Rozhovor - V současnosti za hranicemi asi nejceněnější český režisér uvádí do kin nový film Venkovský učitel. Nad slivovicí vyprávěl Bohdan Sláma o obsazování Pavla Lišky, o hledání lásky i o české kinematografii.
V hlavních rolích vašeho filmu excelují spíše méně obsazovaná Zuzana Bydžovská a velmi obsazovaný Pavel Liška. Co říkáte na tenhle kontrast?
Pro mě jsou oba úžasní herci. Jestli je někdo zrovna obsazovaný nebo není, pro mě nehraje žádnou roli. Necítím se být žádným průkopníkem v tom, že obsadím Zuzku Bydžovskou. Je to tak úchvatná herečka, že jsem vděčný, že jsem s ní mohl pracovat. A jestli to otevře oči i jiným režisérům a začnou ji víc obsazovat, je to jen dobře. A že Lišák hraje hodně, to já mu jenom přeju, je úžasný herec a čím víc se bude objevovat, tím líp pro něj.
| Více o filmu: Ve Venkovském učiteli hrají dobře i krávy Liška se zamiluje u extraordinérního rybníka Bohdan Sláma a Pavel Liška znovu hledají lásku |
Prý snil o roli homosexuála....
Liška mi kdysi dávno říkal, že by si rád zahrál homosexuála nebo ženu. Že je to výzva proměnit se v někoho odlišného, a přitom prezentovat svoji intenzitu citu. Ten film se zrodil z jiných podnětů než z tohohle přání. Pak jsem si ale na tohle vzpomněl a říkal jsem si, proč by ho vlastně nemohl hrát Pavel.
Je homosexuální téma filmu kontroverzní?
Ne. Jen prostě jedna z postav toho příběhu je homosexuál, no a co. Homosexuální láska je pro člověka stejně přirozená jako jiné projevy sexuality. Ve filmu je přece sexualita komplikovaná u Marie i u hlavního hrdiny - a právě ten balanc mi přijde pravdivý.
Bydžovská představuje hodně silnou ženu, zatímco mužské postavy - podobně jako v těch předchozích filmech - působí spíš slabě. Je to záměr?
Já ženský obdivuju, jejich ženskou sílu. Ale stejně tak obdivuju sílu mužskou a uznávám ji. Teď jsem napsal tyhle příběhy, ve kterých jsou muží křehčí, ale nesouvisí to s mým názorem na generální rozložení sil v kosmu. Znám silné ženy, znám silné muže. Sice jsem ještě neměl ten druh příběhu, ve kterém by se pozitivní silná mužská energie projevila, ale neznamená to, že bych ji nectil.
Vaše postavy ve filmech Divoké včely, ve Štěstí i teď ve Venkovském učiteli hledají lásku. Ale zdá se mi, že ji pořád nenacházejí…
V tomhle rozložení postav, jaké je ve Venkovském učiteli, nemá láska šanci. Je tam stárnoucí žena, které se rozpadl předchozí vztah, homosexuál, který nenašel žádný vztah s mužem, a mladý kluk, který má ještě celý život před sebou.
Není to trochu deziluzivní pohled?
To není rezignace. Tyhle postavy jen nemají šanci všechny dohromady. Ale je možné, že se učitel za týden sebere a najde dobrý vztah někde jinde. Největší štěstí života přece je, když se láska se sexualitou protne, když plné milostné naplnění vztahu je v téhle harmonii a pak už je jedno, jestli to je mezi mužem a ženou nebo mužem a mužem.
Chtěl jste naznačit v tématu hledání lásky nějaký posun?
Pro mě tvorba není racionální proces, žádná koncepční práce, takže vědomě jsem nic nikam neposunoval. Vždycky mám spíš pocit, že témata a příběhy si hledají mě, než že já bych je hledal. Jsem spíš rezonující struna toho, co se děje kolem mě a ve mně. A občas, když to pinkne a zkumuluje se příběh, tak z toho může vzniknout i film.
Několik scén jste prý natáčeli třeba dvacetkát.
Některé ano. Je to tím, že to byly dlouhé jednozáběrové scény. Někdy to byl boj - maximum na scénu myslím bylo 24 nebo 27 klapek. Člověk to pak ale může vyprecizovat do detailů, což je výhoda.
Výraznou roli tu má hudba Vladimíra Godára.
Vzniklo to tak, že jsem své ženě k minulým Vánocům koupil CD Vlado Godára Mater nazpívané Ivou Bittovou. Je to kompozice skladeb týkajících se příběhu Marie matky a jejího ukřižovaného syna, archetypální příběh, který se dotýká mateřství v jeho síle a velikosti. Ta hudba je emočně hodně silná; ten apel lásky člověka k člověku a mateřské síly, která té lásce dává grunt a možnost existování.
