Praha - V Praze začala výstava o Albrechtovi z Valdštejna a jeho době. K vidění jsou hlavně umělecká díla, která sponzoroval anebo získal na válečných taženích.
O tom, jaký byl Valdštejn člověk a jaký byl jeho život toho však výstava říká spíše málo.
Aktuálně.cz se proto zeptalo historiků, kteří se Valdštejnem zabývají - Martina Kováře, ředitele Ústavu světových dějin Filozofické fakulty UK a Zdeňka Hojdy, odborníka na české dějiny z téže instituce.
Oba se v hodnocení Valdštejna shodují: byl absolutně ctižádostivý, naprosto bezskrupulózní a zároveň nesmírně pracovitý. To mu pomohlo k rychlému vzestupu, ale také předznamenalo jeho pád.
- Pojďte s námi do Valdštejnových dob.
Z prostého šlechtice z Heřmanic nad Labem se stal jedním z nejmocnějších mužů Evropy, vévodou meklenburským a císařským generálem nad baltským a oceánským loďstvem. Stejně rychle ale také vyděděncem, kterého stihla vražda.
Proč byl Valdštejnův osud takový a jaký byl Valdštejn člověk? Proč neměli Valdštejna rádi čeští obrozenci a proč byl hrdinou pro Němce? Odpovědi najdete v dvoj-rozhovoru s historiky Martinem Kovářem a Zdeňkem Hojdou.
A.cz: Valdštejn se narodil do chudé šlechtické rodiny, přesto se rychle vyšvihnul na jednoho z nejmocnějších mužů Evropy? Co stálo za takovým úspěchem?
Martin Kovář: V Anglii pro to používají termín "homo novus". Je to člověk, který ne úplně z ničeho, ale zároveň ne z poměrů úplně exkluzivních, udělá velkou kariéru. Cesty jsou různé. U Valdštejna to byl asi zčásti jeho sňatek, ale především pak jeho osobní dispozice (nedá se říci kvality) a obrovská vůle k moci.
Zdeněk Hojda: Valdštejn měl taky velmi dobré protektory. Ať už to byl protestant Jindřich Slavata anebo pak po konverzi ke katolicismu Karel starší ze Žerotína. Právě on Valdštejna doporučil jako komořího arciknížeti Matyášovi. Ale bez jeho osobních vlastností by to tak lehce nešlo.
A.cz: Proč Valdštejn přestoupil z protestanství na katolicismus?
ZH: Valdštejnovi došlo, že na katolické straně bude mít větší možnost postupu. Tímhle způsobem jednal vždycky.
A.cz: Jak byste Valdštejna charakterizovali jako člověka?
Fakta
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna
- narodil 24. 9. 1583 v Heřmanicích do rodiny české protestanské šlechty
- brzy osiřel, byl vychováván poručníky
- 1600 - studuje na protestanské akademii, brzy ale školu opouští, pak cestuje po Nizozemí, Anglii, Francii a Itálii
- během pobytu v Rakousku přestupuje na katolicismus
- sňatkem s bohatou moravskou šlechtičnou získává své první majetky
- v roce 1622 vojenským velitelem Prahy
- roku 1623 obdrží knížecí titul a dostává v léno 49 panství a statků
- 1625 vrchním velitelem císařské armády a je povýšen
- statky na Frýdlantsku vévodstvím - vytváří stát ve státě: může razit mince, založit dvorskou, stavební a vojenskou kancelář a vydávat vlastní zákony
- 1630 propuštěn z funkce nejvyššího velitele
- 1632 povolán zpět, vyhrává v bitvě u Lützenu, kde padne švédský král Gustav Adolf
- pak Valdštejn jedná s protivníkem za zády císaře
- 25. února 1634 v Chebu zavražděn
Dále čtěte:
Výstava roku začíná: Valdštejn a jeho dobaMK: Asi těmito slovy: 1. absolutní ctižádostivost, 2. naprostá bezskrupulóznost,
3. geniální schopnost být oportunistou, 4. výjimečný cit pro společenský kontext a navázání politických kontaktů, 5. kromobyčejná pracovitost a 6. přestože byl vizionář, tak velká schopnost vnímat detail.
ZH: Valdštejn jednal většinou naprosto sobecky, s chladným kalkulem. V jediném případě se dopustil něčeho, co přesáhlo chladný kalkul, a to když přeběhl od českých stavovských vojsk k císaři a ukradl jim přitom pokladnici. To už nebyl chladný kalkul, ale kriminální čin.
