Zemřela legenda undergroundu, Ivan Jirous zvaný Magor

Kultura Kultura
10. 11. 2011 15:55
Bojovníkovi, básníkovi a excentrikovi bylo 67 let
Foto: Ludvík Hradilek

Praha - V Praze ve čtvrtek zemřel ve věku 67 let Ivan Martin Jirous zvaný Magor. Legenda českého undergroundu zemřela doma. Už v dubnu ležel na jednotce intenzivní péče v nemocnici v Třebíči, když mu praskl vřed. O příčínách úmrtí však zatím není oficiálně nic známo.

"Zpráva o smrti Ivana Jirouse mne hluboce zasáhla a cítím se všemi, kteří mu byli blízko. Byl po dlouhá léta můj dobrý kamarád, který významně ovlivnil společenský pohyb v naší zemi. Jsem rád, že se Magor dožil lepších časů, o které se sám nemálo zasloužil," vzkázal podle své kanceláře exprezident Václav Havel.

Foto: Vetus Via

"Underground přišel o svoji včelí královnu a země o nejskvělejšího básníka," řekl další známý protagonista podzemní kultury, František Stárek zvaný Čuňas. "Byl to velký český básník. Byl to hrdina, dlouholetý vězeň, který se nikdy neshrbil," řekl ministr zahraničí a Jirousův další přítel, ministr Karel Schwarzenberg.

Svědomí, vzor, postrach

Jirous mívá u svého jména připsány profese výtvarného teoretika a kritika, historika umění, básníka a kulturního publicisty. Byl duchovním otcem a organizátorem českého undergroundu i jejího nejznámějšího zástupce, kapely The Plastic People of the Universe. Psal texty o umělcích, uspořádal řadu ilegálních či pololegálních koncertů, výstav a dva festivaly. Podepsal Chartu 77.

V sedmdesátých a osmdesátých letech byl z politických důvodů opakovaně vězněn. Poprvé byl odsouzen v roce 1973 za výtržnictví. Rozsudek, který letos v létě soud zrušil, byl prvním z několika politicky podbarvených trestů. Celkem strávil v komunistickém vězení více než osm let. Pozdější tresty mu totalitní justice vyměřila právě za činnost s Plastic People, za vydávání časopisu Vokno a za další aktivity v neoficiální kultuře.

Foto: ČTK

Sbírka Magorovy labutí písně mu vynesla cenu Toma Stopparda, za celoživotní básnické dílo obdržel literární cenu Jaroslava Seiferta. "Neoficiální cenu - tu z nejvyšších - už má dlouho. Zkuste si sami odpovědět: kolika českým básníkům se stalo, aby byli ještě za života inspirací, svědomím, vzorem i postrachem několika generací," řekl porotce Pavel Šrut v seifertovském laudatiu v roce 2006.

Česká veřejnost mohla jeho práci docenit až po listopadové revoluci, nejlépe v jeho sebraném díle Magorův zápisník (kulturně estetické eseje, portréty a programová prohlášení), Magorova summa (básnické dílo od roku 1975 do roku 1997) a Magorovy dopisy (listy z vězení pro Danu Němcovou a manželku Julianu).

Jako celek jsou výpovědí člověka, který se vzdal pohodlí a bojoval s komunistickou mocí. Výpovědí excentrika, který nejde daleko pro ostré slovo, rád se napije a je ochotný se prát, ale v jehož životním gestu nechybí ani pokora. 

Ivan Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci, odkud po maturitě odešel do Prahy na Filozofickou fakultu UK. Studium dějin umění nedokončil, krátce byl zaměstnaný jako redaktor čtrnáctideníku Výtvarná práce, psal pro Sešity nebo Mladou tvorbu.

Vzdor i smíření

Má velkou zásluhu na formování svobodného myšlení v nesvobodných poměrech. Základní tezi svého života, ale i svobodného umění, shrnul ve Zprávě o třetím českém hudebním obrození. Tu napsal jako reakci na policejní zásah při festivalu druhé kultury v Postupicích v roce 1974: "Je lepší nehrát vůbec než hrát hudbu, která nepramení z hudebníkova vlastního přesvědčení. Je lepší nehrát vůbec než hrát to, co si přeje establishment."

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Sám se tak choval a pro nepoddajnost a za stovky textů seděl v kriminále za vykonstruovaná obvinění. Společensky byl postaven na okraj a vykonával dělnické "disidentské" profese - vrátný, topič nebo pomocný dělník.

Jestli vyzdvihnout jedinou básnickou sbírku, která Jirouse nejlépe charakterizuje, pak to jsou zmíněné Magorovy labutí písně. Psal je za zdmi litoměřické a valdické věznice v průběhu let 1981-1985 a projevuje se v nich jako člověk metafyzického hledání. Protože ve vězení nemohl psát, musel si celou sbírku zapamatovat.

Chvíli se v ní přiklání ke křesťanství, jindy k buddhismu, navazuje na prokleté básníky, myšlenkově i rustikální tematikou má blízko k autorům označovaným jako katoličtí modernisté: Demlovi, Březinovi, Durychovi i Čepovi. V Magorových labutích písních je vypsán vzdor i smíření člověka v nesvobodě.

