Malá vesnička Cirque du Soleil se nyní rozkládá ve vídeňské čtvrti Sankt Marx. V pozadí sedmitunového šapitó, které i dnes musí technický tým vztyčovat ručně, se tyčí pár mrakodrapů, hned vedle se nachází komunitní městská zahrada. Obří bílý stan a s ním i rozlehlý areál se v září přesune na Letnou. Mnozí jeho zcestovalí obyvatelé se už těší, až se na několik týdnů usídlí v Praze. Teď je ale řada na rakouské metropoli, dnes se totiž hraje ve Vídni.
Vítá nás Angličanka Becky, která má na starosti PR a s cirkusem jezdí po všech jeho štacích. Vede nás rovnou do šapitó, abychom stihli trénink na acro netu, speciální akrobatické síti. Sedáme si do prázdného hlediště s kapacitou pro dva a půl tisíce diváků a sledujeme asi sedm mužů ve sportovním oblečení. Ti přebíhají na síti, dělají salta a navzájem se domlouvají, kdo kde bude stát nebo skákat. Večer se tihle artisté, kteří se často rekrutují z řad profesionálního trampoliningu, promění ve vodní bytosti se žábrami a budou předvádět daleko překvapivější kousky než teď.
Následně se jdeme podívat a najíst do místní kantýny. Hned u vstupu Becky apeluje na nutnost umýt si řádně ruce. V bílém stanu, jehož stěny jsou obložené květinami pro účinkující, se vaří pro 120 členů výpravy. Umělecká skupina a pracovníci v zákulisí pochází z 31 různých zemí a někteří z nich cestují s Cirque du Soleil více než 20 let. Možná i proto se v cirkusové jídelně nachází široké spektrum mezinárodní kuchyně, aby si strávníci zavzpomínali na domov alespoň skrz žaludky. Denně tu čtyři stálí šéfkuchaři a pomocný personál uvaří 300 až 400 porcí jídla. Pro cirkusáky je to také místo setkávání. Účinkující a štáb se tu scházejí, povídají si a třeba společně sledují sportovní přenosy.
Je kolem druhé hodiny odpolední a mezi osazenstvem kuchyně se už pohybuje akrobat, který má na sobě make-up na večerní vystoupení. Jde si dát něco malého před tréninkem. "Představení jsou od středy do neděle, takže my máme víkend v pondělí a úterý," vysvětluje Becky. Ve středu, na kdy naše návštěva cirkusu vyšla, mají všichni nejvíc času na trénink, protože večer mají jen jedno vystoupení. V uměleckém stanu se tedy zrovna koná zkouška.
Dva šlachovití muži a drobná žena nacvičují salta. Artistka skočí na ruce svých kolegů, chvíli na nich stojí a oni ji houpu nahoru a dolů. Pak ji vyšvihnou a ona udělá ve vzduchu přemet a jakoby samozřejmě přistane opět na spojených dlaních mužů. Opodál nacvičuje své večerní vystoupení žonglér Jose. Na otázku, jak se z člověka stane žonglér u světově proslulého cirkusu, odpovídá s úsměvem na rtech. "To je tak, když se u cirkusu narodíte. V jednu chvíli přijde moment, kdy si musíte vybrat, co budete dělat. A tak jsem začal žonglovat," krčí rameny. Všichni trénující ve stanu jsou v tu chvíli ještě "v civilu".
Šaty dělají akrobaty
Na oděvy, které se připravují kousek vedle, je ještě čas, ale v kostymérně se už pilně pracuje. Jediný muž v této sekci upravuje a napařuje paruky, aby byly na večer v pořádku a připravené. Zády k němu sedí žena, která má na starosti knírky vyrobené z pravých lidských vousů. Rovná je a napichuje na polystyrenovou destičku pomocí špendlíků jako motýly. Další žena opodál otírá hadříkem obří mrak z tvrzeného plastu, jednu ze stovek rekvizit.
Kostymérnu má na starosti Španělka Mar Gonzales Fernandez, která u Cirque du Soleil pracuje už devět let. "Máme tu více než osm tisíc kostýmových předmětů, včetně doplňků, bot a paruk," popisuje. Během představení se využívá více než sto kostýmů. Ty vznikly jako výsledek vizuálního zkoumání počátků vědy, objevů a vynálezů, jež vedly k průmyslové revoluci 19. století - od parní lokomotivy přes elektrickou energii až po elektromagnetické vlny.
Návrhář kostýmů Philippe Guillotel se zaměřil na neobvyklé tvary inspirované školou Bauhaus nebo tvorbou autora hry Král Ubu Alfréda Jarryho, který byl zakladatelem patafyziky a inspirátorem surrealismu nebo absurdního divadla. Kostýmy návštěvníků z jiného světa, pana Mikrokosma, Klary a Nica, jsou výsledkem neobvyklých kombinací a podivných asociací. Například oděvy Hledačových asistentů - podivných postav napůl lidských, napůl mechanických - se skládají z recyklovaných součástek.
