Praha - Ředitelem Národní galerie v Praze je od úterý historik umění Jiří Fajt. Galerie se tak nového vedení dočkala až po patnácti měsících od odvolání Vladimíra Rösela. Čtyřiapadesátiletý odborník na umění středověku Jiří Fajt se do NG vrací po čtrnácti letech, v letech 1995 až 2000 vedl její Sbírku starého umění.
Chce posílit povědomí o galerii u veřejnosti i případných sponzorů, plánuje nově řešit rozmístění sbírek a za "gordický uzel" označil Veletržní palác.
Ti, kdo to s NG myslí dobře, se nemají čeho bát, chci navázat na to dobré, co bylo v NG uděláno.
"Nepřicházím dělat revoluci. Ti, kdo to s Národní galerií myslí dobře, se nemají čeho bát, chci navázat na to dobré, co bylo uděláno," řekl Fajt k plánovaným personálním změnám. "Budu se opírat o svůj tým, se kterým do Národní galerie přijdu, o pracovníky, kteří v ní už nyní působí, budu se opírat o kulturní scénu," dodal.
Složení svého týmu chce sdělit později. Konkrétní jména uvedl pouze dvě, správní a finanční ředitelkou bude Hana Černochová, druhým je Jiří Krump, který působil jako náměstek pro ekonomiku a provoz v Galerii hlavního města Prahy.
Ohledně výstavního plánu chce Jiří Fajt dodat Národní galerii pozornost diváků. "Péče o sbírkové fondy je sice základem práce Národní galerie, ale nad ní bych rád postavil i výstavní plán, který bude určitě mezinárodní. Můžu říct jména, o nichž v této souvislosti už jednal - Oskar Kokoschka, Edvard Munch a Joseph Beuys. Koncept výstav je do podstatné míry připraven," naznačil Jiří Fajt.
"Lidé teď ani pořádně nevědí, kde se Národní galerie nachází. Neexistujeme ve veřejném prostoru. V našich šesti objektech budu chtít změnit náplň tak, aby se české umění v nich představovalo v evropském kontextu," řekl Fajt.
Ten věří, že se výstavy může zdařit zaplatit ze sponzorských darů, státu připisuje naopak nutnou péči o budovy Národní galerie. Do zahraničí by naopak rád vyvezl zdařilou expozici díla Františka Kupky, což bude souviset i se snahou o šíření témat z české výtvarné scény v zahraničí.
Na dovezených výstavách hodlá Jiří Fajt spolupracovat s berlínskými muzei, frankfurtským Liebighausem či vídeňským Belvederem.
Veletržní palác, kde sídlí Sbírka moderního a současného umění, je nákladná na provoz a z rozpočtu Národní galerie ročně spotřebovává desítky milionů korun.
"Je i ve špatném stavebně technickém stavu, který bude třeba analyzovat, a přijít na ministerstvo kultury potažmo na vládu s generálním řešením tohoto problému," řekl Fajt. Možnosti budou podle něj dvě - pokračovat v provozování muzea moderního umění, nebo zabývat se myšlenkou na jeho opuštění a "stavbou nového baráku". "Je to jeden ze základních bodů, které ovlivní směřování NG," dodal.
Konkrétní vizi rozvoje Národní galerie Jiří Fajt zveřejní do konce léta a bude vycházet ze čtyři roky staré koncepce, s níž vyhrál výběrové řízení.
V demisi a bez otevřeného řízení
Fajta jmenovala před rokem tehdejší ministryně kultury Alena Hanáková, když předtím náhle odvolala Vladimíra Rösela. Kritizována byla za to, že Fajta jmenovala v době, kdy sama rezignovala a i celá tehdejší vláda podala demisi; Fajta navíc vybrala bez otevřeného výběrového řízení.
Jiří Fajt
Vzdělání: vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze (1983) a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1994), později habilitoval v ČR i Německu
Praxe: ve druhé polovině 80. let pracoval jako myč oken, později pracoval v Lapidáriu Národního muzea v Praze (1988 až 1992), v letech 1993 až 2000 byl zaměstnán v Národní galerii, od roku 1995 vedl Sbírku starého umění; od roku 2000 působí zejména v Německu, přednáší na univerzitách v Berlíně a Praze
Specializace: jako kunsthistorik se specializuje na středověké umění, je autorem řady publikací a článků v domácích a zahraničních časopisech, editoval několik sborníků nebo výstavních katalogů.
Na kontě má jako kurátor řadu výstav. K těm nejznámějším patřila expozice Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV., kterou hostil v letech 1997 až 1998 Anežský klášter, nebo Karel IV., císař z Boží milosti, již v letech 2005 a 2006 hostil New York a později Pražský hrad. Byl také autorem výstavy Europa Jagellonica, která v roce 2012 začala v Galerii Středočeského kraje a poté se přesunula do Varšavy a Postupimi.
Odvolávala se však na konkurzy, které se konaly po roce 2010, kdy Národní galerii po téměř jedenácti letech opustil Milan Knížák.
K jeho velkým kritikům patřil též Fajt, který právě po Knížákově nástupu z galerie odešel. Tři roky se oba muži spolu soudí.
Výstava putuje po Evropě
Jiří Fajt se specializuje na středověké umění, je autorem řady publikací, editoval několik sborníků nebo výstavních katalogů. K jeho nejznámějším výstavním projektům patří Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV., kterou hostil v letech 1997 až 1998 Anežský klášter, nebo Karel IV., císař z Boží milosti, která vznikla v roce 2005 pro newyorské Metropolitní muzeum a reprízu měla o rok později na Pražském hradě.
Byl také autorem výstavy Europa Jagellonica, která v roce 2012 začala v Galerii Středočeského kraje a poté se přesunula do Varšavy a Postupimi.
Omluva od Knížáka
Fajt se zúčastnil dvou konkurzů, které vybíraly Knížákova nástupce. V dubnu 2010 jej komise doporučila do čela Národní galerie jmenovat, ministr úřednické vlády Václav Riedlbauch ale nechal rozhodnutí na svém nástupci.
Jiří Besser vyhlásil nové výběrové řízení, z něj komise v květnu 2011 vybrala ekonoma Vladimíra Rösela, Fajt byl na druhém místě a ministr jmenoval Rösela. Po jeho odvolání a během několikerého odložení Fajtova nástupu galerii dočasně vedl šéf Sbírky starého umění Vít Vlnas.
U soudu se Fajt domáhá omluvy za Knížákovy výroky v České televizi, kterými podle něj ovlivnil výběrové řízení v roce 2010. Knížák tehdy v televizi uvedl - a opakoval to i před nynějším uvedením Fajta do funkce - že Fajt při svém minulém působení v Národní galerii způsobil finanční škodu. Fajt to opakovaně odmítá.