Víc než podoba básníka však mezi lidmi žije obraz radikálního proamerického antikomunisty, připomínajího svým životem i svými slovy Čechům jejich zabělost; tak ho zachytil třeba radarový dokument Český mír. Ale přežíval hlavně obraz Jirouse-pijana, který kam přijde, tam všechny pouráží, udělá striptýz a nakonec možná i rozdá nějakou tu ránu.

Jsem český básník

Tím vším také byl a o takovou pověst sám dobře pečoval, jak dokládá historka, již zažil redaktor Aktuálně.cz na besedě, kde Magor měl mluvit o zesnulém Andreji Stankovičovi. Po půl hodině od začátku se rozrazily dveře a v nich vrávoral zpitý Jirous. Spustil těžko opakovatelnou palbu možností, jak opsat ženské přirození, a společně s přívlastky jako "špinavá", "smradlavá" a "hnusná" je mířil na jednu z uvaděček, která ho nechtěla pustit do sálu. Pak před pobaveným publikem dopadl na židli a řekl "já jsem Ivan Martin Jirous zvaný Magor, český básník, a dnes večer vám tu budu přednášet!"

Český mír: Ivan Martin Jirous
Český mír: Ivan Martin Jirous | Foto: Hypermarket film

A spustil: "Okolo Panny Marie/ v závějích bílé hostie. / Je to tak správně, jak to je. / Od božích muk jde vůně sena, na vodě plave bílá pěna / pod vodou bílá břicha ryb. / Zbav nás, ó Pane, našich chyb. / Ukonči naše trápení. / Od božích muk jde vůně sena, zavadle voní lupení. / Třpytí se slunce kosám na ostří. / Třpytí se slzy na řasách vás tří. / Pán Bůh nás nenechá v starosti / Pán Bůh nás nenechá věčně plakat. / Nad sochou svaté Starosty / rozkvétá bíle akát.

Během pobytu ve Valdicích v 80. letech Jirous napsal i sbírku veršů a pohádkových příběhů pro své dvě dcery. Básně a pohádky psané v dopisech z vězení později vyšly v samizdatové sbírce Magor dětem. Ocenění na literárním poli letos získala i jedna z Jirousových dcer, Františka. Za svůj román Vyhnanci obdržela Cenu Jiřího Ortena.

Na jaře ve věku 67 let zemřela básnířka a historička umění Věra Jirousová, první Jirousova manželka.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 49 minutami

Vláda USA žaluje Texas, změnou volebních obvodů podle ní diskriminuje menšiny

Americké ministerstvo spravedlnosti dnes podalo žalobu na stát Texas, který podle něj překreslením hranic volebních obvodů diskriminuje tamní latinskoamerickou a černošskou populaci. Jedná se o první žalobu, která napadá nové volební hranice po jejich nedávné změně v souvislosti s se sčítáním lidu. Právní experti očekávají, že se podobných sporů povede celá řada.

Podle americké ústavy se přiděluje počet křesel ve Sněmovně reprezentantům jednotlivým státům podle počtu jejich obyvatel. Ten se zjišťuje každých deset let sčítáním lidu. Texas kvůli nárůstu svého obyvatelstva získal loni nárok na dvě křesla navíc, a bude tak mít 38 zástupců v dolní kongresové komoře. V horní komoře, Senátu, je zastoupení států rovné, každý tam má dvě křesla.

Zvýšením nebo snížením počtu obvodů vzniká nutnost znovu nakreslit jejich hranice, což je v USA předmětem dlouholetých politických sporů. Činitelé politických stran totiž mají k dispozici velice přesné voličské mapy, jež jim umožňují zvolit tvar tak, aby v nově vzniklém obvodu získal jejich kandidát rozhodující výhodu. Proces mají často v rukou komise, které ovládá strana, jež je ve státu zrovna u moci.

Podle žaloby pochází téměř veškerý populační přírůstek v Texasu z komunit Hispánců, černochů a Asiatů, nové mapy těmto skupinám obyvatelstva však nezajišťují možnost, aby si spravedlivě zvolili svoje politické zástupce. Tím stát podle ministerstva porušil některá ustanovení zákona o občanských právech z roku 1965.

před 2 hodinami

Grawemeyerovu cenu za skladbu získala Olga Neuwirth, přijede na Pražské jaro

Prestižní Grawemeyerovu cenu za skladbu, kterou udílí University of Louisville v americkém státě Kentucky, letos získá Rakušanka Olga Neuwirth. Porota ocenila její operu Orlando podle stejnojmenného románu Virginie Woolf. Předloni ji jako první žena zkomponovl na objednávku Vídeňské státní opery. Kromě ocenění Neuwirth dostane šek na 100 tisíc dolarů, v přepočtu přes 2,2 milionu korun.

Neuwirth se tak zařadí po bok prestižních laureátů ceny, k nimž patří současníci Kaija Saariaho, Thomas Adès, Tan Dun a György Kurtág nebo dnes již nežijící Pierre Boulez, Witold Lutosławski a Krzysztof Penderecki. V roce 1993 ocenění převzal český rodák Karel Husa.

Třiapadesátiletá Olga Neuwirth bude příští rok hostem festivalu Pražské jaro. V rámci dvoudenní akce Prague Offspring navštíví pražské Centrum současného umění DOX, kde tři její kompozice zahraje renomovaný ansámbl Klangforum Wien. Cena za skladbu nazvaná po filantropovi Charlesi Grawemeyerovi, jenž žil v letech 1912 až 1993, je udílena od roku 1985.

Zdroj: New York Times
Další zprávy