WWW, kteří dnes vystupují pod názvem WWW Neurobeat, své v pořadí páté album představí také nadcházející středu 5. února v Plzni, den poté vystoupí na brněnské Flédě. Turné dále pokračuje napříč Českem i Slovenskem.
V klubech mohou diváci čekat scény, jaké zažila Roxy. Hudba pod Anděrovými slovy zní, jako by přenoska na gramofonu sloužící k přečtení zvukové stopy ryla v drážce vinylu lisovaného z radioaktivního spadu. Kouř v sále prořezávají paprsky laserů a reflektorů, na pódiu jsou vidět jen siluety dvou postav za stroji.
Ondřej Anděra rapuje štěkavým hlasem, občas křičí. Svůj vokál navíc často křiví robotickými efekty. Výsledek není na poslech nijak zvlášť příjemný, jenže hudba WWW nikdy nehladila. Je nesmlouvavá, syrová a imaginativní. Platí to také o nové desce Zasej obojky a sklidíš psy.
Historie skupiny spadá do samých začátků československého hip hopu. S ním sice někteří muzikanti experimentovali už před listopadem 1989, rap ale brali jako kuriozitu, zpestření bigbítu, funku nebo dalších žánrů. Až další generace jej dokázala uchopit coby životní styl. Mezi prvními byli kromě Penerů strýčka Homeboye právě WWW. Obě sestavy hrají dodnes.
Odvržený zakladatel
WWW v roce 1993 na koleni vyrobili demo kazetu Noční můra. Z dnešní perspektivy zní, jako by se parta mladistvých vkradla do studií Českého rozhlasu a během večírku natočila psychedelickou rozhlasovou hru o dospívání v porevoluční Praze, kterou pomalu začíná probarvovat graffiti. Společenské komentáře či postřehy jsou tu zakódované, absurdní, často sarkastické.
Po přímluvě zpěváka Jiřího Korna divokou kolekci písní podpořila Česká televize prvním zdejším hiphopovým klipem, ve kterém WWW představili veřejnosti nový žánr ve vší komplexnosti. Náctiletí ve videu malují graffiti a tančí breakdance, rapují do zvuku hutného beatu i skrečování na gramofonech.
Ondřej Anděra sice patří k zakladatelům tuzemského hip hopu, pomyslný obojek žánru mu ale brzy začal být těsný. Už v lednu 1997 někdejší hudební novinář Luděk Staněk popsal WWW jako "posthiphopový big band". Sousloví zaznělo v reportáži ze křtu kompilace Real Acid Juice, utvářejícím večeru českého rapu, který se také konal v Roxy.
Imaginativní verše jako "karamel je cukr, co už se nikdy neuzdraví" nebo "na kaluži se dělaj kola, ryby nemaj nohy / ryby nemaj nohy, aby na nich mohly šlapat, radši jezděj autem / z pomerančů jim staví garáže a parkují v nich citrony auta, citroeny auta / co nekouří dým, ale cukrovou vatu" už tehdy radikálně popíraly modus operandi hiphopových textů.
S příchodem nového milénia se WWW odmlčeli. Comeback v roce 2006 překvapil i samotné hudebníky, dočkali se své první oficiální nahrávky. Na debutu nazvaném Neurobeat se Anděrovi a Lubomíru Typltovi, který píše většinu textů, podařilo zachovat kouzlo poezie původního ansámblu. Díky pokročilým technologiím a zkušenostem, například z komponování divadelní hudby, navíc Anděra přetavil hudební hledačství do jasnějších a průraznějších kontur. Legenda ožila.
Touha neopakovat se zní také na aktuálním albu. "Obojky" nesdělují něco zásadně nového. Rozvíjí jedinečný rukopis, verše ale působí živě, obrazotvorně a člověku utkví v hlavě. Energie tvůrčího tandemu Ondřeje Anděry s Lubomírem Typltem nevyprchala.
Když v potoce hoří ryby
Čtvrteční křest se obešel bez hostů, tanečníků i okázalých rekvizit. V roce 1997 ještě Typlt stál na pódiu Roxy coby trumpetista, od znovuzrození kapely však funguje výhradně jako textař a grafik.
Zprvu byli WWW divoká hiphopová "crew", později bezmála desetičlenné těleso hrající na nástroje i sólový projekt. V aktuální verzi s názvem obohaceným o jméno debutu Neurobeat se však po pódiu pohybují pouze Ondřej Anděra a zpěvačka Milesa Anděra Zrnić. Když nerapují, sklání se nad počítači a syntezátory, před sebou mají stojany, místo not drží papírové sešity s texty.
