V Keelungu na severovýchodním pobřeží Tchaj-wanu byla začátkem listopadu zahájena výstava We Are Me od umělce Chena Sung-chih. Ten pracuje se stavebními materiály a běžnými předměty z domácnosti a jejich kontextem.
Symbol pomíjivosti
Součástí instalace jsou i stará zrcadla pokrytá vrstvou prachu a nečistot, která mají symbolizovat lidskou pomíjivost, mizení i proměnu. A právě to se nakonec stalo kamenem úrazu. Nebo možná dalším symbolem oné pomíjivosti…
Když totiž uklízeč, který v muzeu vypomáhal, zahlédl zrcadlo, na němž byla kromě silné vrstvy prachu i viditelná šmouha, nezaváhal. Vzal kousek toaletního papíru a zrcadlo pečlivě vyleštil. Kolegové si bohužel všimli příliš pozdě, co se děje - a zkáza byla dokonána.
Vedení muzea se umělci omluvilo. Uvést dílo do původního stavu podle něj není možné - prach se na něm totiž usazoval dlouhé roky a zmíněná šmouha byla záměrnou součástí díla, která měla odkazovat na kulturní uvědomění střední třídy.
Nový úhel pohledu
Někteří umělečtí kritici ale upozorňují, že i tato "nehoda" může dílu dodat nový význam - spontánní utření prachu a vyleštění zrcadla může samo o sobě reflektovat proměny vnímání a hodnot umění.
Lehce úsměvný případ přitom není ojedinělý - podobné incidenty se v minulosti objevily už několikrát. Například v Německu uklízečka omylem odstranila část barvy z díla Martina Kippenbergera, protože ji považovala za špínu.
Možná je tedy na místě ptát se, jak jsou neobvyklá či konceptuální díla vysvětlena nejen návštěvníkům, ale i personálu muzeí. A zda by se muzea neměla více zaměřit na to, aby každý, kdo v nich pracuje, spolehlivě poznal rozdíl mezi uměním a nepořádkem.