Kostýmy v čísle, které se odehrává na již zmiňované acro síti, zase odkazují na to, jak si filmový režisér Georges Méliès představoval obyvatele Marsu. Proto jsou jejich součástí šupiny, ploutve a rybí ocasy. Zatím však visí na ramínku a až na výrazné barvy nepůsobí nijak zázračně. Ožijí až večer, koneckonců jako všechno tady.
Kostýmové prvky, které přicházejí do styku s pokožkou umělců, se každý večer perou. Dva lidé tedy tráví 14 hodin týdně praním. "Jeden člen našeho týmu začíná v osm ráno a jiný končí v jednu v noci," dodává Mar Gonzales Fernandez.
Tíha pana Mikrokosma
Nejobjemnější a nejtěžší je kostým pana Mikrokosma, který nosí artista Mathieu Hubener. Na břichu má obří kouli, která zvenku připomíná předek lokomotivy a dá se otevírat. "První týdny byly těžké, než jsem si na to zvykl a posílil horní polovinu těla. Kostým má 40 kilogramů, když je uvnitř Cosmolito. Bez něj má jen 20 kilogramů," říká artista. V jeho kostýmovém břiše se totiž během vystoupení nachází ještě jeden člověk.
O show
KURIOS™ - Kabinet kuriozit je již 35. představením společnosti Cirque du Soleil, která funguje od roku 1984. Kabinety kuriozit, předchůdci dnešních muzeí, byly v renesanční Evropě známé jako kabinety zázraků. Aristokraté, členové vyšší třídy a vědci zde shromažďovali historické relikvie, umělecká díla či tajemné suvenýry z cest. KURIOS™ - Kabinet kuriozit spojil dohromady 50 umělců z 21 různých zemí, kteří společně vytvářejí nezapomenutelný zážitek.
První představení pro veřejnost se v Praze uskuteční 3. září 2025 a KURIOS bude možné obdivovat až do 12. října 2025. Vstupenky na tuto jedinečnou show je možné zakoupit již nyní.
Mathieu Hubener je jedním z těch, kteří mají na turné i svou rodinu. "Byl jsem díky téhle práci na mnoha místech ve světa, cestuje se mnou i přítelkyně s dítětem, tak to je skvělé," přiznává artista a je další z těch, kteří říkají, že se do Prahy těší.
Nejdůležitější je koncentrace
Míjíme spoustu rekvizit, třeba obří mechanickou ruku ze sklolaminátu nebo stůl s červeným ubrusem a umělohmotným jídlem, a vracíme se do šapitó, kde se zrovna zkouší číslo Neviditelný cirkus. Pak za námi přichází umělecký ředitel Michel Smith. Usmívá se od ucha k uchu a melodickým hlasem si brouká blíže nespecifikovanou melodii. Očividně dobře naladěný muž je zodpovědný za všechno, co se stane na jevišti, a má na starosti všechny vystupující. "Ve své skupině mám umělce 21 národností. Je to multikulturní svět, který nás mění, protože přijmeme rozdíly a navzájem se od sebe učíme. Víme, že to tak v běžném životě nechodí, ale je to škoda," říká.
Podle něj má mít artista v Cirque du Soleil jednu zásadní vlastnost. "Musím vědět, že ať už se v jejich životech děje cokoliv, neovlivní to jejich schopnost koncentrace. Život každého vystupujícího závisí na druhých lidech na jevišti. Nesoustředění může znamenat katastrofu," přiznává Smith.
Už z tréninku je jasné, že vystupovat s nejslavnějším souborem na světě není zadarmo. Vyžaduje to hodně disciplíny a ještě více dřiny. "Kompenzací je nám ale pocit na konci přestavení, že jsme možná inspirovali 2500 lidí v hledišti. Život je těžký a my jim dáváme naději, že je všechno možné. Musíte tomu ale věřit, a ne to jen říkat," dodává umělecký ředitel.
Představení Kurios: Kabinet Kuriozit je poctou imaginaci a zvědavosti. Scéna svou atmosférou odkazuje na počátek průmyslové revoluce 19. století. "Je to, jako kdyby se setkal Jules Verne s Thomasem Edisonem v alternativní realitě, mimo čas," vysvětluje scénograf Stéphane Roy. V paralelní realitě vládne parní stroj, a ne motor s vnitřním spalováním. Scéna evokuje počátek éry industrializace a století páry.
Tento provizorní mechanický svět oslavuje spojení předchozích předmětů. "Všechny tyto objekty - trubka, psací stroj - mají svou vlastní historii, a právě z jejich spojení vychází nový význam," říká scénograf a dodává: "Další důkaz, že celek je víc než jen součet jeho částí." Stejně to podle všeho funguje i v Cirque du Soleil.