Glosář - Období mezi koncem zimy a začátkem jara bývá jedním z nejdelších a leckdy plné očekávání a těšení. Galerie ale i v zimě nabízejí výstavy plné známých i méně známých jmen. Glosář na začátku března je jmen opravdu plný - představený mix umělců, kurátorů, ukázky spoluprací, spojených i nespojených výstav je však jen zlomkem toho, co se na pražské výtvarné scéně děje. Můžeme jen neztrácet naději, že se tak bude dít i nadále.
Lidská komedie a Na vlně dobrodružství (Obecní dům)
Pavel Brázda je specifickou postavou české umělecké scény. Většinu svého života prožil v ústraní, do povědomí veřejnosti se dostal až díky redakci Revolver Revue v devadesátých letech. Od té doby však intenzivně vystavuje, tvoří stále nová díla, pracuje s počítačem a v současné době například asistuje u vzniku svých nových webových stránek.
Jedno křídlo výstavních prostor v Obecním domě je v současnosti doslova obsypáno jeho Lidskou komedií. Kurátorkou výstavy se stala Lucie Šiklová, sám autor však dbal na dodržení svých představ o podobě instalace, z velké části si z tohoto důvodu výstavu financoval sám.
Počítačem vytvořené tisky matou svou dokonalou petrobarevností a vypadají snad i dokonaleji než klasické obrazy. Skládají dohromady životní příběh, tedy spíše životní příběhy, které autor po svém zaznamenává a přetavuje do stylizovaných podob. Jím ztvárněný svět tak dosahuje grotesknosti ab absurdum - Pavel Brázda charakterizuje svůj pohled na něj jako "bílý humor, ve kterém je vždy i ten černý".
V Obecním domě je ke zhlédnutí fascinující ikonostas, odrážející svět krutý i idealistický, znázorněná gesta a situace jsou tak komické i hrůzné zároveň.
Ve druhé části výstavních prostor v druhém patře Obecního domu vystavuje malíř Zdeněk Burian, který (stejně jako Pavel Brázda, ovšem zhruba o tři desítky let dříve) přestože nedokončil Akademii výtvarných umění, byl velice produktivní a posléze velmi oblíbený.
Proslavil se především jako ilustrátor populárních Mayovek, Verneovek, Štorchovek a dalších dobrodružných knih. Do jaké míry je spojení dvou autorů v Obecním domě "úmyslné", těžko říct, tuším však, že výběr byl uskutečněný především na základě populárnosti těchto dvou jmen.
S Pavlem Brázdou má však Zdeněk Burian přeci jen něco společného - oba se svého času živili především ilustrací vědeckou - Burian ve spolupráci s paleontology rekonstruoval vymřelé rostliny a zvířata a stejně jako Brázda nebyl příliš oblíben u tehdejšího režimu. Tím však veškerá podobnost mezi oběma malíři končí - srovnání však může být zajímavé. Černobílé, realistické ilustrace provedené většinou kvašem kontrastují s protějším křídlem plným pestrobarevných stylizovaných figur. Lidská komedie a ilustrace světa: dva v jednom, pokaždé trochu jinak.
Pavel Brázda: Lidská komedie, 12.2.-19.3.2013, denně 10:00-19:00, Obecní dům, vstup: 120/70 Kč (na obě výstavy dohromady). Kurátorka: Lucie Šiklová.
Zdeněk Burian: Na vlně dobrodružství 1905-1981, denně 10:00-19:00, Obecní dům, vstup: 120/70 Kč (na obě výstavy dohromady).
Země se otáčí i na vlnách dobrodružství (Hunt Kastner)
Kurátorka Edith Jeřábková spolu s Jiřím Kovandou uspořádali výstavu v letenské galerii Hunt Kastner s názvem Země se otáčí a vše z ní sklouzává. Hlavními kritérii pro výběr děl do výstavy byly například prázdnota, naplnění prostoru nebo naopak nejistota jeho ohraničení, ztráta horizontu a symbolika bílé barvy.
Tato tematika byla zkoumána v minulosti mnohokrát, v našem prostředí však nikoli tak důsledně, jako například v západní Evropě a Americe. Právě probíhající výstava tak může sloužit jako intimní ukázka možnosti práce s nastíněnou problematikou, jež je tak možná pravdivou reflexí umění v našem, tj. českém prostředí.
Komerční galerie tak hostí výstavu dvou desítek autorů, které do malého prostoru dokázal šikovně umístit autor instalace Zbyněk Baladrán. Podle Edith Jeřábkové jde především o rekapitulaci, reflexi hlavních, manifestačních myšlenek 20. století (trvajících od Marcela Duchampa), které se propisují do současnosti - u nás jedním z nejvýraznějších manifestů byl manifest Jána Mánčušky Chybění. Tyto leckdy až revoluční myšlenky 20. století jsou zajímavé pro současnost, přičemž podle Jeřábkové dnes často nesou nádech větší utopičnosti, romantičnosti či odevzdanosti. Díla z minulého století tak jsou konfrontována - nebo lépe, podle Jiřího Kovandy souzní s díly ze století současného.
