Český Krumlov - Charismatický violoncellista, který neustále objíždí světová pódia, vystoupí ve čtvrtek 2. srpna i na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově. Jiří Bárta má rád svou práci i cestování, které k ní neodmyslitelně patří. Jenže právě kvůli svému nabitému programu nestihne v Krumlově žádný koncert, jen ten svůj. „Mrzí mě to, přesto se ale do Krumlova strašně těším. Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst," svěřil se hudebník, který kromě klasické hudby miluje i takřka její opak - rámus rychlých motorů.
Aktuálně.cz: Co si pro krumlovské publikum chystáte?
Budu hrát výběr ze suit od Johanna Sebastiana Bacha, což je samo o sobě epochální dílo. Bach to napsal v době, kdy bylo violoncello ještě v plenkách, používalo se tehdy jen jako doprovodný nástroj. Bach ale svou vizí a nadčasovostí dokázal předběhnout dobu a napsal dílo, které je pro violoncello doslova základním kamenem. Strašně se na to těším, hraju teď často, užívám si to a doufám, že posluchači se mnou! Maškarní sál v Krumlově je navíc sám o sobě nesmírně inspirující.
A.cz: Sám ale spíš oprašujete klasiky, na které se zapomnělo. Zahrajete i něco z tohoto repertoáru, nebo dáte prostor jen Bachovi?
Bach je čistě na žádost festivalu. Perličky, co mám rád a uvádím na festivalu v Kutné Hoře, tam nebudou. Ale to nevadí, protože Bach je tak nosný, že vůbec není potřeba doplňovat ho čímkoliv jiným. Takže je to tak v pořádku.
A.cz: Když oprašujete staré věci, které vám pod rukama doslova vstávají z mrtvých, jaký máte pocit?
Každá skladba je už někde na papíře, někdo jí kdysi vdechl život. Známá díla se sice hrají snadněji, na druhou stranu ale publikum něco očekává a někdy bývá překvapené, že slyší něco jinak. Když hraju skladby, které nikdo nezná, mám mnohem větší pocit svobody, zbavuju se konzervativních náhledů. Snažím se vycházet z partitury, jako bych byl vůbec první, kdo to hraje. Čtu to tak, jak to autor napsal. A kupodivu se cítím mnohem uvolněněji.
A.cz: Není vám někdy líto, že vážná hudba neosloví masy diváků? Že ji nemůžete předat více lidem?
To řešíme samozřejmě všichni, co se vážnou hudbou zabýváme. Někdo se tím trápí, někdo naopak mávne rukou a řekne: Dělám umění pro elitu. Já jsem asi někde uprostřed. Akceptuju to, ale nedělá mi radost, že skutečných milovníků klasické hudby je málo. Buď jsou to nadšenci, anebo snobi, a to je škoda.
Posluchač musí být zralý, nikdy to nebude hudba pro teenagery. I když zrovna já jsem klasickou hudbu jako teenager žral! Má totiž obrovské rozpětí! Třeba dvacáté století přináší spoustu hudby, která má bigbítové parametry, a to by se mladým mohlo líbit. Jenže oni na to nejdou, protože to nevědí.
Nechci, aby vážnou hudbu poslouchaly masy, ale ani nechci, aby ji poslouchaly tři, možná jen dvě a půl procenta posluchačů. Na druhou stranu klasická hudba nemá šanci nikdy zemřít, bude tady pořád. Poslouchám všechny možné žánry, začal jsem na heavy metalu, ale pokaždé se k vážné hudbě vracím. Je tak silná a nadčasová, že nemá šanci omrzet.
Nikdy to nebude masová záležitost, vždycky to bude záležitost menšiny. Jen bych si přál, aby ta menšina byla trochu větší. Je to i záležitost popularizace. Veřejnoprávní televize a rozhlas by se tomu měly věnovat víc, teď je to docela tragédie. Když už se tento druh hudby popularizuje, musí se to dělat chytře, aby to oslovilo i současného diváka, a ne jen lidi, kteří už se o klasickou hudbu zajímají. Já pro to dělám maximum, že hraju s největším nadšením a že donutím posluchače, kteří si přijdou klasickou hudbu poslechnout poprvé, k tomu, aby přišli i příště. Celkem to funguje!
Čtěte také
Spojit klasiku s recesí? Jde to! MozART Group to umí!
Řízný Boban i Marko Markovič Orkestar zahraje gurmánům
A.cz: Na violoncellistu máte celkem neobvyklé koníčky. Jezdíte třeba na motorce. Zbývá vám na to ještě čas?
Rád se vypravím i s autem na závodní trať. Ale čas není, co vám budu povídat. Hraní je navíc fyzicky náročné samo o sobě, k tomu ještě vyčerpává cestování na koncerty. Takže mám relaxovat tak, že se vydám na motorku do Alp a vrátím se druhý den s tím, že mám za sebou dva tisíce kilometrů? Tak to jsem ještě víc hotový. Strašně rád bych se svým koníčkům věnoval, ale cítím, že to moc nejde. Přitom mám rád motory, co dělají rámus. Baví mě a čistí hlavu. Vidíte, teď projel zrovna vlak, tenhle rámus mám taky rád. Určitě mě nebaví jet po dálnici někam daleko, to nesnáším, ale když přijdou zatáčky, to je jiná.
A.cz: A cestování vás baví? Sice neřídíte, ale stále poznáváte nová místa.
Baví mě, když už jsem na té lokaci, jízda tam mě většinou nebaví. Žiju dynamický život, poznávám nové lidi, krajiny, mám spoustu nových zážitků, vjemů. A ještě ke všemu to mám spojené se svojí prací! Rád poznávám cizí publika. Díky tomu ale musím být pořád ve střehu, což je strašně unavující, někdy i frustrující - třeba když jsem sám na hotelu - ale často je to ohromné. Zjišťuju, že planeta je jedna velká vesnice, ve které jsou lidé víceméně stejní. Všude jsou lidé dobří i špatní.
A.cz: Takhle při koncertování jste potkal i svoji ženu. Jak to tehdy bylo?
To bylo v devadesátých letech. Byla na mém koncertě v tureckém Izmiru, já jsem si jí tehdy všiml, nějak to zajiskřilo a bylo to. Taková romantická story. Dlouho jsem to tajil, ale loni jsem se o našem seznámení poprvé zmínil a od té doby se mě na to všichni ptají! Ale je to šťastné manželství, i když tomu nikdo od začátku nevěřil.
A.cz: Pojďme se ještě vrátit k festivalu. Jak dlouho se v Krumlově zdržíte? Plánujete si jít někoho poslechnout?
Bohužel se den před koncertem v Krumlově vracím z jiných festivalů. Hraju ve Spojených státech, pak ve Španělsku, takže přiletím večer před koncertem. Pak hned zase hraju jinde. Prohlídnu si Krumlov, ale bohužel na jiný koncert mi čas nezbude, i když bych něco stihl moc rád! Ale i tak se strašně moc těším!
A.cz: Přesto, kdybyste měl čas, na koho byste se šel mrknout?
Nerad bych vypichoval jen jednoho hudebníka. Někdy jde člověk na koncert, od kterého nic nečeká, a je příjemně překvapen. Někdy má naopak velké očekávání a o to větší je pak zklamání. Šel bych na Romana Patočku, to je strašně zajímavý houslista. A samozřejmě na Dmitriho Hvorostovského, toho snad ani nemusím zmiňovat, to bude velký zážitek! Nejlepší je jít na všechno a nechat se překvapit i tím, od čeho člověk nic nečeká. O to větší zážitek pak přijde, to mám vyzkoušené!
