Z hlediska čísel si Martin Glaser vede čím dál lépe. Za uplynulý rok Národní divadlo Brno poprvé utržilo ze vstupného přes 70 milionů korun, o téměř deset milionů víc než v roce 2018, kdy ještě probíhala rekonstrukce Janáčkova divadla a představení musela být uváděna v menších sálech.
Počet diváků brněnské první scény vloni narostl na 232 tisíc, což je o 30 tisíc víc než předešlý rok. A vliv na to nejspíš měl i Glaserův dlouhodobý přístup. "Snažíme se být lidem blízko, stali se třeba tvářemi našich plakátů, přemýšlíme o vytvoření vzdělávacího centra pro diváky," shrnuje ředitel instituce, které se celorepublikové pozornosti dostalo předloni kvůli hře chorvatského režiséra Olivera Frljiče nazvané Naše násilí a vaše násilí.
Inscenace, v níž Ježíš znásilní muslimku, narušili aktivisté a divadlo nakonec čelilo žalobě od kardinála Dominika Duky. Tu už sice zamítly dva soudy, kardinál se však ještě chce odvolat k Nejvyššímu soudu.
Přesah politiky do divadla přesto Martin Glaser nadále podporuje. "Vadí mi, že vnímáme výrazy politik nebo politika jako sprostá slova. Přitom původ těch slov pochází z řeckého polis - tedy město nebo společnost, o které se politici mají starat," upozorňuje ředitel, podle kterého se lidé mají zajímat o to, co se kolem nich děje, a divadlo to má reflektovat.
Národní divadlo Brno v tomto směru bude pokračovat - tématem květnového festivalu Divadelní svět Brno, jejž pořádá, je klimatická změna. "Myslím, že každému člověku záleží na tom, v jakém prostředí žije," dodává Glaser.
Toho právě v průběhu sporů o hru Naše násilí a vaše násilí brněnští radní potvrdili ve funkci na další pětileté období. Druhý pětiletý mandát znamená, že Glaser se svým týmem jako poslední připraví sezonu 2023/2024. Ani to nicméně nezaručuje, že na postu vydrží.
"Mám formálně pětiletý mandát, zároveň ale mohu být kdykoliv odvolán, klidně i bez udání důvodu. Nejsou nijak závazně stanovená pravidla toho, jak se mandát prodlužuje," kritizuje Glaser nefunkční kariérní systém českého divadelnictví, které z větší části stále funguje na bázi takzvaných příspěvkových organizací.
Podle Glasera by bylo nejlepší, kdyby ředitelům v celé republice města obměňovala či prodlužovala mandáty obdobným způsobem. "Ideální stav by byl ten, že mám manažerskou smlouvu na pět šest let a někdy v poločase se já jako ředitel se zřizovatelem dohodnu, zda a za jakých podmínek chceme pokračovat, protože je spolupráce smysluplná. Nebo se naopak dohodneme, že se naše cesty rozejdou," rozvádí Glaser.
V takové situaci by město mělo i dost času případně najít nového ředitele, který by se na funkci mohl připravit a od chvíle, kdy se jí ujme, již zodpovídat za dění v instituci.
Martin Glaser ví, o čem mluví, protože sám na post nastupoval v listopadu 2013, tedy již uprostřed sezony. "Vše bylo naplánováno a nasmlouváno mými předchůdci. První větší změny jsem mohl začít zavádět až po uplynutí zhruba deseti měsíců," vzpomíná.
Změny pod Glaserovým vedením
Rodák ze Sokolova v západních Čechách Glaser, který v únoru oslaví šestačtyřicátiny, chtěl původně být vědcem. Dokonce dva roky studoval přírodovědeckou fakultu.
Na škole jej ale zaujalo umění, a tak přešel na pražskou DAMU, kde nakonec vystudoval činoherní režii a dramaturgii. Od konce 90. let minulého století pracoval v českobudějovickém Jihočeském divadle, kde se z režiséra vypracoval až na uměleckého šéfa a získal první zkušenosti s vedením divadla.
Po přesunu do Brna jako jednu z prvních věcí změnil marketing. Protože pod Národní divadlo Brno spadají opera, činohra i balet a dění v Mahenově divadle, Redutě i Janáčkově divadle, potřebuje silnou propagaci. "Jenom činohra má 10 premiér do sezony a k tomu 15 až 20 repertoárových titulů z těch předchozích. To vše ošetřit je práce pro dva lidi na celý úvazek s podporou týmu obchodního oddělení. To stejné platí u opery," vysvětluje.
