Až do roku 2011 jste vedla oddělení mezinárodní klientely v rámci korporátního bankovnictví v UniCredit Bank. Po odchodu na mateřskou dovolenou jste se však rozhodla věnovat neziskové sféře a na svou lukrativní pozici se již nevrátit. Proč?
Pracovala jsem do doby, než se mi narodil první syn. Hned rok a půl poté se mi narodil druhý syn. Jelikož můj manžel byl ve své práci extrémně vytížený a cestoval po celém světě, nechtěli jsme děti dát chůvám, bylo jasné, že zůstanu doma a do pozice bankéřky se jen tak nevrátím.
V té době manžel koupil zámek Liteň, ale neměl čas to řešit. Pátrala jsem po tom, komu vlastně Liteň patřila, přišla jsem na šlechtický rod Daubků a napsala do Ameriky Georgovi Daubkovi, což je syn proslulé operní pěvkyně Jarmily Novotné. Po setkání s ním mě tenhle příběh zcela uchvátil. On měl v sobě celou tu historii uzamčenou a poprvé až při setkání s námi ji takto ze sebe vyventiloval. A až potom šel do těch krabic a hledal, co se po mamince dochovalo. On měl totiž se svou matkou dost problematický vztah.
Proč?
Ono mít za maminku hvězdu, která večeří jeden večer s Albertem Einsteinem, druhý večer s Clarkem Gablem a třetí večer je pozvaná do Bílého domu, asi není úplně jednoduché. Ta vám pravděpodobně tu pusinku na dobrou noc nedá.
Jak se z vašeho setkání s Georgem Daubkem v Americe vyvinul dnes již tradiční liteňský festival věnovaný Jarmile Novotné?
Jarmila Novotná
Narodila se v roce 1907 v Praze. Již v 17 letech zpívala v Národním divadle, ve 20. a 30. letech zpívala na nejslavnějších operních scénách Evropy, v roce 1939 odešla do USA, kde až do roku 1956 byla hvězdou Metropolitní opery v New Yorku. Hrála také v několika hollywoodských filmech, včetně hlavní role oscarového snímku Poznamenaní (1948). Provdala se za šlechtice Jiřího Daubka, před emigrací s ním žila v jeho zámku Liteň. V roce 1991 ji Václav Havel vyznamenal řádem T. G. Masaryka. Zemřela v roce 1994 v New Yorku, pochována je s manželem v Litni.
V roce 2012 jsme uspořádali setkání rodu Daubků v polorozpadlém liteňském zámku po 65 letech. Mělo to být jako dárek k narozeninám George Daubka, byl k tomu i kulturní program, kde jsme připomněli život a dílo Jarmily Novotné. Mělo tenkrát jít o jednorázovou akci. Jenže Česká televize z toho pořídila záznam a mně se ozval dirigent Jiří Bělohlávek, pěvec Peter Dvorský a další a začali říkat, že to, co jsme udělali, je fantastická věc, neboť Novotná je neprávem opomíjená česká hvězda.
No a když vám napíše Jiří Bělohlávek a nabídne vám, že se stane vaším advisorem, je to velký závazek. A už se to začalo nabalovat, ozývali se další lidi a pamětníci a zcela mě tento projekt pohltil. Stojí nás to velké peníze a je na tom spousta práce, ale stojí to za to.
Takže z vaší soukromé záliby je zase pořádná fuška…
Je to pravda, v téhle neziskovce pracuju mnohem víc než v bance, je to od nevidím do nevidím, protože se to hrozně rozjelo a nabalují se na to další a další kulturní akce a workshopy. A to jsem si původně myslela, že to bude pohodová práce na part time, prostě něco k mateřské, abych nezakrněla. Dříve jsem peníze dávala, dnes o ně žádám a vidím to z té druhé strany, jak nesmírně těžké to je, zvláště chce-li člověk finance na kulturu. To je nejtvrdší byznys, jaký jsem kdy dělala.
Je těžké stále vysvětlovat, že kultura je také důležitá?
Argumentuju jednak tím, kolik takových ve světě známých a úspěšných žen máme. Martinu Navrátilovou? A koho ještě? A co jednou naše děti přiměje, aby se vracely do své domoviny? Podle mě je to právě historie a kultura, na kterou budou moci být hrdí.
Z původně jednorázového hudebního festivalu se stala tradice, přibyly k tomu mistrovské kurzy pro pěvce a postupně i workshopy pro umělce z jiných oborů. Co všechno teď děláte?
Nejdřív jsme měli jen mistrovské hudební kurzy, kde umožňujeme budoucím pěvcům setkat se s hvězdami, jako jsou Adam Plachetka, Dagmar Pecková či Kateřina Kněžíková, kteří jim rozhodně mají co předat. Pak děláme ve spolupráci ČVUT workshopy pro studenty architektury a oni tu dotvářejí zámecký areál pro své diplomové práce. Chystáme také kurzy pro mladé tanečníky, spolupracujeme se studenty filmu. Je toho hodně.