Anděrovi jsou oblečeni v minimalistických černých kostýmech se svítící bílou linkou. Za nimi běží abstraktní projekce, případně vizuální remixy starších klipů. Místo audiovizuálního spektáklu předvádějí syrovou show unášenou hlubokými basovými frekvencemi, ozvěnami, horečnatými tempy, ruchy a šumy. Roxy vypadá jako jeskyně v digitálním paleolitu.
V hudbě WWW se cosi pradávného mísí s bytostně současným. Na novém albu jsou slyšet ozvěny žánru EBM neboli electronic body music, jemuž se Anděra věnoval ještě před hip hopem, stejně tak ale částečně vznikalo jako koláž hudebních variací generovaných umělou inteligencí.
Kromě poděkování na konci každého tracku Anděra v průběhu koncertu téměř nemluví. V jedné pauze představuje letité spolupracovníky Ondřeje Ježka a Tomáše Sochůrka, kteří pomáhali tvarovat zvuk nahrávky.
Ta zní bez jedné písně celá, než v poslední třetině večera nadejde čas na lety prověřený materiál. Navzdory sevřenému výrazu každá skladba nese jinou barvu. Zatímco ty starší plynou na kopavých beatech, nové písně kmitají na komplexnějších základech. Šablony naprogramovaných bicích znějí komplikovaněji, často mají více vrstev. Připomínají síť úderů tkanou robotickým pavoukem.
Lyricky se nová deska řadí mezi temnější kusy souboru. Do Typltových textů protekla nejistota i chaos posledních let. Třeba skladby Ztichla města a 2 apokalypsy mají až orwellovský nádech, mohou být chápány jako manické protestsongy vracející rap k jeho podstatě.
"Když v potoce hoří ryby, to už přeci musí být to znamení," rapuje Anděra v titulních Obojcích. V písni Pomeranč se pak vrací fascinace citrusy. Pokud by poslech WWW nějak chutnal, byl by trpký, kyselý.
Manažerská vsuvka
Proud hudebního podvědomí v jednu chvíli přerušuje křest. Sál se rozsvěcí, manažer kapely Aleš Víšek všem dlouze děkuje, dokonce i vývojářům nového webu skupiny. Hlučný rituál se mění v cosi připomínající manažerskou konferenci.
Nahrávka Zasej obojky a sklidíš psy vznikla díky crowdfundingové kampani, jejíž úspěch kapele vlil krev do žil. Za měsíc a půl vybrala přes milion korun, tedy více než čtyřnásobek částky, jíž existenci alba podmínila. WWW fungují ve svém mikrosvětě, nevázáni na žádné struktury. Přímá podpora je pro takové soubory životně důležitá.
Až ve vyprodané Roxy se ale vztah fanoušků ke kapele skutečně zhmotnil. A sílu její hudby ukázalo, když po zbytečně dlouhé pauze znovu udeřila. Jako by se těch deset minut děkování a otevírání šampaňského vůbec nestalo.
Ke konci show Ondřej Anděra věnuje jednu píseň nedávno zesnulému režisérovi Davidu Lynchovi. Jeho vykloubené snímky ještě v 90. letech promítala Roxy během takzvaných filmových střed. Sám Anděra sem začal chodit jako student ateliéru experimentální animace na pražské FAMU, když zde pořádali přehlídky studentské tvorby. To vše se nyní v Roxy znovu potkává, i když hluboko pod povrchem nové hudby.
Křest alba Zasej obojky a sklidíš psy by obstál i jako scéna z Lynchova filmu. Když dojde na starší skladby typu Pikola z alba Atomová včela, první řady extaticky tančí, skáčou a skandují "tři, čtyři, pět / už tři, čtyři, pět". Mluvit o hitech je v případě WWW lehce absurdní, letité skladby se přesto zjevně zaryly publiku pod kůži.
Při Pikole Anděra do tepavého, dekadentního beatu hraje sólo na digitální rytmický buben. Ze stropu se valí dým, světelný park barví stěny Roxy do ruda. Ve vzduchu je cítit směs umělého kouře, potu a úžasu. Právě díky takovým výjevům si tohle "staré dřevo" stále zaslouží pozornost.