Herec Václav Neužil si během příprav na roli v dlouho odkládaném filmu vytrénoval nejen "zátopkovská" lýtka, ale proměnil se v muže, který běhal jako nikdo. Jako klátivé stvoření neustále jednou nohou v pádu, jako zdivočelá planeta, která co chvíli opustí svou oběžnou dráhu. A podobný samorost byl Zátopek v civilním životě.
V úvodu za ním přijíždí australský běžec Ron Clarke, aby se něco naučil od svého vzoru, který už běhá jen v parku se psem. Zátopek překypuje nadšením, ať už mladšímu kolegovi ukazuje, kde bude spát, nebo když ho později ponouká, aby opustil komfortní zónu a ponořil se do jezírka v parku, které zrovna nevybízí ke koupeli.
Původní filmový scénář Zátopka nakonec skončil v komiksové podobě. Komiks Zátopek… když nemůžeš, tak přidej!, který nakreslil Jaromír 99 a napsal Jan Novák, se soustředil na užší období běžcova života, na jeho nezapomenutelný úspěch z olympiády v Helsinkách, kde posbíral tři zlaté medaile a jeho žena Dana přidala čtvrtou. Komiks se ale především zaměřoval na to, co předcházelo. Na drobný akt vzpoury, kdy Emil Zátopek na olympiádu odmítl letět, pokud nebude puštěn také mladý talent Stanislav Jungwirth, jemuž účast zatrhli z politických důvodů.
Ondříčkův snímek se u tohoto momentu rovněž zastavuje, jinak má ale širší záběr. A režisér opět ukazuje, že mu - tak jako v televizním dramatu Dukla 61 - skutečná historická témata svědčí více, než když do minulosti zasazuje fiktivní příběh.
Zatímco v jeho posledním kinofilmu Ve stínu křečovitá snaha o vpašování antikomunistického "poselství" zcela pohřbila detektivní zápletku a zůstalo jen torzo, nyní natočil uvěřitelnější a dojemnější žánrový snímek. Přesvědčivý, až strhující v zachycení sportovních vrcholů, střízlivý ve vyobrazení partnerského vztahu Emila a Dany Zátopkových, přesto však stále snímek, který se k historii trochu otáčí zády. Nebo alespoň bokem.
Tvůrci se nevyhýbají temnějším zákoutím Zátopkova života, třeba když podepsal článek, kterým komunisté brojili proti Miladě Horákové a dalším "nepřátelům lidu". Jindy nadějný mladý sportovec vtipkuje s dělníky v továrnách a o mnoho let později je už coby živoucí legenda československého sportu osočen na stadionu neznámým mužem, že měl snadný život, když se zaprodal komunistické straně.
Zátopek všemi těmi událostmi prochází jako naivní bytost vytržená ze světa, který obývají ostatní pozemšťané. Tak jako mnoho géniů svých oborů, jak je zachycují hollywoodské filmy.
Ondříček má nakročeno ke spektáklu podobných parametrů. Vykresluje muže, který měl své chyby, ale stejně plamenně jako do běhu se dovedl položit do obrany kolegy Jungwirtha či do proslovu k mládeži, kterou motivoval ke statečnosti.
Snímek o Zátopkovi není mramorový pomník. Ale není to ani pokus o důslednou reflexi doby. Ondříček natočil zdařilé sportovní drama, jež dovede uhranout na běžecké dráze i ochozech stadionů. A navrch je silné ve vykreslení sinusoid manželského soužití.
Jiskření mezi Václavem Neužilem coby Zátopkem a Marthou Issovu, která ztvárnila jeho ženu Danu, působí stejně uvěřitelně jako chvíle, kdy se jejich názory na svět a spokojený rodinný život míjí. Podobně uvěřitelná je i "moravština", kterou herci hovoří. Což se v českém filmu podaří málokdy, aby snaha o nářečí netahala za uši jako například v Díře u Hanušovic.
Přesto celek občas "ujede". Když se skandování "Ťopkova" jména v ochozech při vítězném olympijském běhu mění ve vášnivé volání téhož jména během milostného aktu, zavání to kýčem. A někdy Neužil dává do snahy vykreslit Zátopka coby nadšence a podivína až příliš snahy. Hranice mezi uměleckou licencí a nadsázkou či přešlapem za hranu uvěřitelnosti je tenká. Někdy tvůrci klopýtnou.
Zátopek je dynamický film, předurčený k diváckému úspěchu. Je to příběh, který má potenciál zaujmout v zahraničí. Přesvědčivě vykresluje muže, jenž se vymykal ostatním atletům. Jedinečnou tréninkovou metodou, stylem, který neměl fungovat, ale jemu přinášel vavříny.
Také je to ale portrét člověka žijícího mimo realitu. Nejen tu dobovou, i realitu partnerského vztahu. Není důsledné poukazování na povahu legendy, která žije mimo svět a jeho politické i jiné vazby, až přílišným alibi před nutností ji do těch historických souvislostí pevněji usadit?
Zátopek doběhl dál než mnoho českých dobových dramat. Ale stačí to na vítězství a potlesk?
Zátopek
Režie: David Ondříček
Falcon, v kinech od 26. srpna.