Letos chystáte speciální akci, dokonce i v Rudolfinu. O co přesně půjde?
Letos to je 110 let od narození této pěvkyně. Spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Markem Ebenem a bratry Cabany uvedeme koncem září v Rudolfinu galakoncert Pocta Jarmile Novotné. Paradoxní je, že chceme-li divákům představit její repertoár, musíme si na to vzít tři rozdílné pěvkyně, neboť ona zpívala soprán i mezzosoprán, což je dnes něco naprosto neskutečného.
Váš manžel koupil zámek Liteň, přilehlé budovy a park ve zdevastovaném stavu. Pamatuji si, že jsem si v Litni dlouho nevšimla, že tu nějaký zámek a park vůbec jsou.
Ano, za komunistů zde bylo střední učiliště a JZD včetně krav. Bylo to dost tragické. Šlechtický rod Daubků vlastnil cihelny, v podlaze proto měli krásnou cihlovou dlažbu. Jenže tam, kde dosloužila, dali komunisti takové ty příšerné kachlíky, co známe ze škol. Neúcta k historii byla obrovská.
Jak postupuje vaše rekonstrukce?
Zrekonstruovali jsme Čechovnu, což je dům, v němž bydlel známý spisovatel Svatopluk Čech. Zde pořádáme slavnostní koncerty v sále s klavírem. Ve staré konírně pořádáme přednášky a v Čechovně je také osm pokojů jako zázemí pro umělce. Upravili jsme celý park, vyklestili všechna křoví, dali tomu nějaký tvar anglického typu. Vylouply se tam krásné věci - stoleté stromy, které jsou svého druhu první na českém území, či umělá jeskyně.
Bydlíte teď na zámku?
Absolutně ne, vůbec nemám ambice profilovat se jako paní ze zámku. Občas jsme tam s dětmi přes léto. Snažíme se zámek zrenovovat a věnovat ho památce Jarmily Novotné. Ale je to práce na celé generace. V roce 2014 naše neziskovka Zámek Liteň dělala ve zdejším zdevastovaném areálu open air koncert na počest Novotné. Dirigoval ho Jiří Bělohlávek, přišlo dva tisíce diváků, lidé seděli na židličkách na nádvoří, kolem nich byly všechny ty polorozpadlé baráky.
Jak se stalo, že Daubkovi si nechali namalovat portréty svých dětí Josefem Mánesem, interiéry jim zdobil František Ženíšek a na rodinné hrobce pracoval Josef Václav Myslbek? Do Litně za Daubkovými jezdili i Mikoláš Aleš, Max Švabinský či Vojtěch Hynais.
Daubkové byli obrozenci a podporovali češství. František Daubek se stal jedním ze sedmi zakladatelů Národního divadla a jeho mecenášem. Napojil se na tuto mladou generaci v době, kdy ještě nebyli slavní a žili v nuzných podmínkách. Nechal je bydlet na liteňském zámku, dotoval je a nechal je tvořit. Vytvořili pro něj spoustu děl, ale ta se bohužel znárodnila a dnes visí v Národní galerii, včetně nejzásadnějších českých romantických děl - obrazů Františka Ženíška Oldřich a Božena a Josefína.
Neuvěřitelný je také s tím související příběh Ženíškovy opony pro Národní divadlo, jejíž návrh rovněž vytvořil v Litni. Opona shořela při požáru divadla v roce 1881, o to cennější byl její návrh dlouhou dobu zdobící stěnu liteňského zámku. Ta opona přečkala i všechny učně, kteří se zde vzdělávali, po revoluci ji však při rekonstrukci někdo ukradl. Jak to přesně bylo?
Ano, ten slavný návrh opony desítky let nerušeně spočíval na zdi v obrovském rámu. Zatímco většina věcí byla za komunistů rozkradena, tento rozměrný obraz ukrást nešel. Jenže při rekonstrukci zámku již v porevolučních dobách kdosi to plátno zcela necitlivě vyřízl z rámu, sroloval a odnesl. Moc se s tím nedělal, na každé straně rámu je asi deset centimetrů zubatého plátna. Nikdo neví, kde je a jestli se vůbec zachovalo. Jeho historická hodnota je nevyčíslitelná.
Jak vlastně začala stoupat hvězda Jarmily Novotné tak strmě vzhůru?
V sedmnácti letech debutovala v Národním divadle, všiml si jí Masaryk a dal jí neuvěřitelnou podporu a osobně dohlížel na její rozvoj. Československá vláda na jednom ze svých jednání řešila pouze to, jaké bude mít Jarmila Novotná v Itálii učitele a zda jsou dostatečně kvalitní.
