Naparování, machrování a chvástání jsou zásadní atributy hip hopu. V rapových textech se opakují pořád dokola, floskule jako by už ani neměnily tvar. Rapeři často připomínají komiksové postavy - stylizované, ostře řezané charaktery se superschopnostmi. Výrazně se oblékají, vystupují jako bytosti silnější, úspěšnější a bohatší než smrtelníci.
Toto fantazírovaní vrací na zem právě Dollar Prync. Podžánr gangsta rap v Česku nikdy moc nefungoval, Praha není New York a příběhy o prodávání drog či přestřelkách tu vždy působily spíš nepatřičně. Romský raper ale mezi prodejci drog vyrůstal, realitu podsvětí umí vylíčit bez klišé a patosu, s nadhledem i vtipem, řečí, které rozumí jen zasvěcení.
Měsíc je pár nocí před úplňkem, obloha nad Prahou černá a bez mraků. Dlouhou ulicí se táhne fronta, na jejímž konci lidé pomalu mizí ve dveřích klubu Roxy. Nízké frekvence basů jsou cítit už na schodech vedoucích do mezipatra.
Ve stánku s merchandise, tedy upomínkovými předměty muzikantů, lze vedle triček pořídit papírky na balení jointů s motivem tracku Hul skéro. Stojí 99 korun, kukla je za 999 korun. Pro laiky to může působit obskurně, na hiphopových akcích jde ale o celkem běžný sortiment.
Průhled přes balkon ukazuje, že na pódiu s Dollarem Pryncem právě stojí ostravský Sergei Barracuda. Uvádějí společný track Msport z roku 2021. "A okna mám dole, hudbu mám na ranec / Zboží mám na vajcách, rakle čuměj na mě," rapují do tvrdého beatu. Zbožím se pravděpodobně myslí drogy na klíně nebo v kapsách, rakle je romský výraz pro neromské mladíky.
Nelíčenými tracky si Dollar Prync vybudoval auru pouličního hráče, který si na nic nehraje. Skutečné příběhy za jeho texty zná jen on a jeho nejbližší, které vězeňským slangem označuje za chábry.
"Myslej, že mě znaj / More, neznaj / Neví o mně p*ču, neví, co dělám," říká o posluchačích v písni Gucci Nike Armani. V tu chvíli ho v Roxy doprovází nottinghamský raper Phidizz.
Kontakt se zahraniční scénou má Dollar Prync z první ruky. Ještě jako dítě odletěl s rodinou do Kanady, vyrůstal hodinu cesty od Toronta. Ve čtrnácti přicestoval zpět do Prahy, bydlel bez rodičů a podle svých slov pronajímal byt dealerům heroinu. Následující roky žil v Anglii a Irsku. Do Česka se vrátil poté, co si fanoušci začali všímat jeho hudby na internetu. Průlom zaznamenal, když ho pražský raper Smack přizval do respektovaného vydavatelství Archetyp 51.
Ukradené boty
Těžko najít lepší důkaz o autentičnosti než nedávnou drogovou kauzu, o které informovala média. Když zkraje ledna policie oznámila zatčení dvou mužů z pražského Smíchova a zabavení 12,5 kilogramu kokainu se 14 miliony korun v hotovosti při domovní prohlídce, uživatelé sociálních sítí spekulovali, zda nejde právě o Dollara Prynce. Domněnky přiživilo, když deník Blesk psal bez bližšího upřesnění o zadrženém, podobně starém raperovi ze Smíchova. "Nebojte, nezavřeli mě. Jsem v pohodě," reagoval Dollar Prync na sítích.
Sobotní Roxy nikterak nepřipomíná drogové doupě, v němž by se člověk bál zvednout oči. "Vidím to dneska dobře," komentuje raper atmosféru.
