Glosa - Snad žádné studio nezažilo v poslední dekádě takový vzestup jako komiksový gigant Marvel. Prodej značky Disneymu za 4 miliardy dolarů v roce 2009 nebyl konečným naplněním potenciálu, jak se mnozí obávali, ale nezbytným krokem na cestě za pomyslným ovládnutím filmového světa.
Loni ukončenou „fází jedna" rozumějme soubor filmů představujících čtveřici členů týmu Avengers (v řeči žánru originy), tedy blockbustery Iron Man, Neuvěřitelný Hulk, Thor a Captain America. Tony Stark jako jediný stihl i druhý díl a vše bylo zakončeno roky očekávanými Avengers.
Tato megalomanská zábava stála miliardu dolarů a utržila celosvětově 3,8 miliardy, což značí zhruba dvoumiliardový výdělek velmi nerovnoměrně rozložený mezi šest dobrodružství.
Zatímco Hulkův restart vyloženě zklamal, Captain America dopadl plichtou. Thorových necelých pět set milionů už potěšilo. Pak tu máme i nepopiratelné úspěchy - oba díly Iron Mana a hlavně Avengers, třetí nejúspěšnější snímek historie, jehož miliarda a půl je impozantní i v době, kdy vysoké tržby vzhledem k inflaci a příplatkům za stereoskopii ztrácejí prestiž.
Součástí pětidílné druhé fáze budou kromě aktuálního třetího Iron Mana ještě dva samostatné sequely Thor: Temný svět (7. listopadu 2013) a Captain America: The Winter Soldier (3. března 2014), poněkud svérázná týmovka Guardians of the Galaxy (31. července 2014) a nakonec samozřejmě přijdou druzí Avengers (30. března 2015).
Známe už i první díl třetí fáze, Ant-Man (5. listopadu 2015), a spekuluje se o dalších titulech, zvlášť když se teď studiu vrátila práva na některé „rozprodané" značky, třeba Daredevila a Ghost Ridera.
Manufaktura Marvel
Kevin Feige, klíčový muž Marvelu a producent celé fáze jedna, svět nepochybně dobyl. Vzhledem k úspěchu třetího Iron Mana to vypadá, že svou rozlehlou říši jen tak neztratí. Na čem stojí jeho úspěch?
Jednou z nejzajímavějších schopností studia se zdá být, jak dokáže s neomylností dobře řízené manufaktury vyrábět dva blockbustery ročně a kombinovat v nich velmi přesně definované, hyperkorektní a vyvážené schéma oproštěné od rizika zbytečné originality s dostatečným množstvím ozvláštnění, aby každý jeho další projekt vypadal i ve své vnitřní stereotypnosti působivě a svěže.
Máme tu fantasy Thora, retro Ameriky, nerdství Starka a věčně pronásledovaného Hulka. Každý z hrdinů si vyprofiloval svůj subžánr, vlastní soubor trademarků, aniž by ve své „jedinečnosti" popíral skutečnost, že se nachází v univerzu, jež nenáleží jen jemu. Vzniká tím podivná „odlišná stejnost" a pevný plán prostupuje i práci tak odlišných režisérů jako shakespearovského Kennetha Branagha (Thor) a tvůrce seriálu Buffy Josse Whedona (Avengers).
V jednotlivých originech nebylo nic dotaženo do důsledku, naznačovalo se ale v dostatečně pevných obrysech, aby to divákům pořád ještě stačilo. Tohle tančení mezi skořápkami je základ úspěchu série a může být jak terčem kritiky za nepopiratelnou vykalkulovanost a zahození jakýchkoli jiných než finančních cílů, tak i uznání za perfektní vyvážení filmové série coby komodity, kdy k jednotlivým produktům stále můžeme přistupovat jako k plnohodnotným dílům, ačkoliv jimi vlastně nejsou.
Jde vždy o producentské filmy bez ambicí ze strany těch, co platí. Přizváním zajímavých režisérů se ale ten fakt často daří alespoň trochu zakrýt.
Po fázi jedna, která proběhla nad očekávání hladce, ale přichází druhá vlna a dokonalý stroj se může na několika místech zadrhnout.
Co s Avengery mimo Avengers?
Známe dlouhé vysokorozpočtové série dějově pevně svázané (Harry Potter) i volné (James Bond), novinkou nejsou ani zprvu neplánované crossovery oblíbených postav (Vetřelec vs. Predátor).
Marvel však předvedl další variantu, mnohem rafinovanější. V podobné míře na plátně neozkoušenou. Pokud jsou jednotlivé filmy i při své zábavnosti neoriginální a schematické, celkový koncept působí poměrně neokoukaně a pro jeho vývoj neexistuje zaručený návod.
První fáze si zakládala na stále zřejmější skutečnosti, že všechno dění směřuje k Avengers. Jednotliví hrdinové ale stojí v podstatě osamoceni a můžeme si mezi nimi vybrat favorita, kterému chceme věnovat pozornost. Proto mají filmy tak rozdílné tržby, což není pro díly úspěšných sérií typické.