Glaser se celkově snaží instituci přiblížit k lidem. Proto se například v první sezoně na plakátech k inscenacím objevili zaměstnanci divadla a v následující zase diváci. "Snažíme se být těmi, kteří udávají trendy, jak by mohl vypadat umělecký plakát," zmiňuje Glaser spolupráci s renomovaným fotografem Ivanem Pinkavou a designérem Robertem Novákem.
Když do divadla nastupoval, mělo jediného regulérního šéfa - uměleckou vedoucí opery. "Reduta v tu chvíli byla budovou, která neměla ani vedení, ani repertoár, protože všechno si kolegové odnesli na Zábradlí," naráží Glaser na přechod bývalého šéfa Reduty Petra Štědroně do pražského Divadla Na zábradlí, kam se mimochodem ve stejné době hlásil i Martin Glaser.
Po příchodu do Brna tamní činohru sjednotil. Zavedl jedno umělecké vedení a jeden soubor jak pro Redutu, tak pro Mahenovo divadlo. "Nedávalo by smysl, aby v jednom divadle byly dvě soupeřící činohry. Každá by musela mít úplně jiný divadelní jazyk," vysvětluje. Díky stávajícímu modelu tak herci z Mahenova divadla zakoušejí současnou dramatiku nebo se mohou občerstvit účinkováním v komornějších inscenacích v Redutě.
Změnu v baletu a opeře zase představovalo zavedení takzvaného blokového hraní, kdy jsou představení uváděna v jednom omezeném časovém období, místo aby byla průběžně rozprostřena do programu a střídána jinými tituly.
"Je to systém, který je běžný na západ od nás a v případě baletu je nesmírně důležitý pro zdraví a pohodu našich tanečníků. Je obtížné jeden večer tančit Labutí jezero a druhý večer nějaké moderní představení," vysvětluje Glaser, podle nějž je také snazší propagovat celé bloky než každý den jiný titul.
"Blokové hraní nám pomáhá mít efektivnější marketing a lepší návštěvnost. U baletu to funguje skvěle, ale u opery se ukázalo, že to pro nás zase tak výhodné není. Od příští sezony se proto vrátíme k širokému repertoáru, který se bude pravidelně střídat," avizuje změnu, která nastane letos na podzim.
Ředitel a zároveň režisér
Martin Glaser začínal jako režisér, například roku 2012 získal Cenu Josefa Balvína za inscenaci hry Arabská noc. Praxi neopustil ani poté, co se stal vrcholovým manažerem brněnského divadla, přestože to mu zabírá spoustu času. "Jsem rád, že nejsem jen ten, koho vidí kolegové pouze na poradě nebo schůzi, ale že se i já sám aktivně zapojuji do divadelní tvorby. Vidím, jak co funguje a jak co nefunguje. Díky tomu mnohem lépe vím, kde jsou mezery, co je třeba zlepšit i kde máme silné stránky," vysvětluje.
Srovnání brněnského Národního divadla s tím pražským, ať už jako režisér, či ředitel, se vyhýbá. "Snažíme se dělat smysluplné divadlo pro své diváky, stejně jako pražští kolegové. Nemáme potřebu se nějak vymezovat. To odlišení vyplyne samo ze stylu tvorby," odpovídá diplomaticky.
Národní divadlo v Praze má podle něj jinou diváckou základnu a například ho navštěvuje hodně turistů. "Samozřejmě je velkou výhodou, že se v Praze sdružují kritici a spousta režisérů a herců míří do Prahy za prací," přiznává Glaser.
Upozorňuje ale také na odlišnost ve financování, kdy městem zřizované brněnské Národní divadlo dostává od státu prostřednictvím ministerstva kultury 24,5 milionu korun ročně, zatímco pražskému Národnímu divadlu jako své vlastní organizaci ministerstvo posílá přes 867 milionů. "Ministerstvo kultury je podfinancované, a tak se primárně stará o své instituce. Bohužel je smutné, že více neinvestuje i do Národního divadla Brno, které je druhé největší v zemi, má dlouholetou tradici a ve společnosti rezonuje," lituje Glaser.
Peněz není nikdy dost
Národní divadlo Brno tak podle svého ředitele nejvíc trpí právě nedostatkem financí. Do rozpočtu instituce, který letos činí zhruba půl miliardy korun, mu coby zřizovatel nejvíc přispívá brněnský magistrát, okolo 400 milionů korun ročně.
Glaser by považoval za ideální, kdyby k tomu dostával alespoň poloviční částku ještě od ministerstva kultury. "V každé sezoně máme na repertoáru víc než 70 inscenací a samozřejmě počítáme každou korunu," říká.
