Cannes 2013 - Černá komedie Inside Llewyn Davis je ukázkou pečlivě připravené a mistrovsky odvedené filmařiny. Bratři Coenové tu navazují na své studie osobitých mužů Barton Fink, Big Lebowski nebo nejnověji Seriózní muž. Dle mého má však Inside Llewyn Davis nejblíže k Muži, který nebyl, a to svým stoickým tónem, melancholickou atmosférou a šibeničním humorem.
Těžký život hudebníka
New York, zima roku 1961. V zakouřeném podniku Gaslamp zrovna vystupuje mladý folkový písničkář Llewyn Davis (Oscar Isaac). Před nedávnem měl jakousi kariéru v hudebním duu, teď se nicméně pokouší o sólovou kariéru. Hraje citlivě, s měkkýma psíma očima zabořenýma do tmy pod pódiem.
Sklízí potlesk pár desítek posluchačů, ale stejně se jim všem líbil víc v tom duu. Jakmile Llewyn sleze z pódia, tře bídu s nouzí. V kapse pár mincí, bydlí po kamarádech, kteří zrovna mají volný gauč. Díky nešťastné náhodě s sebou po promrzlých ulicích v lehkých polobotkách navíc tahá zrzavou kočku - trudný výjev ze života umělce.
Aby toho nebylo málo, kamarádka Jean (Carey Mulligan) po něm chce peníze na potrat. Dítě sice chce, ale rozhodně ne s chudákem, který by podle jejích slov měl používat dva kondomy najednou.
Přes mráz a materiální bídu se Llewyn nevzdává svého snu a vypětím všech sil nasedá do auta směr Chicago. Věří, že tu uhrane slavného impresária Grossmana (F. Murray Abraham).
Z ňoumy hrdinou
Do hlavní role obsadili režiséři vcelku neznámého Oscara Isaaca, který se jim odměnil fantastickým výkonem. Smutek a melancholii má vepsanou do tváře od narození, dokáže ji ale zvýraznit a podat bez sebeuspokojujícího trýznění, bez patosu i velkých gest.
Kluka, který by mohl být velmi snadno nesnesitelným ňoumou, přetváří Isaac do chlapíka, kterému držíte palce i u nohou. V průběhu snímku pak herec pracuje se šrámy, které Llewyna hnětou, fyzicky se mění, až to vypadá, že film se neodehrává během pouhého týdne, ale během roků.
Svět okolo Llewyna je obydlený bizarními figurkami, jaké umějí jen Coenové: Carey Mulligan exceluje jako agresivní Jean, jež nenechává na Llewynovi nit suchou, jejího věčně rozesmátého parťáka Jima pak asi nemohl hrát nikdo jiný než Justin Timberlake, nechybí oblíbený John Goodman v ještě kolosálnější roli, než byste čekali. Krátký výstup matadora F. Murraye Abrahama je pak naprosto zabijácký.
Kafkovským labyrintem za dalším volným gaučem
Coenové jsou mistři v tom, jak pracují s jednotlivými motivy. Rozehrají je v akci, ale dokončí je třeba pouhým pohledem na hrdinu. Zcela výjimečně pracují s hudbou, na jejíž výběr dohlížel T Bone Burnett. Tvůrci nechávají Llewyna i další hráče zpívat celé písničky, jež snímají uměřeně, s minimem střihů.
Vedle tradičních pecek zaujme původní Hey Mr. President, kterou vystřihne Isaac, Timberlake a Adam Driver v nahrávacím studiu. Tady jsme svědky destilátu práce obou bratří: text o astronautovi, který nechce do kosmu, je padlý na hlavu, ale hoši ho hrají vážně a se srdečním zápalem, takže přes prvotní pobavení vám začnou být vážně sympatičtí.
Kameraman Bruno Delbonnel (Amélie z Montmartru) zvolil desaturovaný, modře tónovaný obraz, který příjemně zateplil měkkým osvětlením všech lidských tváří. Za povšimnutí stojí i volba interiérů, zejména kafkovské labyrinty úzkých chodeb newyorských činžáků, kterými se ztrápený Llewyn prodírá za dalším volným gaučem.
Film, který si americkou premiéru odbude až v prosinci, je potom inspirovaný skutečným písničkářem Davem Van Ronkem, který taky v roce 1963 natočil desku Inside Dave Van Ronk a na jejím obalu kouká z pootevřených dveří zrzavá kočka.