Tříhodinové hrané drama nazvané Bardo, False Chronicle of a Handful of Truths se noří do vzpomínek mexického novináře a dokumentaristy, jenž rekapituluje svůj život. Jedná se o první Iñárritovo dílo od roku 2015, kdy díky Revenantu: Zmrtvýchvstání s hercem Leonardem DiCapriem získal Oscara za režii, a jeho první snímek natočený v Mexiku od Amores perros z roku 2000.
Je to také poprvé, kdy devětapadesátiletý autor 21 gramů nebo Birdmana pracoval pro Netflix. "Jsem mu nesmírně vděčný. Netflix nejenže mi dal naprostou svobodu a plně mě podporoval, ale dokonce mi dovolil, abychom film sedm týdnů promítali v mexických a amerických kinech," oznámil režisér v Benátkách.
Bardo bude v mexických a později amerických biografech k vidění příští a přespříští měsíc, celosvětově jej videotéka zveřejní 16. prosince. Podobně Netflix před čtyřmi lety výjimečně pustil do kin jiný mexický snímek, černobílou Romu od režiséra Alfonse Cuaróna. Tu bylo možné vidět také ve vybraných českých biografech.
Alejandro González Iñárritu nicméně nechce jít proti "převažujícímu trendu", kdy má čím dál více děl premiéru online. Sám vzpomíná, že jako student kinematografie spoustu klíčových snímků nejdříve viděl na videokazetách. "Film je prostě jenom film," krčí rameny režisér a vítá, že dnešní technologie umožňují šířit umění snadněji než dřív.
Bardo vypraví o mexickém dokumentaristovi Silveriovi, kterého hraje Daniel Giménez Cacho. Ve filmu se vrací do rodného Mexika předtím, než opět odcestuje do Spojených států, kde už roky žije a nyní tam má obdržet prestižní cenu od americké asociace.
Také režisér Iñárritu od roku 2001, kdy mu bylo 21 let, pobývá v USA. A protagonista jej nápadně připomíná i vzhledem. Přesto snímek není autobiografický, zdůrazňuje autor. "Dejme tomu, že je autobiografický po emocionální stránce, ale netočil jsem o svém životě," říká.
Protagonistu sužují výčitky mimo jiné za to, že "šel na ruku gringům", tedy že se jako Mexičan zaprodal Američanům. Musí odrážet kritiku, že jeho dílo je příliš sebestředné, že žije na vysoké noze, že ztratil kontakt s obyčejnými Mexičany, nebo že se málo stará o rodinu. To vše se ve snímku odehrává na pozadí smyšlené situace, kdy americká vláda pomáhá firmě Amazon koupit Baja California, jeden z 31 států federativní republiky Mexiko.
Aktér filmu tak přemýšlí i nad tím, zda jako jeden z mnoha desítek milionů mexických imigrantů do USA nenahrál situaci, kdy si jeho rodnou zemi rozebírají nadnárodní koncerny. Zároveň si uvědomuje svá privilegia, tedy že odjížděl za jiných podmínek a dostalo se mu nesrovnatelně lepšího zacházení než chudým Mexičanům, kteří při pokusu dostat se ilegálně do USA riskují život.
Snímek začíná zdánlivě komickou scénou s porodem, kdy dítě po narození řekne, že tenhle svět je příliš krutý, a žádá návrat do matčina lůna. Co se zprvu jeví jako vtip, později nabere vážnější kontury: touto scénou se hrdina a jeho žena snaží smířit s tím, že jim krátce po porodu zemřel potomek.
Podle agentury Reuters je Bardo zábavné, vizuálně úchvatné a surreálné, často mísící realitu se snovými scénami. V jedné chvíli například hrdina na vršku aztécké pyramidy složené z lidských kostí hovoří s dávným conquistadorem Hernánem Cortésem.
Snímek se zabývá tématy od identity a historii přes imigraci či integraci do jiné společnosti až po rodinu, lásku nebo ztrátu. "Alejandro mi radil, ať nad tím nepřemýšlím jako nad klasickým příběhem, který má nějaký dramatický oblouk a kde se postavy vyvíjejí. Řekl mi, ať to nestuduji do hloubky, ale ať to prostě zahraji," dodává představitel hlavní role Daniel Giménez Cacho.
"Jiné své filmy jsem vymýšlel v hlavě. Tenhle v srdci," srovnává Iñárritu. Návrat do Mexika, kde natáčel, přirovnává k tomu, když se člověk spatří v zrcadle, nebo když po letech potká dávného kamaráda. V příběhu se vypořádává mimo jiné se slávou. Jedna postava hrdinovi radí: můžeš slávu ochutnat, ale pak ji honem vyplivni, než se ti v ústech promění v jed.
Totéž kdysi režisérovi radil otec. "Pro mě byl úspěch důležitý. Samozřejmě jsem o něj usiloval. Ale úspěch může také znamenat, že pak před vámi stojí větší výzvy, že máte větší zodpovědnost za druhé, že musíte změnit priority. Mně osobně trvalo, než jsem se s tím naučil žít. A právě protože to pro mě bylo tak důležité, zařadil jsem tu větu do filmu," vysvětluje režisér.
Podle serveru Vulture.com je film, který v některých ohledech připomíná Osm a půl od Federika Felliniho nebo Lesní jahody režiséra Ingmara Bergmana, nevyrovnaný. Přes dobře zvolená témata neustále opakuje některé myšlenky či záběry a kvůli absenci silnějšího příběhu se na něj divák nedokáže napojit. "Až mě šokovalo, nakolik mě Bardo nechalo chladným," shrnuje recenzent, podle nějž jako by všechny postavy v Bardu existovaly jen proto, aby se vyjadřovaly k protagonistovi.
Kritickou recenzi vydal také web Vanity Fair, podle nějž je novinka jako mnohé Iñárritovy filmy "technicky dokonalá, ale emocionálně, duchovně a filozoficky netečná", přičemž forma převládá nad obsahem. Magazín Variety konstatoval, že Bardo, False Chronicle of a Handful of Truths je "ještě delší a snad ještě pompéznější než jeho název". Ke špatnému dojmu přispívá i odtažitý, pasivní protagonista, kritizuje Variety.
Naopak podle Indiewire.com režisér vykročil správným směrem. "Je to další opus magnum, které vás téměř udusí tím, jak je důležité. Pryští z něj stejná naléhavost jako z Iñárritových dřívějších děl, akorát že tentokrát autor vypráví sám o sobě," shrnul web.
Časopis Thewrap.com označuje Bardo za snahu dodat význam místu a lidem, kteří už existují jen ve vzpomínkách. Film překypuje představivostí, dělá si legraci z toho, když se lidé berou příliš vážně, a především zásadním způsobem vypovídá o situaci emigrantů. Ti mohou svou rodnou zem nadále milovat, chtě nechtě se jí ale s každým dalším rokem vzdalují, shrnuje magazín.