Co se sponzorů týče, Glaser říká, že není v pozici, kdy by si mohl vybírat, a tak většinu nabídek rád přijímá. "Bohužel nežijeme v době, kdy by o přispívání na divadlo měl zájem velký počet mecenášů. Aby se ale některé sny uskutečnily, je třeba finančního zázemí," komentuje ředitel instituce, jejímž generálním partnerem na aktuální sezonu je brněnská stavební firma OHL ŽS.
Celkem Národní divadlo Brno od firem a soukromých sponzorů vloni obdrželo jen několik málo milionů korun. "Nejčastěji slýcháme na jednáních o podpoře větu: Škoda že nejste v Praze," popisuje Glaser.
Oprava Janáčkova divadla
Hodně peněz vyžadovala zejména nedávno ukončená oprava budovy Janáčkova divadla. Stála přes 770 milionů korun a celou ji uhradilo město. "O opravě se mluvilo mnoho let. Pak pro mě ale bylo překvapivé, že se město nečekaně rychle rozhodlo a začalo konat," říká Martin Glaser.
Janáčkovo divadlo se po rekonstrukci zvnějšku i zevnitř přiblížilo podobě, kterou mělo po dokončení v roce 1965. "Chtěli jsme zachovat impozantnost původní stavby, architekti odvedli skvělou práci," pochvaluje si ředitel.
V průběhu rekonstrukce došlo k několika komplikacím, v jejichž důsledku se stavba prodražila o desítky milionů. Například byl nalezen karcinogenní azbest v rozvodech vzduchotechniky a boční fasádu Janáčkova divadla směrem do parku, která je obložena travertinovými deskami, poškodili vandalové.
"Nemalé náklady na opravu půjdou naštěstí z pojistky," komentuje Glaser, který nechce, aby se situace opakovala, a proto zvažuje, že areál na noc zavře. "Bohužel není jiná možnost. Kolem Janáčkova divadla se sdružují skupiny lidí, kteří tam tráví čas ne zrovna bohulibým způsobem."
Divadlo se také v době rekonstrukce muselo vyrovnat s tím, že mu chybí největší budova. "Jsem nadšený z toho, jak jsme využili prostor na Výstavišti či v cirkusovém šapitó v Lužánkách," ohlíží se Glaser, který teď v opraveném Janáčkově divadle spatřuje velký potenciál.
"Už se dostáváme zpět na čísla návštěvnosti, kterých jsme dosáhli před opravou. To je úspěch, protože spousta lidí si během oprav našla jiný způsob, jak trávit volný čas."
Brněnskému magistrátu nyní zbývá dořešit, co s bývalou restaurací Bohéma. Tento prostor vznikl při stavbě nové divadelní budovy v 60. letech, kdy se počítalo i s provozem restaurace, ve které se před představením nebo po něm potkají diváci. V porevolučních časech však její sláva uvadala a nikomu se zde příliš nedařilo.
Při generální rekonstrukci nastaly peripetie v názoru vedení města Brna, které Národní divadlo Brno zřizuje, na další využití Bohémy. Stávající vedení magistrátu vidí další provoz restaurace jako neefektivní. Glaser proto přišel s nápadem vytvořit zde vzdělávací divadelní centrum. "Uvidíme, jak rozhodne město. Samozřejmě by muselo počítat s tím, že takové centrum nepřinese žádné velké finanční zisky. Naopak. Na druhou stranu bude přispívat ke kultivaci diváka," argumentuje.
Ocenění brněnské opery
Kromě nové budovy se Národní divadlo Brno těší z úspěchu svého festivalu Janáček Brno. Ten koncem loňského dubna v Londýně obdržel prestižní cenu International Opera Award. "Je to pro nás velký úspěch. Váhu, kterou pro nás ocenění má, bych přirovnal k filmovým Oscarům," srovnává Glaser, podle nějž už v tomto ohledu festival nemůže dosáhnout vyšší mety. Naopak se musí snažit úroveň zachovat a prokázat, že si zaslouží ocenění, jež ho umisťuje do společnosti prestižních akcí v Salcburku, Aix-en-Provence či Glyndebournu.
Festival, který se koná vždy jednou za dva roky, bývá oblíbený u kritiky i diváků. Předloňský, zatím poslední ročník byl v průměru z 95 procent vyprodaný. K vrcholům toho letošního bude patřit inscenace opery Osud v režii Roberta Carsena, přenesení Janáčkovy Její pastorkyně z londýnské opery Covent Garden v režii Clause Gutha nebo závěrečné vystoupení německých Bamberských symfoniků pod taktovkou jejich českého šéfdirigenta Jakuba Hrůši.
