Koncert Vojtěcha Dyka doprovázeného jen klavíristou začal po 19. hodině večer. Vystoupení na hladině rybníka mezi zámkem a Zelenou horou sledovali diváci ze břehu i stráně pod kostelem.
"Třicet let na seznamu UNESCO je určitě důvodem pro oslavu," řekl z pontonu na vodě žďárský starosta Martin Mrkos z hnutí Starostové a nezávislí. Poděkoval všem, kdo se o zapsání Zelené hory na seznam zasloužili, například Radslavu Kinskému, dnes již nežijícímu otci současného majitele zámku. "Já mám velkou radost, protože jsme spolu. A to je vysoce důležité, zvlášť v dnešní době," sdělil divákům jeho syn, mecenáš a finanční poradce Constantin Kinský.
Farář Marek Husák z farnosti, jež památku spravuje, mluvil o duchovním významu místa navštěvovaného poutníky i turisty. "Tento kostel se nazývá hvězda mezi hvězdami," pravil. Součástí oslav byla též odborná konference zaměřená na význam značek UNESCO a Evropské dědictví, jež se uskutečnila na Zelené hoře. Hudba začala znít dvě hodiny po poledni, nejdřív na terase u zámku. Jako první vystoupili účastníci tamních mistrovských houslových kurzů Bohuslava Matouška.
Ke kulatému výročí město nechalo vytvořit také videomapping. Pořadatelé jej až do nočních hodin promítali na členitou fasádu zelenohorského chrámu. Připomněl příběh poutního chrámu od jeho založení. Město za videomapping zaplatilo 400 tisíc korun. Na slavnosti přispěly ministerstvo kultury a kraj.
Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou bývá považován za nejvýznamnější českou stavbu ve stylu barokní gotiky. Koncepčně i detailně propracovaný projekt, jehož základem se stala kompozice pěticípé hvězdy, je plný odkazů na církevní symboliku spojenou s legendou o umučení svatého Jana Nepomuckého.
Půdorys chrámu má tvar pěticípé hvězdy. Pětka, která se v konstrukci mnohokrát opakuje, navíc symbolizuje pět ran Kristových, stejně jako pět písmen v latinském "tacui", což znamená "mlčel jsem". Dílo proslulého architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela se zcela vymyká dobovým normám a dlouho se setkávalo s nepochopením. Ještě v roce 1886 se architekt Friedrich Radnitzký o kostele vyjádřil jako o "zjevu výtvarně záhadném".
Tak jako na jiných svých stavbách i zde Santini použil k budování prostoru světla. Vycházel z barokní interpretace světla jako symbolu Boží přítomnosti. Někdy se proto hovoří o "sakrálním světle". Další výraznou symbolikou jsou hvězdy, které se nesčetněkrát objevují na exteriéru i v interiéru poutního areálu. Kromě těch osmicípých lze v kostele najít i hvězdy šesticípé - svatojánské - a deseti- a dvanácticípé - mariánské.
Kolem kostela byl na půdoryse složeném z deseti úseků kružnic vybudován prstenec ambitů, rozčleněný pěti pětiúhelnými kaplemi a pěti branami. Střechy kaplí původně vrcholily pěti pylony, které opět poukazovaly na význam světla a symbolizovaly věčnost. Tyto ambity s kaplemi sloužily pro poutnické modlitby a k ochraně poutníků před nepřízní počasí.
Kostel byl vysvěcen 27. září 1722. Rozkvět poutního místa o šest desítek let později přerušil požár. Památka vyhořela a hrozilo, že zanikne. Díky péči místních obyvatel i faráře se podařilo ji zachránit, v době doznívání josefínských reforem ale musela změnit poslání. Namísto poutního místa se stala běžným kostelem a původně velkoryse řešené okolí stavby se změnilo na hřbitov pro nedaleký Žďár nad Sázavou. Hřbitov byl zrušen až v 90. letech minulého století.
Výbor pro světové dědictví UNESCO kostel zařadil na prestižní seznam v roce 1994. O deset let později správu budovy od Národního památkového ústavu převzala římskokatolická farnost. V posledních letech se s pomocí dotací postarala o opravy kostela i ambitu, který ho obkružuje. Žďárská památka byla zapsaná do seznamu UNESCO jako čtvrté místo v Česku, po Praze, Telči a Českém Krumlově.
