Berka byl osmačtyřicetiletý úspěšný podnikatel v IT. Zabýval se designováním webů a aplikací a především o tom psal i svůj blog. A také o nejrůznějších pracovních výzvách. V březnu 2017 tu ale publikoval text Další výzva.
V něm čtenářům popsal své dvacet let staré rozhodnutí, že nebude nikdy starý, nemocný ani nemohoucí. Při sebemenším náznaku, že by se nemohoucnost či závislost na pomoci druhých mohla dostavit, nechtěl nic riskovat a "prodlužovat neodvratné".
Ten náznak se pak dostavil - lékaři i on měli podezření na vážnou chorobu, u níž je dožití čtyři až pět let, léky žádné a v druhé a třetí fázi je již pacient plně odkázán na pomoc okolí.
"Abych dosáhl toho, že nebudu riskovat závislost na ostatních lidech ani nepříjemný úbytek sil, rozhodl jsem se, že svou pozemskou pouť letos ukončím. Užiji si jaro a léto, rozloučím se s okolím a dřív, než začne podzimní nepohoda, dám své duši svobodu," oznámil na svém blogu a na Facebooku.
Tohoto postu si všimla rozhlasová dokumentaristka Martina Pouchlá, jež Berku znala již předtím. Zkontaktovali se a dohodli na natáčení.
Setkávala se s ním mezi čtyřmi očima, vyrazila po jeho boku na debatu o eutanazii, dokumentovala, jak zabíjí ovce, přemýšlí při tom o vlastní smrti a kamarád Ondra se mu dobrovolný konec snaží rozmluvit. Natáčela také na jeho rozlučkové párty. Z desítek hodin materiálu se ale rozhodla pro dokument Berka se rozhodl zemřít nakonec použít jen zlomek, nejvíc pak z úvah Berky a Ondry o zodpovědnosti za svůj život, který vedli při porážce ovcí.
"Snažila jsem se nahraný materiál sestříhat tak, aby nebyl návodný, aby v něm zaznělo co nejméně podrobností o tom, co se chystá respondent udělat. Chtěla jsem, aby to zůstalo v rovině jeho úvah nad životem a nebyla tam ta praktická stránka. Vše jsem dlouze diskutovala s psycholožkou a samozřejmě se svou dramaturgyní," vysvětluje.
Berka byl o svém záměru pevně rozhodnutý. Ostatně svůj březnový blog končí slovy: "Rozhodnutí nezměním, nemá cenu mi ho rozmlouvat." Přesto - necítila v sobě Martina Pouchlá nutkání něco s jeho záměrem udělat, někoho zalarmovat?
"Přirozeně jsem si přála, aby to Berka neudělal, ale respektovala jsem jeho pohled na věc, ať už jsem se s ním ztotožňovala, nebo ne," říká autorka.
Snažila se mu dle svých slov různými otázkami nabízet jiné perspektivy, jak se na situaci dívat, a ptát se ho na alternativy, které vycházely z jeho premis, ale neměly fatální konec.
"Ve svých postojích byl ale po dobu celého natáčení velmi konzistentní. Na některé otázky reagoval, že ho nenapadlo se na to takhle dívat, že děkuje za zajímavý podnět, ale pochopila jsem, že jeho rozhodnutí je důsledně promyšlené a stojí na základech, které těžko někdo naruší. Nedokázala jsem si představit, že by mu to kdokoliv mohl vymluvit, natožpak někdo, kdo nepochází z jeho nejbližšího okolí."
Prix Bohemia Radio
Mezinárodní festival rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio je tradiční soutěžní přehlídkou toho nejlepšího z rozhlasové tvorby, jejímž vyhlašovatelem a pořadatelem je Český rozhlas. Pro 34. ročník festivalu byly vyhlášeny soutěžní kategorie Dokument, Drama a Reportáž, jež má mezinárodní přesah. Ambicí festivalu je rozvíjet a sdílet rozhlasovou tvorbu veřejnoprávních médií v zemích střední Evropy s důrazem na členy Visegrádské čtyřky (V4). Základním smyslem a posláním Prix Bohemia Radio je zvyšování kvality rozhlasové tvorby a prezentace veřejnoprávních médií zemí V4 jako institucí, které vytvářejí a šíří kulturní hodnoty.
