Trintignant zemřel v pátek ráno v poklidu ve svém domě na jihu Francie obklopen nejbližšími, uvedla jeho manželka, osmasedmdesátiletá Marianne Hoepfnerová Trintignantová.
Patřil k nejslavnějším francouzským hercům, přestože na první pohled vypadal obyčejně. Od postav romantických mladíků se propracoval k rolím rozporuplných mužů, vytvořil spoustu váhavých, slabých, nerozhodných i bezcharakterních postav. Kromě filmu a divadla se věnoval veřejné recitaci poezie, přitom celý život zápasil s ostýchavostí. "Plachost je můj trvalý nedostatek. Když jsem začínal, hrával jsem se sklopenou hlavou. Styděl jsem se před kolegy. Musel jsem překonávání plachosti trénovat," říkal.
Nejraději měl roli fašistického přisluhovače Marcella Clericiho, kterého roku 1970 ztvárnil v Konformistovi. Toho natočil režisér Bernardo Bertolucci dle románu Alberta Moravii. Slávu přinesla Trintignantovi také postava introvertního, věřícího inženýra, jehož ve snímku Moje noc s Maud z roku 1969 mladá vdova přinutí, aby s ní strávil čas od večera do rána.
Syn průmyslníka Trintignant se narodil 11. prosince 1930 ve městě Piolenc na jihu Francie. Rodák z provensálské vesničky studoval práva univerzitě v Aix-en-Provence, kde však vydržel jen rok a půl. Pak ho zlákalo divadlo a odjel do Paříže.
"Bydlel jsem v podnájmu a později, když jsem točil nebo měl angažmá v divadle, v hotelu. Nikdy jsem se tam necítil dobře. Nebavilo mě tam žít," říkal o francouzské metropoli, kde sice rád navštěvoval galerie, přátele či divadla, nejčastěji ale prý seděl doma zavřený v pokoji a učil se role. "Vadila mi ta tendence Pařížanů hrát si na inteligentnější, než ve skutečnosti jsou," vzpomínal muž, který později velkoměsto opustil a usadil se na venkově.
Před kamerou poprvé stanul roku 1956, kdy si jej vyhlédl režisér Roger Vadim pro film …a Bůh stvořil ženu. Role mu předepisovala zamilovat se do Julietty, svůdně krásné ženy v podání Brigitte Bardotové. Tento snímek Trintignanta katapultoval na výsluní.
Bardotová neodolala jeho šarmu ani mimo plátno, začali spolu chodit. "Lákala mě jeho plachost a uzavřenost. Naučil mě nocovat na teplém písku pláže a poslouchat klasickou hudbu," řekla později. Vztah skončil, když Trintignant vyčerpaný pronásledováním médií narukoval na tříletou vojenskou službu do Alžírska.
Mnozí oceňovali jeho výkon v temném westernu Velké ticho, kde ztvárnil němého pistolníka bojujícího na straně dobra proti lovcům lidí, jejichž vůdce hrál Klaus Kinski. Úspěch sklidil Trintignant též po boku Alaina Delona v kriminálním dramatu Povídka o policajtovi.
V roce 1969 získal na festivalu v Cannes cenu pro nejlepšího herce za film Z režiséra Costy-Gavrase. Hrál také chladnokrevného vraha ve Zločinu v expresu, mstitele v dramatu Agrese nebo špiona ve snímku Pod palbou. V roce 1993 zaujal rolí podivínského soudce ve filmu Krzysztofa Kieslowského Tři barvy: červená.
Po padesátce se vrátil do kraje dětství a usadil se kousek od svého rodiště, ve vesnici, jež nemá ani tři stovky obyvatel. V okolí vlastnil pět hektarů vinic a věnoval se vinařství. "Být hercem není ideální pro hledání rovnováhy. Člověk je šťastnější jako zahradník, ale za to vás mnohem méně platí," říkal. "Když jsem tady a pracuji na zahradě, přemýšlím o herectví. Myslím, že člověk je lepším hercem, když má rád přírodu. A je lepším zahradníkem, když má rád poezii," konstatoval v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
Na festivalu v Cannes, kde uvedl film režiséra Patrice Chéreaua Kdo mě má rád, pojede vlakem, v roce 1998 oznámil, že končí s kinematografií. Řekl, že natáčet je pro něj už příliš náročné a že se bude raději věnovat divadlu. "Oproti filmu má velkou výhodu: když hrajete na jevišti, nevidíte se," zdůvodnil.
Décès à 91 ans de l'acteur Jean-Louis #Trintignant (famille à l'#AFP) pic.twitter.com/DGB0zZTUnb
— Agence France-Presse (@afpfr) June 17, 2022
Přesto se před kameru ještě ve velkém vrátil. Roku 2012 ztvárnil hlavní roli v dramatu Láska režiséra Michaela Hanekeho o manželích, jejichž dlouholetá láska a pevné pouto je vystaveno těžké zkoušce poté, co žena prodělá mozkovou mrtvici.
Trintignantovou partnerkou byla francouzská herečka Emmanuelle Riva a snímek získal Zlatou palmu v Cannes, Evropskou filmovou cenu i americký Zlatý glóbus. Ústřední herecká dvojice obdržela francouzské sošky César.
Úplně naposledy se Trintignant objevil na plátně roku 2019 ve snímku Nejlepší léta jednoho života, kde se opět setkal se svou filmovou partnerkou z Muže a ženy Anouk Aiméeovou a režisérem tohoto snímku Claudem Lelouchem.
Již ve 12 letech začal Trintignant číst poezii, později ji recitoval na veřejnosti. Na festivalu v Avignonu účinkoval v pořadech Pro Rolanda Dubillarda, Pocta Jeanu Tortelovi a William Shakespeare, četl i Apollinairovy Básně pro Lou a Deník Julese Renarda. Roku 2009 v zaplněném sále pražského Divadla Komedie recitoval verše Jacquesa Préverta.
V osobním životě jej potkalo neštěstí, jedno dítě mu umřelo záhy po narození a druhé, nadanou herečku Marii, ubil v roce 2003 k smrti žárlivý milenec Bertrand Cantat, zpěvák skupiny Noir Désir. Trintignantovi zůstal jen syn Vincent, herec a scenárista.
K Trintignantovým celoživotním vášním patřila též rychlá auta. V této zálibě se shodoval se svou pozdější manželkou Marianne, která dokonce vyhrála francouzskou rallye. Hercovým strýcem byl automobilový závodník Louis Trintignant, který se roku 1933 zabil při závodech. Dalším strýcem byl Maurice Trintignant, jezdec formule 1, vítěz 24 hodin Le Mans a opakovaný vítěz Velké ceny Monaka.
Trintignant také závodně plaval, vyhrál univerzitní mistrovství Francie a byl první na přeboru Provence na 1500 metrů.