Tento model se osvědčil. Ačkoliv jisté provázání studiu vyhovuje, věrní fanoušci díky němu půjdou i na dobrodružství postav, které je nezajímají, bylo by nerozumné, aby na sobě jednotlivé díly závisely přes míru.
Druhý Iron Man ukázal, že příliš mnoho poutání pozornosti směrem k Avengers nedělá dobrotu, takže se nadále odkazy šetřilo, nebo byly podávány méně povrchně. Jenže po slibovaném crossoveru se situace značně mění.
Úkolem druhé fáze je vypořádat se s faktem, že události eskalovaly, světy splynuly a měřítka se posunula. Jak nadále ohrožovat svět a vysvětlovat, že tentokrát je na to každý ze supermanů sám? Proč nezavolá kamarády? Jak světy, na jejichž spojení se tak dlouho čekalo, opět rozpojit? Lze obnovit výchozí bod, může být druhá fáze zopakováním té první, nebo se musí celá strategie posunout? Celý koncept se v podstatě rozbil.
Třetí Iron Man ze zodpovídání palčivých otázek elegantně vybruslil tím, že je Tony v podstatě nahlas zopakoval a naznačil, že by se jimi měl někdo v budoucnu zabývat, ale on má přece svých starostí dost.
Vzhledem k výsadnímu postavení Iron Mana v rámci série mu to prošlo. Jenže to nejspíš nepůjde zopakovat ještě čtyřikrát se stejným úspěchem, proto s napětím sledujme, jak si série s nuceným opětovným rozvětvením dramaturgicky poradí.
Větší výzvě než této nejspíš Feige nečelí, snad jen výstředně vyhlížející Guardians of the Galaxy se supermývalem v čele budou dalším testem, co marvelovský vesmír na plátně snese. Respektive jak udělat s něčím natolik svérázným opět to samé.
Konec škudlení
Marvel se ale kromě dějové potýká i s výzvou produkční. Ač se to totiž při pohledu na stamilionové rozpočty nezdá, na place se značně šetří a dělá vše proto, aby ani cent nepřišel nazmar.
Tradičně nejlépe jsou na tom režiséři, ale takoví trikaři a především herci se ve zlatě zrovna nekoupou. Dokonce i na pohled zásadní Chris Evans (Amerika) a Chris Hemsworth (Thor) si za své role poprvé odnesli pouze šesticiferné částky. U dalších dílů si podle představ Marvelu měli polepšit jen o málo. Terrence Howard (původní Rhodey v Iron Manovi) byl dokonce přeobsazen, když trval na zvýšení honoráře.
Jediný, kdo dokázal z kolotoče nahraditelnosti vystoupit a obtočit si Marvel kolem prstu, je Robert Downey Jr. Ten si velmi rychle uvědomil, že jako jediný z herců se nemusí bát o místo a jeho honorář vystoupal z půlmilionu za první ztvárnění Starka k až osmdesátce (maximální odhad) za Avengers. Navíc se zastává i svých kolegů a snaží se jim k vyšším tržbám dopomoct.
Marvel si s Downeym neví rady. Nikdo si nedokáže představit, že by mohli Iron Man a vlastně i další Avengers fungovat bez něj, jeho popularita u fanoušků narostla do předem netušených rozměrů. Zdá se však, že nadále svou přítomností narušuje dosavadní strategii studia. Kam až jeho podmínky povedou? Kdy si díky ústupkům začnou troufat i další členové štábu?
Problém s Downeym je trochu symbolický. Stal se nejvýraznějším a nejcharismatičtějším prvkem celé série, jenže něco takového do ní vlastně vůbec nepatří.
Dosud se vyznačovala tím, že v ní bylo vše pod kontrolou, vše bylo výsledkem plánu shora. Síla konceptu přebíjela všechny nevýrazné jednotlivosti, zruční režiséři pod kontrolou zaručovali nadprůměrné výsledky. Představitel nejvýraznějšího hrdiny týmu se ale začal vymykat kontrole a producenti si nyní nejspíš přejí, aby ho měli co nejelegantněji z krku.
Druhou fázi už nic nezastaví. Vše je připraveno, roztočeno. Jak na tom bude třetí fáze? Nebude už Marvel diváky po dalších pěti blockbusterech nudit? Nebudou rozpočty až příliš bobtnat a nestanou se neudržitelnými? Dohodne se studio založené na co největším odosobnění se svou nejvýraznější osobností? Zatím můžeme jenom hádat.
Čtěte také
Recenze: Superfilm o superhrdinech a superzlu? Avengers
Recenze: Iron Man místo dalších zbraní přidal hravost
Recenze: Captain America pomrkává z náborového plakátu
Recenze: Shakespearovský Thor filosofuje kladivem
