Recenze - Obecně platí, že kdo dnes chce kvalitní hororový zážitek, rozhodně nemůže čekat, až se mu distributor uráčí něco pustit v kině. To platí i pro Ameriku, natož pro menší trh, jako je ten náš, kam se dostanou jen největší sázky na jistotu. A sázka na jistotu je u hororu přece ta největší otrava, jakou si lze představit, nebo snad ne?
Minimálně od osmdesátých let platí, že ty nejnápaditější „pecky" vznikají ve sklepech nadšenců a kladou si za cíl uspokojit spíš kámoše filmařů než mainstreamové publikum.
Když se dostanou do širší distribuce, tak jen na DVD či Blu-Ray. Zdálo se, že Guillermo del Toro to chápe jako málokdo, pokusí se skrytých talentů využít a napumpuje mainstream novou energií, jež mu tolik schází. Už nejednou tak podpořil debutující režiséry, dopřál jim zázemí, na něž by jinak neměli šanci dosáhnout, a jejich dílo distribuoval do celého světa.
Výsledky se ale nedostavily. Snímky jako Nebojte se tmy či Sirotčinec patří mezi nejstereotypnější horory posledních let, které sice staví na odiv slušné finanční prostředky, takže co do technické stránky je má jen málokdo potřebu kritizovat, ale že by přinášely očekávané oživení, to rozhodně ne - spíš naopak ještě víc utvrzují současný status quo.
Bubáci ve skříni, bubáci pod postelí
Nedávný horor Sinister stál na správné straně hrany, kde žánrová klišé ještě fungují. Byl natočený s dostatečnou rozvahou a nezapomněl přihodit i příjemně nejednoznačného hlavního hrdinu, alespoň tak naznačil kreativitu. Mama v režii debutujícího Andrese Muschiettiho už ale nemá potřebu dělat ani to. Bubáci ve skříni, bubáci pod postelí. Blesky fotoaparátů, blikající žárovky, noční můry. Vše je tak ohrané, až se zdá, jako by z těch klišé mělo něco vyplývat - že přece nemohou být využívána s přesvědčením, že to ještě někoho zajímá.
Obávám se, že ne. Plyne to už z podstaty snímku. Před třemi lety natočil Muschietti tříminutový kraťas o dívkách, které v jejich domě pronásleduje tajemný ženský duch. Del Torovi se to zřejmě zalíbilo, takže nakázal relativně zkušenému převážně televiznímu scenáristovi Neilu Crossovi, aby dílko natáhl na celovečerní délku a původnímu režisérovi dal šanci udělat si jméno. Del Torově zájmu se není proč divit - dětští hrdinové pronásledováni tajemnými duchy mu jsou blízcí už od dob skvělé Ďáblovy páteře.
Scénář udělal z dívek vlčí děti vychovávané pět let mimo civilizaci, přidal mladý manželský pár pečující o ně, přesto se mu nepovedlo zakrýt fakt, že devadesát minut se zdá být zhruba třicetkrát víc, než námět snese. Respektive než snese opracování pouze těmi nejzákladnějšími motivy, jež žánr zná.
Cross dosud pracoval převážně na seriálech, je tedy nepochopitelné, že nezvládá to nejzákladnější, čím se vyznačují - budování charakterů a gradace. Obojí by měli mít televizní tvůrci v malíku, jinak se jim jen těžko může podařit udržet diváky na své straně celý jeden rok, nebo i déle.
Všechny postavy v Mamě jsou však smutně nevyjasněné a nevíme, co od nich čekat. Jejich charakteristika je odbyta stylem „drsná rocková holka se zlatým srdcem" v podání Jessiky Chastain a „chlápek se smyslem pro povinnost". A zůstanou při tom až do konce. Nevýrazný projev a několik podivných dějových skoků, kdy se někdo s někým náhodou potká na náhodném místě, zásadně brání přirozenému vývoji.
Když chce každý něco jiného
Horor by měl mít význam přenosný do reálného života. I nadpřirozená hrůza musí symbolizovat něco, čeho se lidé bojí doopravdy.
V případě Mamy má být tímto motivem strach z rodičovství - protagonistka musí přijmout roli matky. Tady opět cítíme vliv Del Tora, pro nějž hrály neuzavřené rodinné vztahy vždy zásadní roli. Mama ale tento motiv rozpracovává tak povrchně, že skutečné emoce nevyvolá.
Režisér totiž buduje pouze momentální napětí, na rozdíl od samotného příběhu k ničemu nesměřuje.
Možná že právě v tom tkví základní problém Del Torem produkovaných hororů. Chce jim vtisknout vznešenou vyšší hodnotu, ale využívá k tomu debutující filmaře, kteří se naopak touží především technicky vyblbnout a scénář papouškují zcela bez snahy podtextu dodat život.
Prostě mají radost z toho, že jim dal někdo konečně dost peněz na áčkovou lekačku. Řeší scénu od scény, ale celkový kontext si nechají proklouznout mezi prsty.
Vzniká tím kontrast mezi režisérem, který chce žánrově čisté dílo neohlížející se na vyšší hodnoty, a producentem, jenž by zase rád šířil vyšší emoce. Pokud by se Del Toro chopil i režie, mohl by poměr vybalancovat. Takhle ale vzniká jen dojem dvou protikladných sil, jež si ze slušnosti navzájem nelezou do zelí, a proto není ani jedna schopná plně zaujmout.
| Mama | |
| Mama | |
| Žánr: | Horor, Mysteriózní, Thriller |
| Režie: | Andres Muschietti |
| Obsazení: | Jessica Chastain, Nikolaj Coster-Waldau, Javier Botet, Megan Charpentier, Daniel Kash |
| Délka: | 100 minut |
| Premiéra ČR: | 21.03.2013 |
