Nenašel ho, zato se v rodině prolomilo tabu. Mlčící generaci, která se po šedesáti letech zvolna odhodlává promluvit, zastupuje autorova matka. Film Zimní děti mlčící generace získal cenu za nejlepší režii na letošním festivalu Jeden svět.

Vaše matka je žena v domácnosti, měla pět dětí. Proč ji ve filmu tak mučíte?

Protože jsem chtěl vědět, odkud pocházím. Doufám, že to nebylo mučení. Doufám, že moje matka se chtěla vydat do své i rodinné minulosti. Na začátku filmu jsem se jí ptal, zda se mnou chce spolupracovat. Okamžitě řekla, že ano.

Zimní děti | Foto: Aktuálně.cz

Nepřitakala vám jen z lásky k synovi? Ve filmu řekla, že to celé dělá kvůli vám.   

Svou roli mohlo hrát obojí.

Během filmu všichni pláčou. Vaše matka, vaše sestry
 
Moje sestry měly o projektu větší pochybnosti než moje matka. Nakonec spolupracovaly. Viděly, že se nám postupně ulevuje, když se osvobozujeme z onoho dlouhého mlčení. A úlevu někdy provází pláč.

Váš film je mlčenlivý. Kde mají jiné dokumenty hudbu nebo lomoz, je u vás ticho

Těžký rozhovor o minulosti naší rodiny přirozeně potřebuje pauzy mezi promluvami. Důležité je převyprávět tyhle pauzy, dostat mlčení do filmu.

Stejně mám pocit, že to není film o nacismu nebo o vašem dědečkovi. Vaše matka tu znovu objevuje krajinu svého dětství. Nacismus i dědeček tam fungují jako atraktivní kulisa.

Výchozím bodem bylo hledání mého dědečka. Během natáčení se něco změnilo. Dědeček ustoupil do pozadí a matka skutečně znovu našla své dětství. Až tím se pro mě stala celistvou osobou. Předtím něco chybělo  jí i mně.

Takže se nacismus opravdu stal kulisou?

Autor fotografie: Jeden svět

Infobox

JEDEN SVĚT

• Jeden svět: Kdo vyhrál? - Jeden svět vyhrál dokument o návratu
  
• Celý svět ve filmech jednoho festivalu - krizové regiony ve filmech
  
• Zneklidňující sen o dokonalosti - filmy o současné Americe
  
• Darwinova noční můra - recenze zahajovacího filmu

Připadá vám to tak?

Mně ano. Co vám jako autorovi?

Nevidím žádnou výhodu v tom, když bych při pohledu do minulosti zůstal stát.

Nejde o to zůstat stát, nebo sledovat jen původní záměr. Ve filmu jdete do koncentračního tábora, který se také stává kulisou pro váš příběh. Tu krematorium, tam šibenice. Z nacistů nebo ze zavražděných Židů jsou přeludy.

Pokusil jsem se na místě bývalého koncentračního tábora dokumentovat, co se v mé matce děje. Plakala a objevovala souvislosti, stejně jako ostatní členové rodiny. To je myslím dostatečný argument pro to, že jsme se jen nepostavili před nějakou kulisu. Pro mě je slovo kulisa pro koncentrační tábor nepřípustné.

Pokračování rozhovoru ZDE