Divadlo krutosti. Ve filmu šéfkuchař na ostrově přichystal boháčům nečekané menu

Martin Šrajer Martin Šrajer
23. 11. 2022 11:44
Krvavá komedie Menu se strefuje do bezpáteřních zbohatlíků, kteří ztratili kontakt s realitou. Ralph Fiennes jako šéf kuchyně hodlá dekonstruovat jídla i společenskou hierarchii. Netuší však, že mezi hosty bude i Anya Taylor-Joy.

Boom kuchařských show má nemilé vedlejší efekty. Díky znalostem nasbíraným při sledování MasterChefa se dnes kdekdo považuje za experta na blanšírování, glazování nebo sous-vide. Z kuchařů se staly celebrity komentující společnost i politiku. Od návštěvy vyhlášeného podniku pak nečekáme pouze dobré jídlo, ale oslňující představení.

Satirický thriller Menu, který nově promítají česká kina, tohle vše dohání do extrému. Ralph Fiennes potvrzuje svůj talent pro ztvárňování rafinovaných monster v roli vyhlášeného šéfkuchaře Juliana Slowika. Do jeho luxusní restaurace na odlehlém ostrově připlouvají ctění hosté, pro které 1250 dolarů za večeři nepředstavuje žádný velký výdaj. Jsou mezi nimi vyhasínající filmová hvězda, obávaná food kritička nebo parta korporátních bankéřů.

Dohromady reprezentují společenskou smetánku i ty nejhorší povahové vlastnosti. Aroganci, pokrytectví, přehlíživost, sebestřednost či přesvědčení, že sociální kapitál a miliony na kontě činí člověka nedotknutelným.

Slowik se rozhodl je privilegií vrstvu po vrstvě zbavit. Menu pojal tak, aby vyprávělo příběh inspirovaný jeho životem a postupnou ztrátou mladického zápalu. Hostům servíruje "jídla" jako kámen ozdobený bylinkami nebo talíř bez chleba. Jednotlivé chody uvádí krátkým mravoučným vyprávěním a vybízí účastníky, aby nad každým soustem přemýšleli. Pokyny pronáší tónem, jenž nepřipouští odmlouvání.

Performance s násilím

Hosté se nejdříve podvolují a v kaloricky neuspokojivých pokrmech hledají metaforu pro nadčasovost přírody nebo třídní boj. Při svém egoismu a odtrženosti od reality si neuvědomují, že servírovány jsou zde především jejich hříchy.

Vyšinutý génius v rondonu dřív vařil pro radost sebe i druhých. Aby však zůstal na vrcholu, musel se podvolit bezduché honbě za mocí, slávou a dokonalostí. Tytéž hodnoty zosobňují pozvaní. Šéfkuchař je ale nebude trestat jen prázdnými talíři a zlověstnými pohledy. Velkolepá performance počítá také s rozmanitými formami fyzického násilí.

Když hostům konečně dochází, že nemohou odejít, alespoň ne se všemi články prstů na rukou, nevzdorují. Přijímají přidělené role ve Slowikově divadle krutosti. Kvůli svému sobectví a minimu empatie nejsou schopni kolektivní akce. V podmínkách, kde peníze a prestiž neznamenají nic, se z pánů stávají vazalové.

Film Menu promítají kina od minulého čtvrtka. | Video: Falcon

Výjimkou je mladá žena, která se představuje jako Margot. Hraje ji Anya Taylor-Joy známá z Dámského gambitu. Snobského setkání se původně zúčastnit neměla. Tyler, patolízalský "foodie" v podání Nicholase Houlta, ji vzal s sebou jako náhradu za přítelkyni, od níž dostal kopačky.

Margot si udržuje odstup od elegantních designových interiérů, samolibých kulinářských kreací a vznešených keců. S přímočarým slovníkem, černě nalakovanými nehty a kanadami očividně zastupuje jinou společenskou vrstvu než ostatní, jejichž nabubřelost dokáže ironicky glosovat.

Tuto perspektivu je snadné přijmout i díky tomu, že se k Margot od prvních minut upíná kamera. Zatímco zbytek osazenstva nám představuje jen skrze charakterové vady a prohřešky, od mimomanželské nevěry přes daňové podvody po hraní ve stupidním filmu jménem Doktor Sluníčko, Margot má více vrstev. A také naději, že ji touha po úspěchu nesemele tak jako Slowika.

Další na řadě

Vedle škodolibé zvědavosti, který snob přijde k úhoně při dalším chodu, film díky sympaticky uvolněnému projevu Anyi Taylor-Joy vyvolává i napětí. O mladé ženě se dozvídáme více. Slowikovi připomíná prostředí, z něhož vzešel, a ztracené ideály. Paradoxně jedině ona, s níž původně nepočítal, si z jeho příběhu může odnést ponaučení. Pokud ovšem přežije.

Pointu Slowikova činu bohužel film odhaluje moc brzy. Po neodhadnutelné první polovině jen přibývá dokladů šéfkuchařovy zvrácenosti a zkaženosti jeho obětí.

Snímek nám zas a znovu sděluje, že bohatí a mocní nemají vztah k přírodě, historii ani práci druhých, že dbají nanejvýš o svůj obraz a zajímá je povrch, ne obsah. Očima tvůrců jsou stejně marní a marniví jako vysoká gastronomie, kde má kvalita prezentace často větší váhu než výživová hodnota.

Přestože se režisér Mark Mylod snaží probudit naše smysly hladkými švenky a fetišistickými detaily jídel, nedokáže zakrýt, že film z 80 procent tvoří záběry na herce sedící u stolů.

Oproti tematicky blízkému seriálu Boj o moc, na kterém se Mylod podílel, zde navíc nesledujeme postavy, jejichž patologická neschopnost vytáhnout si hlavu z pozadí a vést konstruktivní dialog by byla kdovíjak důvtipná. Až na Margot a Slowika jsou to tupé karikatury a scénář s nimi nápaditěji nepracuje.

Na horor či thriller je Menu předvídatelné a repetitivní, na satiru moc naivní tím, jak idealizuje běžné lidi, a příliš pohodlné volbou terčů. Nenese větší myšlenku, než že jakákoli snaha změnit mocenskou strukturu, která zvýhodňuje arogantní sociopaty, je marná. A že zbývá jedině počkat, až se systém zničí sám.

Ralph Fiennes jako Slowik.
Ralph Fiennes jako Slowik. | Foto: Eric Zachanowich

Podobná skepse vystihuje apatii stále větší části společnosti. Stejně jako nedávný Trojúhelník smutku, rovněž satira na elity a vztahy mezi různými společenskými vrstvami, však film jen rezignovaně stvrzuje status quo. Neprovokuje k polemice či odporu a těžko něco změní.

Ve srovnání s dodnes dráždivými gastro alegoriemi jako Nenápadný půvab buržoazie, Velká žranice nebo Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec tak nedostáváme ekvivalent plnohodnotného vícechodového menu. Spíš jen nadýchaný dezert, po kterém se bude člověku lehko usínat.

Film

Menu
Režie: Mark Mylod
Falcon, česká premiéra 17. listopadu.

 

Právě se děje

Další zprávy