reklama
 
 

Nový Cimrman jde od čisté srandy k mrazivým tónům války

31. 10. 2008 11:42
České nebe završilo fascinující sérii her

Recenze - Praotec Čech louská pod dohledem Komenského knížku za knížkou, až z toho má v hlavě literární guláš. Havlíček Borovský si dává bez ohledu na tuberkulózu kuřáckou pauzu, neboť mu doktor vysvětlil, že po smrti už je to vlastně jedno.

Svatý Václav se hádá s maršálkem Radeckým, Jan Hus si stěžuje na nemožné chování císaře Zikmunda, Miroslav Tyrš pořádá sokolské rozcvičky a ženy v jinak ryze pánské společnosti zastupuje Babička z románu Boženy Němcové.

Ne, nejde o zápletku z postmoderního románu ani tuzemskou variantu Ligy výjimečných. Neobyčejnou a neobyčejně zábavnou sešlost dali dohromady Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák ve své komedii České nebe, která se stala patnáctým titulem na repertoáru Divadla Járy Cimrmana.

České nebe zachovává tradiční cimrmanovské schéma: začíná přednáškou o životě a díle českého velikána, část druhá patří hře samé. V ní se sejdou osobnosti z českých dějin v nebeské komisi, která na zasedání hlasuje o tom, kdo z národních hříšníků (Bedřich Smetana či "zrádce národa" Karel Sabina) postoupí z očistce do nebe.

Vypiplané kostýmy

Z hlediska cimrmanologického bádání přineslo České nebe jedno zásadní překvapení - až dosud se tradovalo, že po vypuknutí první světové války se už po Cimrmanovi nenašly žádné stopy. Díky objevu jeho hry v archivu zrušeného dymokurského cukrovaru se však podařilo zmapovat i činnost z tohoto období.

První světová válka zároveň tvoří důležitý dobový rámec hry. Česká nebeská komise původně pracuje ve složení Praotec Čech, Komenský a svatý Václav, avšak kvůli problémům spojeným s konfliktem je doplněna o Jana Husa a Karla Havlíčka Borovského.

Čtěte také:
Cimrmanova komise poprvé zasedla 28. října
Speciál: Jak Cimrmani slavili čtyřicet

Původně navrženou Boženu Němcovou sice zamítne mravokárce Jan Hus kvůli prostopášnému životu, ale nakonec se nechá přemluvit, aby komise přijala za členku alespoň Babičku z autorčina románu.

Bouře smíchu a nadšený potlesk provází už nástupy postav na scénu. Jejich vzezření je vypipláno pomocí kostýmů, paruk či vousů do čítankově vzorné podoby, která je přetažena až do jemné karikatury. Hovory nebeské společnosti jsou pak navíc prošpikovány slavnými citáty a narážkami, které vycházejí z obecně známých historických událostí.

V podání Divadla Járy Cimrmana se tak namísto zdroje vědění stávají zdrojem čisté srandy. O jeden z nejlepších gagů se postará Jan Hus: "Proč není v nebi například Jan Žižka? Jistě, prolil mnoho krve - ale za pravdu boží! A co Zikmund? Ten krev neproléval, když proti nám vedl křížovou výpravu? A ten tu je! A když se potkáme, myslíte, že se omluví, nebo alespoň sklopí zrak? Ne - jen se na mě šklebí a posměšně chrastí sirkami."

Skutečné postavy i události

Dějepisně vzorné charaktery pak jsou s citem pro typickou českou ironii polidštěny drobnými nectnostmi. Kupříkladu citovaný moralista Hus bouřící i proti přítomnosti nemravného Tyla v nebi se nechá "zkorumpovat" zprávou, že o něm autor napsal hru, která dojímá národ k pláči.

Bohabojná Babička se zase projeví jako drbna a Komenský se "odvážně" postaví maršálkovi Radeckému až poté, co se za vojevůdcem zavřou dveře.

Předcházející hry napsané pro Divadlo Járy Cimrmana se sice pohybovaly v mantinelech vymezených historickými událostmi, daty či reálnými postavami, ale vše sloužilo k vytváření mystifikace, která se mohla svobodně rozvíjet a řetězit. V Českém nebi se na scénu prakticky poprvé dostávají skutečné postavy vypůjčené z historie a jejich dialogy se v mnohém opírají o neméně skutečné události.

Smoljak se Svěrákem sice dokážou vše přetavit do řady vtipných dialogů a působivých gagů, ale vypadá to, jako by si nebyli jisti, zda bude vše dostatečně srozumitelné. Jistotu, že diváci pochopí pozdější narážky a žerty, zaplatili tím, že seminář k Českému nebi zatěžkali faktografií v nezvyklé míře.

Naštěstí se náznaky učitelské suchopárnosti záhy rozplynou - stačí, když soubor vyrukuje se smíchotvorným účinkem svého bezelstně naivního neherectví. Všechny postavy v Českém nebi jsou přitom alternovány, jak je zvykem.

Smoljak a Svěrák se například podělili o roli Komenského, Jana Husa hrají Jaroslav Weigel nebo Bořivoj Penc a Svatého Václava Petr Brukner a Petr Reidinger. V roli Babičky od Boženy Němcové se střídají Marek Šimon a Miloň Čepelka.

V sokolské kondici

České nebe jako by volně navazovalo na Posla z Liptákova, kde pan Smrtka hlásí, že jeho poslední zakázkou bude Ferdinand v Sarajevu. A po něm že přijde novej, mladej sekáč. Nyní už se ocitáme v době, kdy se Smrtkův nástupce pustil do práce.

Nebeská komise se pohádá s maršálkem Radeckým kvůli osudům zabíjených českých vojáků a do světa cimrmanovské fantazie a humoru tak opět pronikají zneklidňující tóny. Zároveň se připomíná, že jakkoliv hry Divadla Járy Cimrmana nikdy nereagovaly na společenské dění prvoplánovým způsobem, jsou v nich postoje jejich autorů docela dobře čitelné.

České nebe nese podtitul Cimrmanův dramatický kšaft a Smoljak se Svěrákem se nechali slyšet, že jde zřejmě o Cimrmanovu hru poslední. Pokud tedy budeme České nebe brát jako závěrečný díl fascinující divadelní série, která trvá přes čtyřicet let, nezbývá, než autorům vyseknout poklonu.

Tradiční stavbu cimrmanovské mystifikace dokázali obohatit o další překvapivé prvky a mnozí dramatici jim mohou tiše závidět jejich cit pro jazykové hříčky a vtipné pointování situací a replik. Herecká kondice souboru je příslibem, že se tohle loučení protáhne ještě na pěknou řádku let.

autor: Zdeněk A. Tichý | 31. 10. 2008 11:42

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama