V Tel Avivu jste už od minulého týdne, jak se cítíte?
Cítím se skvěle, ráno jsem byl surfovat. Když si přivstanu, dá se to stihnout i s nabitým programem, který každý den máme. Dneska jsme měli zvukovou zkoušku v klubu, kde budeme hrát, a potom rozhovor pro německou státní televizi.
Kolik hodin denně trénujete a jste v kontaktu se zástupci dalších zemí?
Ve čtvrtek proběhla druhá pódiová a kamerová zkouška na EXPO aréně v Tel Avivu. Tyhle zkoušky jsou nejdůležitější - na konci nám vždycky pustí, jak to na kameře vypadá a jak to v přímém přenosu bude znít. Co se týče soutěžících z dalších zemí, skoro všichni už jsou tady. Píšeme si vzájemně zprávy. Skamarádili jsme se na večírcích.
V posledních měsících jste kvůli evropskému turné doma moc nepobyli. Jaké byly ohlasy v cizině?
Nejvíc jsme si užili asi eurovizní pre-party v Madridu a Amsterdamu. Španělé jsou temperamentní a hned s námi zpívali text Friend of a Friend sborově. V Amsterdamu bylo na koncertě přes čtyři tisíce lidí. Na Moskvě nás překvapilo, jak je velká a jak dlouhou dobu člověk tráví v dopravních zácpách. Londýn už znám dost dobře, ale bylo to poprvé, co na nás fanoušci čekali před klubem, věděli, kdo jsme, a chtěli podpisy.
Fanoušky máte na své straně, podle sázkových kanceláří postoupíte do sobotního finále. Jak si to užíváte?
Je to skvělé. Pořád nás to baví. Eurovize může být odrazový můstek do celého světa a k tomu je potřeba pozornost fanoušků i médií.
V Tel Avivu vystoupíte s písní Friend of a Friend, s kterou jste vyhráli národní kolo. Jak vlastně vznikla?
Napsal jsem ji se dvěma spoluautory na campu Songwriting.cz, Jan Steinsdörfer působí v kapele Chinaski a Mikolaj Trybulec je polský producent z Varšavy. Každá moje písnička musí vycházet z něčeho reálného, musí být tak trochu ze života…
Vychází z nějaké konkrétní osobní zkušenosti?
Chtěl bych si to nechat pro sebe, líbí se mi, když si v textu každý najde to svoje. "She's only a friend" (Je to jen kamarádka, pozn. red.) není jenom typická výmluva pro žárlivého partnera nebo partnerku. Písnička je o tom, jak poznáváme nové přátele přes ty současné přátele a přes jejich přátele. Tenhle řetězec přátelství je zásadní - každé mezilidské setkání vám může ovlivnit život…
Je to podle vás píseň, která má šanci stát se evropským hitem?
Kéž by! Upřímně bych byl moc rád…
Chystáte pro vystoupení i nějakou choreografii?
Spolupracujeme s týmem České televize, o stage se stará hlavně Jan Bors, s médii na místě nám pomáhá Kryštof Šámal a produkčně to zajišťují Kryštof Kodl a Cyril Hirsch. Nemám žádný taneček, jsme letos jediná kapela na Eurovizi. Máme na pódiu bicí soupravu a baskytaru. Jsem na to pyšný!
Čeho se při vystoupení nejvíc bojíte?
Mám tam takový jeden skok inspirovaný naším klipem, tak snad dopadnu tam, kam mám, a ve správný moment. Však uvidíte…
Jaký máte vůbec názor na formát Eurovize?
Podle mě její image stoupá jak u nás, tak ve světě. I proto jsme se do soutěže přihlásili, přesvědčila nás k tomu písnička Friend of a Friend, která je na Lake Malawi dost taneční. Chtěli jsme si prostě zahrát pro 200 milionů lidí.
Sledovali jste loňský úspěch Mikolase Josefa?
Mikolasovi fandím, protože je to profík a má skvělé klipy a celkově na sobě maká. Naše hudba je trochu jiná, ale ušlapal nám cestičku a tady na Eurovizi začali Česko vnímat pozitivně díky němu.
Kdo je podle vás největším favoritem soutěže? Jsou to Izraelci?
To, že minulý rok vyhrála Netta z Izraele, ještě neznamená, že je Izrael hudebnějším národem než ty ostatní. Myslím, že spíš Skandinávci mají v něčem navrch od dob ABBY. Předvádějí dlouhodobě skvělé výsledky. Soutěžit v hudbě je vlastně dost divná záležitost, každý má přece jiný vkus. My jsme tady sami za sebe, nejdeme soutěžit s něčími zlatými kostýmy nebo mega show s ohňostroji. Nebojíme se nikoho, už ani Islandu, kteří mají vystoupení ve stylu Rammstein sado maso.
