovat a udávat, až mě získají. Podal jsem žalobu a pochopitelně ji vyhrál. A stejně to na mě ulpělo, lidé jsou vždycky ochotni věřit tomu nejhoršímu a také dokážou hrozně kecat. S tím se ale nedá nic dělat," dodával. Soud v roce 2005 stanovil, že herec byl v evidenci StB veden neoprávněně.
Roku 2017 z rukou prezidenta Miloše Zemana převzal medaili Za zásluhy.
Další smutná zpráva z červenobílého uměleckého světa. Ve věku 94 let zemřel herec, celoživotní slávista a spoluzakladatel @odborpratel Jan Skopeček. Litoměřický rodák přežil za druhé světové války koncentrační tábor, herectví se pak věnoval přes 70 let.
— SK Slavia Praha ⭐️⭐️ (@slaviaofficial) July 27, 2020
Odpočívejte v pokoji... pic.twitter.com/hcp2RW7zfU
