Zeleňák Hulk je zpátky. Stejně nažhavený a nabušený jako kdysi. Pět let unikal elitním stopařům generála Rosse, který je pořád posedlý myšlenkou učinit z nešťastného mutanta geneticky naklonované supervojáky. A dr. Bruci Bannerovi v očích pořád probleskuje dřímající zelené světlo signalizující, že monstrum v něm žije a číhá na svoji šanci…
Stal se z něj muž na útěku, nyní rafinovaně ukrytý v brazilské sodovkárně v Porto Verde, kde po šichtě trénuje potlačování vzteku a konspirativně si mailuje s vědcem, který maká na záchranné protilátce. Ale stačila kapka jeho zkažené krve v guaranové limonádě, větřící Ross nasál čerstvou stopu - a hon pokračuje. Což by mohl být podtitulek tohoto „rebootu", plně vystihující jeho obsah.
Po psychologické kreaci, pod níž se v roce 2003 podepsal Ang Lee, se tentokrát u Marvela rozhodli vsadit na akci, nové tváře a tradiční přídomek „Neuvěřitelný" převzatý z klasického komiksového formátu a televizní obrazovky. Akci dodal nový muž v režijním křesle, francouzský import Louis Leterrier, jehož kvalifikoval úspěšný akční nářez Kurýr.
Hned rozjezdovou „bourneovskou" hoňkou dokázal, že ví, co se po něm chce, a z předchozího hulkovského castingu nenechal kámen na kameni. Namísto Erica Bany se do hroudy zelené svaloviny tentokrát transformuje (možná ještě o něco charismatičtější) Edward Norton.
Buněčnou bioložku Betty, která má i po létech slabost pro zelenou, si místo Jennifer Connellyové vystřihla Liv Tylerová a na postu jejího generálského fotříka vystřídal Sama Elliota stejně nechutně umanutý William Hurt.
A podle hesla, že záporáků není nikdy dost, vstupuje na scénu nová figura, militantní úchyl Tim Roth, který projde bolestnou mutací, aby jako bestie Abomination postoupil do Hulkovy váhové kategorie - což zkušenému divákovi napoví, kdože si to rozdá (a pravděpodobně vyhraje) v závěrečném kole.
Ostatně přímočaře Neuvěřitelný Hulk nepřichází proto, aby nás něčím překvapoval, ale aby odevzdal, co se od něj čeká. A tak vzduchem poletují devastované hummery a explodující vrtulníky a New York se bortí, když si obě obludy jdou po krku. Pro ty, kteří se ptají, co bude dál, přichází těsně před titulky elegantní Iron Man Tonny Stark naznačující, že Zeleňák a Železňák by se mohli za čas sejít (slezinu superhrdinů z líhně Marvelu nazvanou The Avengers produkce anoncuje na rok 2012).
A pro snadno vznětlivé se sklony ke genetické transformaci je tu nastolena téměř existenciální otázka: Jak (případně je-li vůbec možné) si vrznout a nestat se Hulkem?
