Jedenašedesátiletého Američana od počátku kariéry zajímají různé typy zabijáků. V dramatech Sedm či Zodiac se ale častěji nořil do myslí detektivů, kteří se musí s vrahy potýkat. Tentokrát natočil příběh, v němž celou dobu sledujeme chlapíka zabíjejícího lidi pro peníze. Nic víc, nic míň. Přesto se jedná o fascinující podívanou.
Jedním z důvodů je Michael Fassbender v titulní roli bezejmenného nájemného střelce. Metodický, stoicky klidný muž navazuje na postavy "zenových" zabijáků, jaké známe už od Alaina Delona ve skvělé kriminálce Samuraj z roku 1967 v režii Jeana-Pierra Melvilla. Fincher nicméně ví, že zpracovává o něco brakovější látku.
Novinka vznikla adaptací francouzského komiksu, což od počátku prozrazují přinejmenším průpovídky týkající se kodexu a návyků profesionála, který se neštítí zabíjet za peníze. Padají věty jako "Lidé si často pletou skepticismus s cynismem". Hrdina při své misi spoléhá na krédo "Drž se plánu, žádné city, neimprovizuj". A právě díky chladnému, pozorovatelskému tónu, s nímž ho Fincher vykresluje, snímek umí tak zábavně mást publikum.
Předstírá režisér hloubku? Nebo na těch lehce otřepaných průpovídkách něco je? Nebo tu vnímáme jistý až satirických osten, který by nebyl nečekaný u autora, jenž rád točí filmy o různých neduzích společenského uspořádání? Nejspíš trochu platí vše naráz.
Zápletka je prostá. Hrdina po dlouhé přípravě netrefí cíl. Poté sice na skútru elegantně prchne před spravedlností do anonymity nočních pařížských uliček, ale po návratu domů, do Dominikánské republiky, zjišťuje, že neúspěch zakázky pro vlivného klienta byl tvrdě potrestán. Jeho přítelkyně se stala obětí útoku. Sotva přežila a leží v nemocnici.
Bezejmenný zabiják najednou musí aplikovat svou sadu pravidel na úkol, který je ryze osobní. Pokud se říká, že pomsta nejlépe chutná za studena, David Fincher ji podává rovnou z mrazáku.
V pomalém procedurálním thrilleru sledujeme, jak muž s velkým citem pro detail provádí různé činnosti, které nevypadají nikterak drsně či zajímavě. Většinou navštěvuje chytře vybrané úkryty toho, co ke svým plánům potřebuje, případně se u letištních přepážek prokazuje doklady na různá jména.
Jedno z největších kouzel pramení právě z toho, že život nájemného zabijáka, navíc aktuálně poháněného touhou se pomstít, v tomto podání připomíná rutinu hlídače na parkovišti či zaměstnance hotelu na noční směně. A občas do této precizní, podmanivě nasnímané řady cest po New Orleans, New Yorku či Chicagu vpadne rutina trochu brutálnějšího rázu.
Protagonista se nijak nemaže s nadřízenými, nenechá se zviklat, drží se svých pravidel. Což nevylučuje, že někdy dojde na naprostý chaos a enormně fyzický akční masakr, během něhož praskají těla a kosti v nich.
Film působí na jedné straně až příliš zakázkově. A dal by se tak i odbýt zvoláním "čistá práce". Jenže Zabiják je zároveň jedním z nejčistších důkazů toho, proč tvůrce třikrát nominovaný na Oscara patří k největším současným režisérům.
Navzdory tempu Zabiják nepřestává vzrušovat. Hlavně proto, že netušíme, kam směřuje, ačkoli zápletka je jednoduchá a předvídatelná. Jenže hrdina už nikoli.
U mnoha jiných filmů by i ty neustálé komentáře pronášené protagonistou mimo obraz mohly působit směšně, protože přece nejsou tak chytré, jak se nám snaží namluvit.
Fincher nás však mnohem spíše nutí dumat, nakolik podobným průpovídkám věří Fassbenderova postava a nakolik jsou směšné záměrně.
Už dávno patří k režisérovu rukopisu, že natáčí zdánlivě velmi jednoduché filmy, které přesto vzdorují jasnému uchopení. Zabiják - rozkročený mezi šestákovým komiksem a hloubavými žánrovými tvary Jeana-Pierra Melvillea - je dalším potvrzením, nakolik tato metoda funguje.
I když se z rutinní a precizní operace vyloupne scéna s potenciálem okázale zářit, jako třeba setkání s Tildou Swinton v roli hrdinovy exkolegyně v luxusní restauraci, Fincher nás nenechá se rozhodnout, jaké city k nové postavě chovat. Krade si situaci pro sebe. Mělo by nám jí být líto? Nebo jde naopak o antitezi mnoha podobných scén ve filmech o krvavé odplatě?
Oproti mnohým z nich Zabiják vyniká tím, co možná jiní zkritizují. Nenabízí drsného protagonistu se spoustou sprostých hlášek, ale ani jeho opak - žádného lidského, obyčejného hrdinu, který by po vzoru Liama Neesona s psíma očima likvidoval celé gangy a s nimi půlku měst, kde se děj odehrává.
Fincherův zabiják je spíše odrazovou plochou mnohých klišé, která v tomto žánru bývají k vidění. Je zábavné si všímat, jaké odlesky a prasátka po nás cestou hodí.
