Oba večery se několika písněmi trochu lišily, podstata však zůstala stejná - skoro v jednom tahu zahraná, s vysokým nasazením podaná 140 minut trvající směs rock'n'rollu a punku.
Mezi úvodní skladbu středečního koncertu Stereoid a závěrečného Dezoláta skupina vměstnala skoro třicítku dalších. Naplno ukázala, v čem je její síla. Ve středu má charismatického zpěváka Michala Maredu alias Márdiho, kvalita souboru ale spočívá v jeho kompaktnosti a ochotě předat publiku veškerou pozitivní energii až do roztrhání těla. A co je důležité: všechno, co čtveřice dělá, působí přirozeně, nepředstíraně a nehraně.
Je to každodennost, normálnost, chtělo by se říct až skromnost, ale funguje díky způsobu, jakým hudebníci Márdiho písně sdělují. Jsou výjimeční, ale jejich přirozenou vlastností je oddanost muzice. A výsledek? Dvě třetiny publika na Střeleckém ostrově byly věkově mladší než třicetiletá Vypsaná fiXa, a přesto ji braly jako svou generační kapelu, která mluví za ně, která se nad ně nepovyšuje a zpívá o tom, co sami žijí.
Pop-punková Vypsaná fiXa patří spolu se Starými hadry, později přejmenovanými na Chinaski, a soubory Ready Kirken se zpěvákem Michalem Hrůzou, Walk Choc Ice nebo Imodium mezi hudební generaci, jíž bychom mohli v budoucnu říkat východočeská vlna.
Kapely, jež vznikly okolo druhé poloviny 90. let minulého století, už se neprofilovaly vůči českému střednímu proudu předešlé dekády energií, agresivitou a protestem jako jejich předchůdci. Obracely se ke každodennímu životu, intimním lidským starostem, byla v nich radost ze života včetně jeho bolestných stránek.
Občasný křečovitý humor nahradily uvolněním, úsměvem a často poetikou se zajímavými českými texty, v případě Vypsané fiXy označovanými často až přehnaně jako surrealistické.
FiXa natočila za třicet let deset alb, zatím poslední, už za pandemie vytvořené Kusy radosti vyšly v roce 2022. Na každém je několik skladeb, které snadno uvíznou v paměti. Márdi má cit pro chytlavé slogany, umí do písní vložit neobvyklé výrazy, na které se posluchači těší, protože se do textu mohou zapojit sami.
V publiku jejich středečního výročního koncertu byly davy, které dokázaly odzpívat nejen Samurajské meče, Měla krátkou ofinu nebo Dezoláta, ale úplně všechny položky včetně těch, které skupina obvykle naživo nehrává.
Márdi je něčím jako fotografem normálního života, dovede zachytit přesně ty okamžiky, které v sobě mají nečekanou krásu. Často, zvláště v poslední době, se stává, že ty jeho momentky oživnou a okamžik se promění v příběh, fotografie ve film.
Frontman skupiny je mimo jiné epik a spousta jeho písní vypráví příběhy. Často velmi silné, například v Ester jede pryč nebo z posledního alba Bagristovi ze Suezu. Těžší už je umístit je do tak nadupaného koncertu, jako byl ten na Střeleckém ostrově.
Vypsaná fiXa má ještě jednu specifickou vlastnost zvlášť cennou v této době. I když její podstatou zůstává punk, sděluje pozitivní poselství. Až by se dalo říct, že posluchače hladí, nabíjí energií, že je sama tou antidepresivní rybičkou, o níž zpívá v jedné ze svých nejpopulárnějších písní: "A ona plave / z orgánu do orgánu / žere plevel / kterej po ránu / omotával mozek / a kotníky na konci pelesti".