Takový program se podle Martina Glasera musí plánovat dopředu, zahraniční hosty je nutné domlouvat až s pětiletým předstihem. "To neznamená, že všechno ostatní jde v Národním divadle Brno na druhou kolej. Naopak musíme plně fungovat v činohře, baletu i opeře," upozorňuje ředitel.
Nejlepší opera v Česku
Právě opera má od roku 2015 nového šéfa, podle slov Martina Glasera toho nejlepšího - Jiřího Heřmana. Ředitel divadla mu v tvorbě nechává volnou ruku. "A stejně tak má mou důvěru při profilování souboru a tvorbě dramaturgického plánu," říká.
Zatím naposledy Heřman vloni v listopadu zinscenoval Straussova Růžového kavalíra, podle hudebního kritika Borise Klepala známou operu, která se však v Česku hrává málo a je po všech stránkách náročná.
Dle Klepala je Janáčkova opera pod Heřmanovým vedením bezkonkurenčně nejlepší současný český soubor. "Navíc má fantastický sbor, což je 'dědictví po předcích' a zatím pořád funguje," hodnotí Klepal krátce předtím, než brněnskou operu čeká další událost: 7. února ve světové premiéře uvede operu Monument od skladatele Marka Ivanoviće. Vypráví o sochaři Otakaru Švecovi, který byl přinucen soutěžit o vytvoření Stalinova pomníku na pražské Letné a před jeho odhalením spáchal sebevraždu.
Novým šéfem činohry je Milan Šotek
Pozadu ve změnách nezůstává ani brněnská činohra. Od loňska ji vede Milan Šotek, který nahradil Martina Františáka. "Martin se rozhodl pro návrat do Prahy, Milan naopak z Národního divadla v Praze přešel k nám do Brna," vysvětluje Martin Glaser.
Spolupráci s novým uměleckým šéfem, k němuž jako kmenový režisér nově nastoupil Štěpán Pácl, si pochvaluje. "Naprosto souzním s jejich touhou akcentovat divadlo dramatu. Rozkročit se mezi živou interpretaci klasických textů a uvádění současných her," říká Glaser.
Šotkův tým na tuto sezonu připravil 10 premiér a zastřešující dramaturgii, ve které by Mahenova činohra v povědomí diváků neměla splývat jen s tím, co se odehrává v Mahenově divadle. Má být důvěryhodnou značkou, již lze vyhledat také v divadle Reduta. Ke scelení přispěje i jednotný vizuál - fotografie na plakáty pořídil známý český autor Jindřich Štreit.
Milan Uhde, brněnský spisovatel a dramatik, hodnotí Glaserovy kroky pozitivně. "Milan Šotek, který je v čele činohry nyní, předložil velmi ambiciózní plán: usilovat především o velké činoherní divadlo, a repertoár Reduty tudíž soustředěně zaměřit na komorní tvar a pestrý žánr. Podle mých informací pět současných autorů píše hry přímo pro Mahenovu činohru. Je to velký příslib a Glaserovu promyšlenému ředitelování v dobrém odpovídá a sluší," komentuje Uhde.
Baletní soubor završuje 100 let stálé existence
Brněnský balet pod vedením uměleckého šéfa Mária Radačovského, který stejně jako Glaser nastoupil v listopadu 2013, čekají oslavy stého výročí. Jejich vrcholem bude tuto sobotu 25. ledna galavečer s účastí hvězd z Velkého divadla v Moskvě, Královského baletu v Londýně nebo Nizozemského národního baletu v Amsterdamu. Nedávno se brněnští diváci dočkali třeba obnovené premiéry Bajadéry v choreografii Jaroslava Slavického s novou scénografií Marka Hollého.
Podle tanečního kritika Romana Vaška se za vedení šéfa Mária Radačovského a ředitele Martina Glasera aktivity brněnského baletu rozmáchly do šíře. Pořádají velké festivaly, hostí významné soubory a sami často vyráží do zahraničí. Rozpačitější je podle Vaška dojem z repertoáru, jímž se soubor v posledních letech profiluje.
"Ano, je třeba pochválit, že se na brněnské jeviště konečně dostala díla respektovaných tvůrců, jakými jsou George Balanchine nebo Jiří Kylián. Problematické jsou ale inscenace klasiky - Louskáčka Kanaďana Fernanda Naulta nebo Spící krasavici Uzbeka Bachrama Juldaševa jako by zanesl prach minulého století," míní Vašek. Podle něj je dnes brněnský balet solidním tělesem bez výrazné dramaturgie a s inscenacemi, které oscilují kolem lepšího průměru.