Nezviklal ho ani zdánlivě zásadní zlom - předběžné lékařské výsledky, které chorobu nepotvrzovaly. Jenže on svému okolí sdělil, že jeho záměry se nijak nemění. Vysvětloval to i tím, že na vrcholu už byl a nyní by jen klesal.
"… představa, že to skončím, na ten podzim, tak je pro mě lákavá, dobrá, zvykl jsem si na ni a vlastně to takhle chci udělat nezávisle na tom zdravotním stavu," zazní v dokumentu.
V tu chvíli mu přestalo rozumět širší okolí přátel a známých, nicméně jeho nejbližší i dlouholetá přítelkyně, která v závěru dokumentu vystupuje, to uměli svým způsobem akceptovat i s tímto faktem.
"V kontextu nemoci pro mě bylo snazší jeho rozhodnutí uchopit. Zlom přišel v momentu, kdy připustil, že se cítí zdravý a že pro něj případná nemoc už nemá na rozhodnutí žádný vliv. To i ve mně vyvolalo silnou vnitřní emoční reakci. Bylo to těžké přijmout," vypráví redaktorka.
Tento zlom byl pro ni složitý i jako pro autorku dokumentu. Šla totiž do něj původně s autorským záměrem, který jí dle jejích slov Berka postupně úplně rozbil, protože se ukázalo, že přemýšlí i prožívá úplně jinak, než jak předpokládala.
Pozoruhodný je i nevzrušený přístup hlavního protagonisty ke svým plánovaným posledním měsícům života. Vše má dořešené do detailu jako jeden z dalších projektů - kdy zastaví pracovní úkoly a začne je předávat kolegům, kdy odejde z práce, kdy udělá rozlučku. Oznámil rovněž, že už ví i datum odchodu z tohoto světa. V dokumentu o všem hovoří věcně a bez emocí. Třeba v momentě, kdy zabíjí ovce, říká: "Pro mě je to kontakt se smrtí, stejně jako teď bude další kontakt se smrtí, že jo, s mou. Tam vidím hodně paralelu."
"On skutečně přistupoval k životu jako k projektu, který je čistě v jeho rukou. V dokumentu říká, že je na něm, jak se život rozhodne prožít a ukončit," říká redaktorka.
Ve vítězném dokumentu na mezinárodním festivalu Prix Bohemia Radio vystupuje jako Berkův protipól kamarád Ondra, jenž naopak bere život jako posvátnou hodnotu. Rozehrává se proto mezi nimi konfrontace, v níž se ho Ondra marně snaží přesvědčit, že se jedná o zbytečné plýtvání lidským životem a že člověk musí také cítit zodpovědnost za své okolí.
To však hlavní protagonista odmítá. Je to prý jeho svět a on ho formuje, když udělá nějakou změnu, okolí se přizpůsobí, necítí za něj nějakou zodpovědnost. Důsledky svého plánovaného odchodu bagatelizuje - když přemýšlí o tom, co po něm zůstane, tak prý o nic moc víc než po ovcích, které zabíjí. "To je to maso, ty kosti, to po mně zůstane. A nemyslím si, že je to něco víc. Po té fyzické stránce. Po té sociální tam něco určitě zůstává, ale časem to jde dolů, a to ten svět, ta komunita, postupně se zavře voda a bude fungovat dál."
Tahle slova naštvou Ondru natolik, že by mu nejraději dal facku. "Já to prožívám jako strašnou neúctu k životu. Hroznou. Právě proto, že si uvědomuju, čím ten život je vykoupenej, tolika prací lidí, předků, abychom tady mohli bejt."
