Recenze - „První Chabonova nonfikční kniha" nebo „milostná píseň o šestnácti částech" - tyto úderně vábivé charakteristiky provázely americké vydání knihy držitele Pulitzerovy ceny Michaela Chabona Mapy a legendy, která nyní vyšla v češtině v rámci literárně kritické edice Speculum nakladatelství Plus (Albatros Media).
Michael Chabon je českým čtenářům známý od roku 2004, kdy v Odeonu poprvé vyšel překlad jeho zatím nejúspěšnější knihy Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye (právě za ni získal v roce 2001 svého Pulitzera). Následovala sbírka povídek Modelový svět (1991, česky 2006), holmesovský pastiš - novela Konečné řešení (2004, česky 2007), detektivní „jidišromán" Židovský policejní klub (2007, česky 2008) a konečně v roce 2010 i Chabonova prvotina Záhady Pittsburghu (1988).
Z jeho románů nám tak česká nakladatelství dluží jen brilantní popis tvůrčí krize Báječní hoši (Wonder Boys, 1995) a zatím poslední Chabonův román Gentlemani na cestách (Gentlemen on the Road, 2007).
Beletrista mezi esejisty
Soubor šestnácti esejů Mapy a legendy má podtitul Četba a psaní na pomezí. Texty v něm obsažené vznikaly zhruba od roku 1997, většina z nich byla už samostatně publikována v časopisech; případně jako předmluvy knih jiných autorů nebo zazněly jako projevy. Chabon je ovšem pro potřeby své „první nonfikční knihy" nejen zkompiloval, ale i upravil, někdy rozšířil a doplnil aktuálním komentářem. To jen abyste neměli pocit, že za své peníze nedostanete plnohodnotnou knihu.
Zklamáni by však mohli být všichni ti, kteří by od Map a legend očekávali esejistické dílo francouzského, respektive českého ražení, případně svébytnou literárněvědnou práci (právě taková díla dosud v edici Speculum vycházela). Chabon je nepřekvapivě esejistou v širším anglosaském smyslu; jeho eseje jsou volné útvary, v nichž se úvahy na nejrůznější témata proplétají s historkami z autorova života, s biografickými údaji jeho oblíbených autorů nebo s úryvky z děl, jež mu byla inspirací.
V souladu s podtitulem knihy jsou tak Mapy a legendy spíš četbou na pomezí esejistiky a beletrie a jde o čtenářsky nejpřístupnější a relativně nejatraktivnější knihu celé edice. Zároveň je třeba říct, že atraktivita je výrazně vyšší pro Chabonovy znalce a příznivce než pro čtenáře Chabonem nepolíbené. Míra čtenářského potěšení stoupá s mírou znalosti jeho díla.
Chabon rozhodně není typem svébytného esejisty, jakým je například Umberto Eco. Zůstává především autorem a milovníkem literatury i popkultury. Jeho „první nonfikční kniha" přesto poskytuje inspiraci a možnost podniknout poučnou a dobrodružnou četbu.
Kapitoly/eseje by se daly rozdělit do dvou skupin. Jednu tvoří obecnější teoretické úvahy o literatuře, v nichž Chabon propaguje „pomezí" jako nejzajímavější oblast tvorby. Pomezí/hranice mezi žánry, mezi vysokým a nízkým, mezi výsostným autorstvím a rutinním žánrovým řemeslem.
Oblast, v níž se jako ryba ve vodě cítí archetypální postava Šibala (v originále Trickster), která v podobě Herma, Lokiho, Krišny, nebo chcete-li Satana odráží odpradávna vše hravé, subverzivní, ambivalentní a výsměšné v našich mýtech a životech. Příkladem „pomezních" autorů jsou pro Chabona Sir Arthur Conan Doyle, Cormac McCarthy či Philip Pullman, jimž se v knize hlouběji věnuje.
Druhou skupinu tvoří texty autobiografické, v nichž Chabon odhaluje autorské a obecně lidské zázemí. V titulním textu Mapy a legendy se dozvíme, jak obrovský vliv mělo na malého Michaela přestěhování do marylandského města Columbia, které vznikalo jako experiment podle ideálů a peněz obchodníka a vizionáře Jamese Rose.
Dospívat uprostřed města, které podle záhadného a smělého Plánu vyrůstá kolem vás a s vámi, bylo zjevně pro Chabona formující. Jak sám píše „rozhodnutí rodičů přestěhovat se do samého středu nedokončeného výplodu obrazotvornosti předurčilo mou životní cestu".
V dalších autobiografických kapitolách nám Chabon odhaluje inspirační zdroje svých knih, popisuje mnohaleté trápení s nikdy nevydanou mnohasetstránkovou „druhou knihou" jménem Fountain City zúročené pak v Báječných hoších. Prozradí nám, kdy a v jakých podobách se setkal s fenoménem Golema a jen tak mezi řečí nás seznámí s peripetiemi svého intimního života.
Hodný židovský kluk, nebo Šibal?
Ve dvou závěrečných kapitolách se pak teoretická rovina s rovinou autobiografickou promíchají a prolnou. Nejprve před nás v kapitole Imaginární vlast předstupuje Chabon se srdcem na dlani a snaží se co nejupřímněji definovat své místo jakožto židovského autora v rámci americké literatury.
Jakýmsi talismanem je mu konverzační příručka manželů Weinreichových z roku 1958 Řekněte to v jidiš, která vydáním v rámci řady průvodců pro cestovatele nechtíc vyvolává představu, že skutečně existuje reálná země, do níž se může cestovatel vypravit a kde všichni od prodavačky po bankéře hovoří jidiš (což mu posloužilo jako inspirace vzniku alternativní reality v Židovském policejním klubu).
Sám sebe pak Chabon označí nálepkou „hodný židovský kluk", kterou mu v začátcích nelichotivě přisoudila jedna literární kritička. Chabonovo vyznání, jak nerad vyvolává konflikty a kontroverze, a jak v hloubi duše touží být všeobecně oblíbený, nám dá zapomenout na předchozí vychvalování zlovolného Šibala. Skoro bychom měli chuť pohladit Chabona po jeho kučeravé hlavě, vzít si ho domů do bedýnky a krmit ho salátkem.
Poslední kapitola s vyčerpávajícím názvem Golemové, které jsem viděl na vlastní oči aneb Proč je můj syn druhým jménem Napoleon je plná popisů formujících zážitků z Chabonova dětství. Některé působí skoro až neuvěřitelně, my jim však věříme, protože autor je přece ten hodný židovský chlapec. A ti nelžou. Ale ouha!
Přichází autorův doslov, který vše řečené zpochybní a na líce důvěřivých čtenářů vžene ruměnec studu. Četli jsme soubor esejů nebo mystifikační dokument? Znamená to, že si máme zpětně ověřit všechny údaje, které se tvářily jako pravdivé? Copak se takhle může chovat hodný židovský chlapec?
Michael Chabon: Mapy a legendy. Překlad Olga Bártová. 176 stran, 299 Kč. Nakladatelství Plus (Albatros Media), Praha 2011.
