Adaptace stejnojmenné knižní předlohy, kterou lze sledovat ve videotéce Apple TV+, toho má hodně na srdci. Tvůrci se inspirovali dvěma skutečnými vraždami žen, k nimž v Baltimoru došlo v 60. letech. Rozhodně ale nezkoumají jen to, jak odlišně policie a média přistupují k úmrtí bělošské dívky a černošské ženy. Od začátku je jasné, že tento noir thriller chce být také elegií za ty prozatím živé, především právě za ženy.
Maddie pochází z obyčejné židovské rodiny. Což znamená mnoho věcí. Třeba když po celém dni konečně dorazí domů a upeče jehně, které pak nedopatřením položí na talíře určené pro mléčné produkty, manžel po krátké hádce vyhazuje pečínku do koše. Protože není košer.
Herečka Natalie Portman má mnoho důvodů, proč Maddie ztvárnila jako uzlíček nervů. Celý den se strachuje o zmizelou dívku ze sousedství Tessie - je zřejmé, že k jejímu otci a bývalému spolužákovi cítí silnou emoční vazbu. Hrdinčinu starostlivost a touhu pátrat po zmizelé však ostatní včetně dospívajícího syna považují za sabotáž své slavnostní večeře.
Paralelně s tím sledujeme, kterak se v trochu perifernějším sousedství protlouká životem matka dvou dětí Cleo. Ta zkouší stmelit komplikovanou rodinnou situaci s faktem, že coby černoška v 60. letech jen těžko může naplnit své ambice. Či si alespoň poctivě vydělávat peníze.
Cleo sice pracuje pro první afroamerickou senátorku v USA, to je ale jen dobrovolnická činnost. Jinak dělá různé věci pro místního gangstera Gordona a vedle toho stojí jako modelka ve vitríně obchodního domu.
Přestože 60. léta v Baltimoru byla plná emancipačních sloganů a mládeže holdující marihuaně, stále existovala spousta způsobů, jak připravit ženu o důstojnost. Ať už to byla běloška, černoška či židovka, ukazuje tento příběh.
Režisérka a scenáristka Alma Har’el se od začátku snaží dát najevo, že Žena v jezeře je mnohem víc společenský komentář než kriminálka či thriller. Umí budovat atmosféru, už o poznání hůře však vypráví.
Seriál chce být stylový, záměrně nervní a pomalý, asi jako neuroticky drnkající basa v závěrečných titulcích. Přitom se až příliš opájí velkými slovy adresovanými divákům. "Říká se, že dokud vám lev nepoví svůj příběh, tak bude vždy hrdinou lovec," zní hned úvodní věta. Jindy zase hlas vypravěčky popisuje, že když žena zemře, už ji nikdo nemůže připravit o svobodu, důstojnost.
Od začátku se zdá, že osud Cleo a Maddie bude komplikovaně provázaný. Autorka sleduje, kterak obě protagonistky prožívají podobné situace, často prostřihává děje, jako by na sebe navazovaly.
Žena v jezeře pokračuje v trendu krimi příběhů s ženskými hrdinkami, jichž se životní dráhy pohřešovaných či zavražděných a samotné vyšetřování dotýkají na silně osobní rovině. Na rozdíl od seriálů jako Na jezeře z roku 2013 či Ostrých předmětů z roku 2018 - jejichž režisér Jean-Marc Vallée se před smrtí coby producent podílel i na Ženě v jezeře - se však nedaří spojit žánrové vyprávění se společenskými přesahy a intimnější linkou týkající se protagonistek.
Zatímco herečky Elisabeth Moss a Amy Adams ve dvou jmenovaných projektech okamžitě získaly pozornost publika, držitelka Oscara za Černou labuť Natalie Portman se ve své první velké seriálové roli až příliš snaží hrát ženu vzdorující bezpráví, nešťastnému partnerskému soužití i pravidlům židovské komunity a tehdejší společnosti obecně.
Jistě umí vyvolat empatii, když vztekle zjišťuje, že bez podpisu manžela nemůže učinit takřka nic, třeba prodat či zastavit vlastní majetek. Zároveň jsou to ale celkem okaté ilustrace obtíží, jimž tehdy žena musela čelit, jakkoli může být potřebné je připomínat.
Podobně jako se v úvodních epizodách nelze plně napojit na hrdinky, ani kriminální zápletka se nijak nerozvíjí. Tvůrci si dávají načas.
Mohla by to být sofistikovaná hra s pravidly žánru, prozatím však vychází spíše naprázdno, jak se autoři snaží zatěžkat vyprávění mnoha odbočkami, střípky z minulosti či nečekanými souvislostmi.
Roli tu hraje tajuplný, dekády starý obraz, který až podezřele připomíná místo vraždy. Objevují se komplikované politické hry týkající se budoucnosti Baltimoru. Ale vše je načrtnuté letmo, ve zkratce.
Žena v jezeře prozatím působí asi podobně promyšleně jako úvahy postav o podstatě surrealismu coby cestě k něčemu zázračnému. Bohužel takto banálních výroků či výjevů je seriál plný. Byť místy zdařile evokuje atmosféru ulic dobového Baltimoru, po prvních dílech pozornost publika spíše ztrácí. Kromě sdělení, že tehdy to mnozí lidé měli opravdu těžké, seriál nic moc dalšího nepřináší.