Například bílá barva, považovaná za stěžejní barvu pro 20. století (lze uvést např. Johna Cage či u nás Stanislava Kolíbala), potvrzuje svojí důležitost i v dílech současnějších, často však s jinak cílenou intenzitou. S tím souvisí i proměna uměleckých manifestů doprovázená ruku v ruce otázkou, zda vůbec v současnosti existuje něco, co můžeme manifestem nazvat.
Země se otáčí a vše z ní sklouzává | The Earth Turns And All Things Slip Away, 17.1. - 17. 3. 2013, út-pá 13:00-18:00, so 14:00-18:00, Hunt Kastner, vstup zdarma. Kurátoři: Edith Jeřábková + Jiří Kovanda. Vystavující: Zbyněk Baladrán, Geta Brătescu, Stano Filko, Ryan Gander, Geert Goiris,Fernanda Gomes, Katarína Hládeková, Barbora Kleinhamplová, Eva Kmentová, Stanislav Kolíbal, Július Koller, Alena Kotzmannová, Eva Koťátková, Jiří Kovanda, Ján Mančuška, Markéta Othová, Anna Ročňová, Jiří Skála, Jan Svoboda, Jiří Thýn, Tomáš Vaněk, Guido van der Werve.
Hodiny fotografie (Fotograf Gallery)
Fotograf Gallery ve Školské ulici často pořádá souběžně dvě výstavy - ač se jedná o prostor nevelký, bývá rozdělován na dvě části nazvané jednoduše Gallery (přední dvě místnosti) a Room (zadní větší místnost). Výstavy jsou někdy naplánované tak, aby vzájemně komunikovaly, jindy se jedná o dva zcela odlišné projekty.
Nejinak je tomu i u současných dvou výstav, kde aby toho nebylo málo, vystavují rovnou autoři tři (a nakonec jich možná je i mnohem víc). Naproti vstupu do Gallery je umístěna velkoformátová fotografie chlapce držícího v ruce lebku. Po dalším rozhlédnutí začíná být zřejmé, že návštěvníci jsou postaveni před obrazy, vypadající jako záznamy ze zkoušek studentského divadelního souboru.
Výstava nazvaná Hodiny fotografie od Ivarse Gravlejse opravdu představuje fotografie vzniklé na workshopu v jedné střední škole. V některých poznáme inscenace slavných obrazů (například Delacroixe či Rembrandta), u některých však můžeme jen tušit, co byla předloha k těmto rekonstrukcím. Podle Jiřího Ptáčka, který je autorem doprovodného textu k výstavě se jedná jak o polemiku s autorstvím (jsou autory žáci nebo umělec?), tak s aurou děl, kterou těmto dokumentačním záběrům dodají až výstavní prostory, čímž může lehce dojít k jejich nesprávné interpretaci.
V Roomu vystavují společně umělci dva: Jiří Franta a Jana Kochánková. Jiří Franta se dostal do širšího podvědomí skrze svou spolupráci s Davidem Böhmem (společně se zúčastnili třech výstav finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého), Jana Kochánková je - mimo jiné - autorkou módní značky KOKO.
Jedná se o první společnou práci těchto dvou umělců, která dokázala spojit jejich zdánlivě odlišnou tvorbu - Frantovo zaměření na kresbu a její (zjednodušeně řečeno) přesahy do prostoru a Kochánkové cit pro skulptury z různých materiálů, to vše zastřešené performativním prvkem, který však zůstává jen pouhým záznamem.
Prostor je zmenšen uměle vytvořeným "zákulisím" galerie, kam se přesunuli původní aktéři výstavy, na druhé straně však zvětšen pomocí zrcadla přes celou stěnu. To je však neúplné, rozbité, stejně tak jako záznam "původní" výstavy na protější straně.
Skutečnost je zastoupená dokumentací, která se však rozpadá a zároveň vzniká díky přítomnosti diváka jiná, objevuje se zrcadlení, které je i není, v každé vrstvě lze najít nějakou nesrovnalost, poruchu. Proto zřejmě název TIA (tranzitoritní ischemická ataka), tedy mozková příhoda, doprovázená v reálu často zrcadlovým viděním.
Ivars Gravlejs: Hodiny fotografie + Jana Kochánková a Jiří Franta: TIA, 27.2.-29.3.2013, po-pá 12:00-18:00, Fotograf Gallery, vstup zdarma