Ještě před druhou světovou válkou se stala operní hvězdou Evropy. Všechny evropské operní domy chtěly, aby tu Novotná zpívala. Tehdejší nejvýznamnější operní scéna se nacházela v Berlíně, takže působila zde a vybírala si role. Jenže pak přišel nacismus a ona nechtěla zpívat německy, takže propagovala české věci v češtině, například Prodanou nevěstu a spol., a byla uklizena do Vídně.
Jak se za války ocitla v New Yorku, kde se stala hvězdou slavné metropolitní opery?
Jak ukazují její deníky, tak ona hodně věřila na sny a pověry. Opakoval se jí sen, že to za války dopadne s celou její rodinou velmi špatně. Proto přesvědčila svého manžela, barona Daubka, který tu vlastnil spoustu statků, lesů a také paláců v Praze, aby to tu ze dne na den vše nechal matce a svým sourozencům a bez jakéhokoliv zázemí narychlo odjel do Ameriky. Ze dne na den se stala Jarmila někým, kdo živí oba v New Yorku a koho zvou všichni na večírky, baron Daubek, jenž jí dosud financoval celou kariéru, je rázem ten, jenž nosí kufry madam Novotné a je pan Nobody.
Jak tyhle veletoče zvládl?
On se velmi rychle zorientoval a stal se mužem číslo dvě slavné americké firmy IBM. Jiří Daubek se přátelil s Janem Masarykem již před druhou světovou válkou a měl se stát ministrem v poválečné vládě. Jan Masaryk se stal kmotrem jejich dětí - již před válkou, navštěvoval je v Litni a vzal jejich děti jako za své. S Janem Masarykem trávili Vánoce. S Janem se přátelili oba manželé natolik, že Masaryk jel přímo do Litně jim oznámit, že přijel z Moskvy a ČSR nemůže přijmout Marshallův plán. T. G. M. měla pak Jarmila Novotná za svého druhého otce.
Po válce se vrátili do Československa, aniž tušili, že to je jen nakrátko…
Vrátili se v roce 1947 se vším majetkem, obrazy, smlouvami a vším, co nastřádali během svého pobytu v Americe. Znovu komplet upravili a vybavili liteňský zámek, kterým se za války prohnali nacisti a později Rudá armáda. Jenže pak přišel únor 1948 a do zámku na ně vtrhli s pistolemi ti samí lidé, kteří pro ně ještě nedávno pracovali. Museli okamžitě utéct a nemohli si s sebou vzít jedinou věc. Takže se vrátili znovu do New Yorku, kde pak Jarmila Novotná v roce 1956 ukončila kariéru jako hvězda první velikosti. Pak odcestovala s manželem do Vídně, kde on řídil IBM v Evropě, po jeho smrti se znovu vrátila do Ameriky.
Jarmila Novotná hrála v Hollywoodu, dokonce snad ztvárnila jednu z hlavních rolí v oscarovém filmu. Jak to přesně bylo?
Ona byla vizuálně naprosto výjimečná, Hollywood za ní pálil neskutečným způsobem. Mimo jiné zde hrála ve filmu Poznamenaní. Jednalo se o jeden z prvních poválečných snímků. Česká matka v něm hledá po letech odloučení své dítě, které bylo v koncentračním táboře. To dítě je Ivan Jandl, který za svůj výkon dostal Oscara, matka je Jarmila Novotná. Na základě úspěchu tohoto snímku ji přemlouvali, aby se naplno věnovala filmování, ale ona odmítla s tím, že její hlavní parketa je opera. Myslím, že to bylo velmi profesionální rozhodnutí, zbytečně by rozmělnila svou činnost, jako je tomu dneska, když je žena modelka, moderátorka, zpěvačka a herečka, jenže nic pořádně.
Kdy Češi začali Jarmilu Novotnou znovu objevovat?
V roce 1991 jí Václav Havel udělil řád T. G. Masaryka, dostalo se jí tady v Česku i dalších poct, stala se čestnou občankou a podobně. Myslím, že si to jako stará dáma velmi užívala, že se konečně dočkala ocenění i doma. Zemřela v roce 1994, restituce zámku Liteň se už nedočkala, ta bohužel trvala hrozně dlouho.
Proč Češi vlastně na svou hvězdu zapomněli? Osobností světového formátu skutečně moc nemáme, navíc nežila tak dávno (1907 až 1994).
Ona se nehodila komunistům do krámu. Vezměte si její osud - jste slavná, máte za manžela barona, bydlíte v zámku a vrátila jste se jako hvězda z New Yorku. To nebyla ta správná socialistická žena, která by nás měla reprezentovat. Takže se o ní nepsalo, nemluvilo, nesměla sem dlouho přijet. A také si myslím, že v tom je taková ta česká malost. My nemáme moc rádi autority a úspěšné. Nechceme k nimi vzhlížet, spíše raději říkáme: No, kdo ví, jak to bylo a čemu za tu slávu vděčí!