Uprostřed hlediště se během písní točí decentní circle pit, tedy kruh pobíhajících lidí. Většina přítomných se prostě baví, pohybem rtů naznačují texty, někteří pokřikují refrény, jiní postávají s drinky nebo korzují po klubu. Vyprodáno není, do plné kapacity zbývá přibližně stovka, možná dvě. Dollar Prync má pořád kam stoupat a nejspíš bude - jeho největšími trumfy jsou bezprostřednost a nehranost.
"Ukradl jsem boty v Humanicu / Necítil jsem u toho paniku / Já je*u na vaši naivitu / Je*u benga a taky politiku," rapuje s dalším hostem Jokkerrem.
Dollar Prync vrátil do českého rapu příběh. Nejspíš proto, že má o čem vyprávět. Situace za hranou zákona neadoruje ani neodsuzuje, prostě jen líčí, co vidí kolem sebe. Ochránce zákona ve svých příbězích líčí jako záporné hrdiny, politici se o něj a jeho "chábry" zajímají, jen když ucítí, že by se na tématu menšin daly získat politické body.
Leitmotivem sobotní noci je ale radost. V jednom tracku zní živá basa a tvrdý hip hop střídá funky. "Dneska večer my se budeme smát," zpívá smíchovská parta na pódiu. Zní to trochu jako karaoke, hlasy často neladí, všechno ale zapadá do konceptu mejdanu stírajícího hranice mezi interpretem a obecenstvem.
Nové hodinky
Ve druhé půlce večera nastává čas pokřtít desku Kures Drill, která vyšla loni v srpnu. Kures je romská vulgarita, drill tvrdá a konfrontační odnož hip hopu. Vznikla v Chicagu a zarezonovala například na britské scéně. Samotné album ale obsahuje prvky romské hudby i čistě taneční beaty.
Na pódiu začíná kolovat velkoformátová plaketa s certifikátem platinové desky. Česká pobočka Mezinárodní federace hudebního průmyslu známá pod zkratkou IFPI ji uděluje za deset tisíc prodaných kusů. Dnes však o popularitě lépe vypovídají údaje digitálních služeb. Singl z loňského alba nazvaný Režim nerušit má jen na Spotify přes osm milionů poslechů, starší kus Pasu lubně přibližně o půl milionu méně.
Parta na pódiu skrápí přední řady šampaňským, gejzíry dosahují až do půlky sálu. Oslavenec překrývá dojetí vulgaritami a mává platinovou deskou nad hlavou. Triumfem vsuvka nekončí. Jeden z přítomných žádá Dollara Prynce, aby si sundal hodinky. Raper chvíli váhá, pak rozepíná pásek a na ruku dostává nové, konkrétně švýcarské Jaguar Balancier.
Dollar Prync v Roxy slaví 32. narozeniny, z dýdžejského pultu se rozezní digitální verze popěvku Happy Birthday se zlámaným beatem. Dav nekoordinovaně přeje zpěvem.
V klubu to v tu chvíli vypadá, jako by se člověk ocitl na večírku party kamarádů, v tomhle případě "chábrů" ze Smíchova. Pouštějí hudbu, rapují, tančí, slaví. A ne naposledy, další křest bude následovat 31. května v brněnském Enter Clubu.
Dollar Prync svou první velkou samostatnou show v Roxy zarámoval hosty, ke konci za jásotu všech přichází ještě Ektor, jeden z nejpopulárnějších českých raperů. Zní jejich společný singl Pull Up. "Jsem zvědavej na ten pull up / Přísahám na všechno, věř mi, že nikdo tě nepůjde udat," křičí refrén celý sál.
Pull up je dýdžejská technika, především v jamajských žánrech označuje situaci, kdy umělec utne skladbu, spustí fanfáry a track vrátí zase na začátek. Obvykle to slouží k hecování publika, na konci show Dollara Prynce ale může jít o metaforu druhé šance nebo nového začátku. Vyrůstal mezi dealery drog a násilníky, začal o tom rapovat a hudbou si nakonec vydělává víc než nočním korzováním v autě se "zbožím na vajcách".
