Londýn - Národní portrétní galerie v Londýně otevřela retrospektivní výstavu Luciana Freuda. Loni zemřelý malíř je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů britského i světového umění 20. století - přestože realismus jinak ke kánonu současného umění příliš nepatří.
Lucian Freud byl vnukem psychoanalytika Sigmunda Freuda pocházejícího z moravského Příbora. Proslavil se "až příliš realistickými" portréty a akty, v nichž jako by aplikoval rodinné dědictví. Z jeho děl byla vždy cítit i jistá nesouhra či nepatřičnost.
Expozice s lakonickým názvem Portréty nabízí díla autora, jenž své modely obnažoval doslovně i obrazně. Retrospektiva ukazuje přes sto děl, která vznikla v průběhu 70 let. Začíná ranými pracemi ze 40. a 50 let a vrcholí tím, co Freuda proslavilo nejvíc - monumentálními plátny s nahými těly, na něž se díval svým „krutým pohledem".
"Vždycky jsem chtěl vytvořit na svých obrazech drama, kvůli tomu jsem lidi maloval. Nejjednodušší lidská gesta vyprávějí příběhy," stojí v citátu, jenž uvozuje expozici.
Výstava nabízí i Freudovo zcela poslední dílo, nedokončený obraz Portrait of the Hound, na kterém pracoval až do posledního dne. Zachycuje malířova asistenta Davida Dawsona s chrtem jménem Eli. Malíř zemřel loni v červnu ve věku 88 let. "Žil, aby maloval, a maloval až do dne své smrti, daleko od hluku uměleckého světa," oznámil tehdy jeho agent William Acquavella.
Nejdražší obraz žijícího umělce
Na Freudových obrazech lze nalézt jeho rodinu a přátele, později příslušníky panovnické rodiny i kolegy umělce. Pod jeho hrubým štětcem se ocitla i nahá těhotná modelka Kate Mossová, odmítl ale portrétovat kupříkladu princeznu Dianu či papeže s tím, že "nemaluje lidi, které nemá rád".
Malířova díla se v aukcích objevovala celkem vzácně; i proto se zejména v posledních letech prodávala za astronomické částky. Freudův ikonický obraz plnoštíhlé modelky s názvem Benefits Supervisor Sleeping se v roce 2008 vydražil za 33,6 milionu dolarů - a stal se tak vůbec nejdráže prodaným dílem žijícího umělce.
Zřejmě neslavnější autorovo dílo zachycuje Sue Tilleyovou, modelku známou jako Big Sue, jak spí v životní velikosti na ošumělém divanu. Freud maloval pomalu: Big Sue mu pózovala na začátku 90. let po čtyři roky a malíř ji považoval za svou múzu. „Vybral si mě, protože za ty peníze dostal fakt kus masa," komentovala to tehdy XXL modelka.
Obraz z roku 1995 patří do cyklu Malba, jenž byl podle mnohých tím nejlepším, co Freud kdy vyprodukoval. Byl navíc prvním dílem z této série dostupným na volném trhu.
Big Sue nyní před svým portrétem zapózovala v Národní portrétní galerii fotografům a vzpomínala, že Freud byl při práci zábavný, vzrušující i vážný. Nakonec prý všichni portrétovaní vzpomínají na někdejší „utrpení" v dobrém a chválí si nejen tuto zkušenost, ale i výsledek.
Obnažená těla jako národní dědictví
Výtvarný kritik Martin Gayford v knize Muž s modrým šátkem: jak jsem seděl modelem Lucianu Freudovi zaznamenal čtyřicet dní, kdy ho malíř portrétoval. Prý osobnost svých modelů zachycoval pronikavým a "všežravým" pohledem a výsledek „odhaloval tajemství, která si schováváme před světem - stárnutí, ošklivost i provinění".
Malíř sám používal bonmot: "Nemaluju lidi kvůli tomu, jací jsou, ale ani navzdory tomu, že jsou takoví, jací jsou. Snažím se zachytit, jak se stalo, že jsou takoví, jací jsou."
Freud často maloval nahá těla - neboť teprve pak jsou podle něho portréty kompletní a výstižné. Nevyhýbal se ani nejmenším detailům. "Jednou z nejvíc vzrušujících věcí je dívat se skrz kůži; na krev kolující v žilách a na mateřská znaménka," prohlásil kdysi.
Británie považuje Freuda za důležitou součást národního dědictví. Podle všeobecné shody už na počátku své tvorby znovu definoval britské umění, našel portrétu jeho pravé místo a navrátil mu důležitost. Podle ředitele Tate, sira Nicholase Seroty, "vitalita Freudových nahých těl, intenzita a přítomnost jejich tichého života na plátně zajistily malíři přední místo v panteonu umění 20. století."
Portréty budící pohoršení
Freud zemřel ve svém londýnském domě a pro své podivínství i nerudnost byl přezdívaný Poustevník z Holland Parku. Narodil se v Berlíně v roce 1922; o 11 let později utekl s rodinou židovského původu před nacisty do Británie. Britské občanství získal v roce 1939.
Na veřejnosti se poprvé prezentoval coby sedmnáctiletý svým autoportrétem na stránkách britského uměleckého časopisu. Malířství pak vystudoval na East Anglian School of Painting and Drawing v Dedhamu a pak na londýnské univerzitě. Freud byl sice ve svých uměleckých počátcích ovlivněn surrealismem, ale posléze proslul coby zastánce klasického realistického portrétu.
Výstava je v Londýně k vidění do 27. května, poté se přesune do Muzea moderního umění v texaském Fort Worthu. V USA jakožto „zemi photoshopu" prý dodnes budí jeho portréty pohoršení.
I doma však občas způsobil skandál. Kupříkladu jeho portrét britské panovnice Alžběty II. z roku 2000 vyvolal velký poprask; tisk ho označil za "mimořádně neuctivý" a častoval poznámkami typu "za tuhle tvář by se nemusel stydět žádný ragbyový útočník".
Nicméně nynější výstavě dala královská rodina posvěcení. Expozici si den před zahájením prohlédla manželka prince Williama, vévodkyně z Cambridge, která je patronkou galerie. I „dřívější Kate Middletonová" má brzy sedět modelem pro svůj portrét; není však ještě rozhodnuto, kdo bude jeho autorem.
Lucian Freud: Portréty. National Portrait Gallery, Londýn. Výstava se koná do 27. května 2012.
