Film, který měl premiéru na benátském festivalu mimo hlavní soutěž a česká kina ho uvedou 11. listopadu, se odehrává ve dvou časových rovinách. V té současné Thomasin McKenzie hraje osiřelou venkovanku mířící do Londýna s cílem uspět v módním designu.
Její sen se však záhy promění v neonovou noční můru. Studentka se propadá do 60. let minulého století a mění se v začínající zpěvačku ztvárněnou Anyou Taylor-Joy, známou ze seriálu Dámský gambit.
Sedmačtyřicetiletý Wright, režisér filmů Jednotka příliš rychlého nasazení nebo Baby Driver, dostal nápad na Poslední noc v Soho před více než deseti lety. Většinu příběhu zasadil do stejnojmenné čtvrti v londýnském obvodu Westminster.
Na benátském festivalu teď diváky i recenzenty prosil, aby nevyzrazovali příliš mnoho ze zápletky. Agentura AP s vědomím toho napsala, že protagonistka má vidiny, zjevuje se jí zesnulá matka. Když se začne propadat do snového života zpěvačky ze 60. let, postupně začíná mít problém s návratem do reality.
Cílem bylo ukázat, jak nebezpečné je idealizovat si minulost, vysvětluje režisér. "Londýn zbožňuji, ale je to také město, kde máte spoustu důvodů se bát. Mám k němu dvojznačný vztah," říká muž, který v anglické metropoli žije déle než čtvrtstoletí. "Dnes se v Londýně neděje o nic méně strašných věcí než dříve," dodává.
Film chtěl natáčet přímo tam mimo jiné proto, že kvůli vysokým nákladům dnes spousta štábů vytváří londýnské kulisy v jiných metropolích.
Snímek především skládá poctu módě a hudbě 60. let. Jejich atmosféru pomohla dotvořit kostýmní návrhářka Odile Dicks-Mireauxová, podepsaná pod filmem Škola života, zasazeným do stejné éry. Při návrhu oděvů se nechala inspirovat modelkou Brigitte Bardotovou, zpěvačkou Cillou Blackovou či herečkou Julie Christieovou.
Soundtrack kromě dobových hitů zahrnuje také coververzi skladby Downtown od Angličanky Petuly Clarkové, kterou nazpívala přímo herečka Taylor-Joy.
"Možná vám přijde, že s hrdinkou nemám mnoho společného, ale já vyrůstal obklopený deskami ze 60. let, které moji rodiče tehdy sbírali a pak přestali. Přes tu hudbu jako bych se celé dětství vracel v čase. Hodně pro mě znamenala, hlavně ta melancholická a emotivní," dodává režisér.
V tom si rozumí s herečkou Taylor-Joy. "První muzika, do které jsem se opravdu zamilovala, byla ta z 60. let. Všem postavám, které hraji, vytvářím playlisty, abych se na ně lépe naladila. Bylo skvělé moct tentokrát hrát přímo s hudbou," říká herečka, která doteď zpívala jen sama pro sebe ve sprše.
Za klíčový vypravěčský prvek autor filmu označuje snové zrcadlo. Když se do něj studentka v současnosti podívá, spatří odraz zpěvačky ze 60. let, což zaprvé dovoluje oběma herečkám vzájemnou interakci a zadruhé to vysílá signál divákům, že ne vše, co vidí na plátně, mají brát doslovně.
"Abychom to natočili, musela fungovat nejen chemie mezi námi dvěma, ale také se tomu musela přizpůsobit kamera," řekla v Benátkách Taylor-Joy.
Podle ní se většina scén se zrcadlem točila postaru, postprodukčních digitálních triků štáb využil minimum.
Aby byla pocta 60. létům kompletní, režisér Wright do snímku obsadil mnoho tehdejších slavných herců, jako dnes třiaosmdesátiletého Terence Stampa nebo Dianu Riggovou, která zemřela vloni na podzim ve věku 82 let. Poslední noc v Soho je tak zároveň její poslední film.
"Když nám říkala, že potřebuje, abychom skončili natáčení rychle, tušili jsme, jak to myslí. Bylo to hodně emocionální a dodnes to ve mně rezonuje tím spíš, že už s námi není," dodává režisér Wright.
Oproti jeho starším filmům Poslední noc v Soho postrádá hyperaktivní střih a postmoderní prvky, napsal recenzent serveru Indiewire.com. Podle něj snímek míchá komedii a drastičtější žánry, překypuje láskou k popkultuře a varuje před nostalgií. To, jak plynule se režisér pohybuje mezi žánry a různými dobami, je mimořádné, hodnotí kritik.
Naopak americký magazín Variety označuje Poslední noc v Soho za překvapivý propadák. Dobovou atmosféru zprostředkovává věrně, nakonec se ale utápí v nadpřirozenu a jednotlivé roviny od young adult po scény plné sexu a krve nedrží pohromadě, namítá recenzent.
Podle něj Wright natočil film spíš pro sebe než diváky a jediné, co si z něj divák odnese, je silný výkon hereček McKenzie a Taylor-Joy.
