Praha - Unikátním darem budou obohaceny sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Věra Neumann, mecenáška umění žijící ve Švýcarsku, mu věnovala rozsáhlý soubor kreseb a tisků Alfonse Muchy, který zahrnuje originální kresebné předlohy k jeho slavné knize Otčenáš (Le Pater) z roku 1899.
Na tiskové konferenci to ve čtvrtek dopoledne oznámili zástupci muzea v čele s ředitelkou Helenou Koenigsmarkovou. Setkání s novináři, na němž byla k nahlédnutí darovaná Muchova díla, se bohužel nemohla ze zdravotních důvodů zúčastnit sama donátorka.
Koenigsmarková uvedla, že je moc ráda, že může médiím nabídnout pozitivní událost. „V životě médií jsou takhle kvalitní dary předělem. Na otázku Aktuálně.cz, jestli by mohla alespoň přibližně vyčíslit hodnotu celého souboru, se ovšem zdráhala odpovědět. „Měla jsem hned na začátku konference říci, že nechci mluvit o ceně. Je to dar a my nejsme obchodní společnost."
Kurátor Radim Vondráček nicméně posléze připustil, že hodnota Muchových předloh k Otčenáši se pohybuje v řádech desítek milionů korun.
Češka ze zámečku Gingins
Přítomen byl i bývalý ministr zahraničí a velvyslanec ve Švýcarsku Jaroslav Šedivý, který byl častým hostem na zámečku Gingins poblíž Lausanne, kde manželé Věra a Lotar Neumannovi vybudovali galerii s cílem představovat hlavně české umění. Už v devadesátých letech proto navázali spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem, které galeristům zprostředkovalo výstavu fotografií Františka Drtikola. Už zde - v roce 1999 - zapustily kořeny letitého partnerství, které vyústilo v dar této instituci.
„Včera jsem četl v Lidovkách, že Věra byla švýcarská mecenáška s českými kořeny, ale ona vždycky zdůrazňovala, že se cítí jako Češka," uvedl Šedivý.
Život Neumannových je a byl plný dramatických peripetií. Úspěšný majitel továrny na barviva Lotar se celou druhou světovou válku jako Žid ukrýval v Praze na cizí papíry. Po puči v roce 1948 se s manželkou po nějaké době strávené v uprchlickém táboře v Německu díky vzdálenému příbuznému dostali do Venezuely a tam obnovili své barvířské impérium.
„Barvy začínali míchat doma v kuchyni a během deseti let vytvořili obrovský závod, který pokryl poptávku nejen ve Venezuele, ale expandoval i do dalších latinskoamerických zemí," uvedl Šedivý.
V roce 1962 přesídlili do Švýcarska, rekonstruovali zámeček, díky čemuž získali i prostory pro sběratelskou vášeň. Neumannovi se soustředili hlavně na umění symbolismu a secese, ve středu jeiich zájmu ale stálo třeba i japonské sklo. V roce 1972 se na veřejnost dostala informace, že na pařížské aukci byl rozprodán různým dražitelům soubor více než sedmi desítek kreseb a zkušebních nátisků Otčenáše, který umožňuje detailně sledovat Muchův tvůrčí postup.
Součástí prodávaného díla byl i přednostní výtisk Otčenáše s exkluzivním číslem jedna, který Mucha věnoval svému příteli Charlesi Freund-Deschampovi, majiteli továrny na barvy, původem z Čech (jistou roli může hrát to, že Mucha se zajímal o dceru tohoto vlivného podnikatele). Dalším majitelem exkluzivního výtisku byl prezident třetí francouzské republiky Raymond Poincaré a celý soubor se dostal na veřejnost až pří výše uvedené aukci.
Když se o ní Neumannovi dozvěděli, nelenili a do roku přesvědčili rozptýlené dražitele, aby jim své části souboru prodali.
Podle Radima Vondráčka považoval sám Mucha Otčenáš za jeden z vrcholů svého díla. Bylo to dílo jeho srdce, kterým se chtěl v druhé polovině devadesátých let vymanit z pozice komerčního autora vytvářejícího na zakázku plakáty a reklamy.
Byl členem kroužku spiritistů, blízké mu byly různé teosofické nauky, velmi silně ho ovlivnil světonázor svobodných zednářů (sám byl členem pařížské lóže). Duchovním souborem, založeným na koncepci putování člověka z království noci, se chtěl prezentovat na světové výstavě v Paříži.
Hlavně soubor nerozdrobit
„Nikdy jsme nedoufali, že bychom soubor mohli získat, a už vůbec ne v jeho úplnosti, mysleli jsme si, že bychom třeba na nějaké aukci jednu, dvě kresby zakoupili," uvedl Radim Vondráček. V uvažování Věry Neumann o tom, proč nabídla svůj vzácný majetek státní instituci, hrály podle Vondráčka kromě vlastenectví roli i obavy, aby soubor nebyl v budoucnu opět rozkouskován.
Muzeum bude v nejbližší době procházet rekonstrukcí a bude uzavřeno. Darovaný Mucha ale snad neskončí v depozitáři. Koenigsmarková počítá s tím, že minimálně jeho část bude vystavena v Domě U Černé Matky Boží nebo na výstavě secese v Obecním domě.