Dokumentaristka svého respondenta sledovala pět měsíců. Zjistila, že s blížícím se naplánovaným odchodem ze světa se Berka v podstatě moc nemění, nedopadá na něj "tíha okamžiku", ani se ho příliš nedotýká, že dělá spoustu věcí naposledy a naposledy v životě se také potkává se svými kamarády.
"Zajímalo mě, jak se promění život člověka, který ví přesně, kdy zemře. Jak se změní kvalita jeho života? Jak se změní chování jeho okolí? Získá prožívání situací v kontextu toho, že jsou možná poslední, novou hloubku? Jelikož máme tendence žít, jako bychom byli nesmrtelní, zajímala mě ona změna, která přichází s přesným vyměřením času," říká k tomu Martina Pouchlá.
Nahrála i několik hodin z Berkovy rozlučky, nakonec ale ve výsledných šestadvaceti minutách z ní nic nezazní. "Ukázalo se, že jeho rozhodnutí už pro něj není tématem, již se v tom nechtěl babrat. Nebylo to nakonec ani téma pro jeho přátele," vysvětluje.
I přes všechna jeho slova autorka věřila, že svoje rozhodnutí ještě změní. Měl prý změny rád, byly pro něj výzvou a říkal, že každá změna je k lepšímu. V září 2017 se k ní donesla zpráva, že svůj záměr skutečně dokonal. K tomu napsal i svůj závěrečný text, který přichystal své přítelkyni i s instrukcemi, kde ho má zveřejnit.
V něm děkuje všem svým kamarádům, příznivcům, známým, ale i oponentům či těm, které jen tak potkal, za to, že ho formovali a pomáhali mu. Děkuje, že respektovali jeho rozhodnutí. Žádá o odpuštění a zároveň odpouští všem, kteří mu provedli něco nekalého.
"Můj život byla velká jízda. Užíval jsem si ji. Odchod na vrcholu jsem si vždycky přál. Díky za vše," končí svůj poslední text v životě.
Jak říká Martina Pouchlá, i pro ni samotnou bylo obtížné Berkovo rozhodnutí přijmout a vypořádávala se s ním ještě dlouho po dokončení dokumentu.
"A vlastně to byly i rozsáhlé, někdy vyhrocené, ale veskrze inspirující diskuze s posluchači tady na festivalu Prix Bohemia Radio v Olomouci, které mi pomohly vše lépe vstřebat. A uzavřela jsem to symbolicky předposlední den festivalu, kdy jsem se vydala na Berkův hrob. Shodou okolností je totiž pohřbený v Olomouci. Až tento týden jsem mu byla u hrobu schopna zapálit svíčku bez zbytků hořkosti, že to skutečně udělal. Moje osobní rozloučení s ním pro mě bylo očistou a mou soukromou konečnou katarzí dokumentu a práce na něm."
Radiodokument Berka se rozhodl zemřít odvysílal Český rozhlas až po smrti hlavního protagonisty, v listopadu 2017. Reakce byly podle autorky různorodé, podle toho, jak posluchači hodnotili Berkovo rozhodnutí a jeho přístup.
"Bylo tam vše od odsouzení přes nepochopení až po ocenění, že zbavil život a smrt zbytečného patosu. Někteří lidé mi psali, že v nich dokument zanechává hodně emocí a že děkují za zvíření myšlenek, které to v nich vyvolalo. Jiní řešili, zda dokument není návodný a zda je vůbec vhodné takové téma zpracovávat. Je to logické a já chápu, že je to citlivá oblast a pro řadu lidí je její otevírání nepříjemné. Ve spoustě společností se jedná o téma tabuizované a zapovězené," uzavírá dokumentaristka.
Video: Lidi dělíme na zdravé a blázny, chybí prevence sebevražd, říká odborník