Krajina jižních Čech je mnohem idyličtější než severní Čechy a severní Morava z vašich předchozích filmů. Ovlivňuje to i postavy?
No jasně. Krajina ovlivňuje člověka a člověk ovlivňuje krajinu. Říkal jsem si, proč by se vlastně tenhle příběh nemohl odehrávat u nás. Protože jsem se do té krajiny zamiloval poté, co jsme se přistěhovali, a spojilo se mi to. Tenhle příběh by se klidně mohl odehrávat i na severu Čech či na severu Moravy, v industriální krajině i v širé přírodě. Ale mně se prolnul s touhle krajionou. Ta krajina je hodně malířská a tudíž je pro filmový obraz vyzývavá a svůdná. Tak jsem té svůdnosti rád podlehl.
Už film viděli vaši sousedé, kteří si ve filmu zahráli?
Ještě film neviděli celý. Ale jednu z prvních premiér budeme mít v Písku a tam je všechny zveme. Tam to uvidí a doufám, že to pak i oslavíme.
Hrajou ve filmu i vaše děti?
Na natáčení byly, ale do filmu se nedostaly. Jeden je na zábavě, jeden byl ve scéně z Prahy, ale to jsme vystřihli, jeden snad zůstal v první scéně v davu dětí ze školky.
Promění "domácí" natáčení vztahy mezi vámi a vesnicí?
Myslím, že ty vztahy už jsou natáčením proměněné. Že už mě tam snad neberou jako toho divňouse, který se přistěhoval jako Pražák někam a lidi vůbec netušili, co dělá. Teď viděli práci celého týmu lidí a pochopili, jaký je ten film dřina a že je to podobné tomu, co dělají oni. A mně to hrozně přispělo k tomu, že jsem se tam začal cítit ještě víc doma, protože jsme se i víc skamarádili.
Film přichází do kin po sérii několika nepříliš zdařilých českých snímků. Co na ně říkáte?
Já bych si netroufal hodnotit práci jiných. Jsem vděčný, když se nějaký film povede a o to především jde. Přeju si, aby bylo co nejvíc dobrých filmů a přeju každému, aby se mu to povedlo.
Kývl byste vy sám na nabídku natočit komerční film na zakázku?
Moc dobře znám své možnosti a schopnosti a vím, že bych na to nebyl. Nikdy jsem nebyl schopen dělat nějakou věc, kterou bych neměl plně prožitou. To není nic, k čemu směřuju. I reklamě jsem se naštěstí úplně vyhnul a jsem tomu rád. Jednu dobu, když byly těžkosti, jsem s tím i koketoval, naštěstí mě to odradilo už ve svých koříncích. A jsem rád, že jsem zatím v životě nemusel tohle dělat. Ať si každý dělá, co chce, já jsem štastný, že to dělat nemusím.
Zasáhl vás v poslední době nějaký film?
Hluboce dotknutý jsem naposledy byl, když dávali Ruskou archu Alexandra Sokurova. V jediném záběru natočený film v Ermitáži. Když jsem to viděl, tak jsem z toho cítil tu velkou sílu, jako kdysi u filmů velkých mistrů, jakými jsou pro mě Tarkovski, Fellini nebo Bergman . To bylo naposled, kdy jsem měl pocit, že někdo dělá něco opravdu důležitého a velkého.
A co české filmy?
Mně se líbí filmy od Petra Zelenky, poslední film od Honzy Hřebejka i to, co dělá Honza Svěrák. Strašně se těším na film Saši Gedeona, protože ten je můj asi nejbližší spojenec.
Mají české filmy šanci uspět v zahraničí? Vám se to podařilo…
Přál bych českému filmu, aby byl schopen se víc a víc v zahraničí uplatňovat. Každý úspěch českého filmu v zahraničí pomůže vnímání celé kinematografie. Je fantastické, že máme oscarového Kolju, už jen české nominace na Oscara jsou skvělé. Úžasný je Jan Švankmajer jako respektovaná osobnost po celém světě. Pořád máme velkého mistra Formana a stále úžasný je i Honza Němec.
Co může zlepšit situaci české kinematografie?
Myslím, že česká kinematografie má obrovskou potenci, ale že se o ni musí pečovat a musí se dávat šance mladým. Ale i starým. Když vidím, v jakých podmínkách dělá světově uznávaný klasik Honza Němec svůj nový film, tak mi to je líto. Obecně jsme kulturní národ a je pro nás důležité, abychom si kinematografii pěstovali, protože je součástí naší národní identity.