A.cz: Valdštejn postavil v Praze krásný palác, sponzoroval umělce. Byla za tím láska k umění a nebo spíš sebeprezentace?
MK: Sebeprezentace byla rozhodně na prvním místě. Chtěl vystupovat jako osobnost evropského formátu a podporování umění k tomu patřilo. Ale to samozřejmě nevylučuje lásku ke kumštu. Každopádně třeba Jičín, odkud sám pocházím, by bez něj nebyl tím, co je.
A.cz: Jaké byly další mezníky Valdštejnova života?
ZH: Určitě je to italská válka v roce 1613, kde sice nijak významně vojensky nezasáhl, ale kde si vyzkoušel, jaké to je naverbovat vlastní pluk a co to finančně vynese. Dále rok 1619, kdy od stavovské strany přechází k Habsburkům. A pak je to rok 1625, kdy dostává do rukou kompletní císařskou armádu a začíná se cítit předním mužem Evropy. Tím se cítí i po roce 1630, kde je odstaven a začíná jednat na vlastní pěst. Ale tam už pak ztrácí hlavu a začne jednat chaoticky.
A.cz: Valdštejn měl bohatý "posmrtný život". Čeští obrozenci ho neměli moc rádi, Němci naopak. Proč?
ZH: To není přesné. Nejdříve byl Valdštejn hrdinou i v Čechách. Na začátku obrození (v 90. letech 18. století a v době napoleonské) Češi ještě sháněli národní hrdiny ber kde ber. Vzniklo o něm několik oslavných her, vycházely o něm životopisné almanachy. Zlomem byla až Kollárova Slávy dcera. Tam je hodnocení: velký voják, ale malý Čech. A to už se pak táhne celým zbytkem 19. století. Ale Valdštejn není vyloženě ostrakizován. Bere se na vědomí, že se do národního panteonu nehodí, ale není odsuzován. Je spíše ignorován.
A.cz: A proč ten pozitivně ohlas v německém prostředí?
ZH: Pro to je rozhodující Schillerovo drama. To určilo a dodnes určuje vztah k Valdštejnovi mnohem více než nějaké historické práce. Schillerův Valdštejn je velké drama o nezměrné ctižádosti, které pak následuje pád, což táhne samo o sobě. Byl v něm vnímán i předobraz sjednocení Německa.
A.cz: Hypotetická otázka: kdyby se Valdštejn narodil dnes, kým by mohl být?
MK: Na Valdštejna jsem si mockrát vzpomněl v souvislosti s počátkem 90. let v České republice. Reprezentoval totiž schopnost využít nedostatečné legislativy, vyznat se v poměrech a mít nakontaktované politické figury. To mi připomínalo některé postavy z devadesátých let tady v Česku.
A.cz: To není zrovna lichotka. Může být pro dnešek vůbec v něčem inspirativní?
MK: Určitě v tom, že i z ne úplně exkluzivních poměrů může síla vize přinést impozantní výsledek. Valdštejn nepochybně vizionářem byl, i když prostředky, které k tomu používal, nebyly čisté. Zároveň je určitě inspirativní jako národohospodář, Frýdlantsko za jeho vlády skutečně vzkvétalo.
A.cz: Výstava ukazuje Valdštejna a jeho dobu hlavně z hlediska umění. Není to ale trochu málo? Neměla by ho ukázat také jako válečníka, bezskrupulózního politika, ekonoma?
ZH: Myšlenka ukázat Valdštejna a hlavně umění jeho doby trvá už velmi dlouho. Je to myšlenka historiků umění a vznikla v souvislosti s výstavou o Rudolfovi II. Ukazálo se totiž, že kromě rudolfinského rozkvětu zažívala Praha rozkvět také v době Albrechta z Valdštejna, byť to bylo mnohem kratší období, ale přesto významné. Takže historická reflexe Valdštejna nebyla cílem té výstavy, tam jde skutečně hlavně o umění.
A.cz: Nechybí jí ale přeci jen kritický pohled?
ZH: Tak samozřejmě historikům umění vychází Valdštejn mnohem pozitivněji než historikům, kteří zkoumají jeho politické aktivity. Jsou tu umělecká díla, která jsou kvalitní a která by bez něj, bez jeho kulturního rozhledu, nevznikla. Ale to těžko historikům umění vyčítat. Bohužel tady prostě chybí historici, kteří by poutavou historickou výstavu uměli udělat.