reklama
 
 

Génia, který nechal hudebníky ladit rádia, uctí DOX

24. 5. 2012 12:48
Foto: Aktuálně.cz
DOX zahájí výstavu Membra Disjecta pro Johna Cage k narozeninám

Praha - Sté výročí narození a dvacáté výročí úmrtí amerického skladatele Johna Cage nemohlo na kulturní frontě nevyvolat neklid. Míra mánie, jíž před pár lety vyvolal Mozartův rok, sice překonána není, dvojité kulaté výročí se ale přesto promítlo do programu nejedené kulturní instituce. A protože John Cage je synonymem interdisciplinárního přístupu a jakousi personifikací nepochopitelného, ale roztomilého génia z oblasti „moderní vážné hudby a přidružených disciplín" (cokoliv to znamená), ohánějí se galerie možná víc než koncertní sály.

Cage - houbař. Cage - muž píšící své skladby pomocí vrhů kostek a čínské Knihy náhod. Cage - muž, který nechal hudebníky na jevišti ladit rádia. Cage - autor „tiché" skladby 4:33. Cage - autor knihy s názvem Ticho. Kam zmizel Cage - skladatel? Inu, Cage skladatel dobře věděl, že oblast, v níž se jako umělec pohybuje, je veřejnosti natolik vzdálená a experimentální, že je třeba postarat se o publicitu jinak. A tak Cage po sobě zanechal dvojí odkaz: obraz mediálně vděčné a zdánlivě dobře čitelné, tak trochu „komiksové" figury (ne nepodobné zdánlivě „jednoduchému" podivínovi Andymu Warholovi) a obraz nejneúnavnějši experimentujícího skladatele dvacátého století, obraz, k jehož rozklíčování je ale třeba ponořit se do dějin hudby a teorie kompozice.

Jedním z kamínků letošní cageovské mozaiky je i výstava Membra Disjecta, která své brány otevře v 25. května v pražském centru moderního umění DOX. Název výstavy, která se do Prahy stěhuje z vídeňského Museum Quartieru, je technickým termínem označujícím rozptýlené úlomky (například starověké keramiky) a poukazuje na to, jakým způsobem Cage usiloval o to, aby mu byl inspirací celý svět.

„Cage, který vystudoval výtvarné umění a hudbu a později nacházel inspiraci v Joyceovi a Duchampovi, moderním tanci, orientální filozofii a myšlenkách Mistra Eckharta, Thoreaua, Fullera a McLuhana, dokázal všechny tyto inspirační zdroje přirozeně začlenit do svého díla v překvapivých kontextech a vytvářel postmoderní intermediální a multimediální umění par excellence v době, kdy byl postmodernismus ještě v plenkách. Se smyslem pro experimenty i úctou k tradici neustále objevoval nové horizonty a prostory a přispěl tak ke konceptualizaci a intermedializaci umění," vysvětlují v anotaci kurátoři Jozef Cseres a Georg Weckwerth a dodávají, že návštěvníci se mohou těšit na díla Cageových přátel a souputníků i skladatelem ovlivněných umělců mladší generace. Mezi autory více než stovky vystavených děl - maleb, tisků, kreseb, koláží, video- a zvukových instalací - najdeme jména Milan Adamčiak (SK), Robert Ashley (US), Arturas Bumsteinas (LT), Nicolas Collins (US), Alvin Curran (US/IT), Arnold Dreyblatt (US/DE), David Dunn (US), Peter Graham (CZ), Milan Grygar (CZ), Franz Hautzinger (AT), GX Jupitter-Larsen (US), Alison Knowles (US), Petr Kotík (US/CZ), Joan La Barbara (US), Brandon LaBelle (US), Alan Licht (US), Alvin Lucier (US), Christian Marclay (US) , Gordon Monahan (CA), Charlie Morrow (US), David Moss (US/DE), Marian Palla (CZ), Michael Prime (UK), Lee Ranaldo (US), Keith Rowe (UK), Blahoslav Rozbořil (CZ), Jiří Šigut (CZ), Jan Steklík (CZ),  Yasunao Tone (JP/US), Christian Wolff (US).

Nerozumět Cageovi není in, snad proto, že mu porozumět nelze nijak snadno, interpretace zmíněných umělců ale rozhodně stojí za bližší průzkum: tolik hvězd uměleckého experimentu a avantgardy se pod jednou střechou v Praze jen tak nesejde. V rámci zahájení výstavy pronese básník, performer a experimentátor na poli psaného a mluveného textu Jaromír Typlt, jemuž přednedávnem vyšla „audiokniha" Michal přes noc, část Cageovy Přednášky o ničem, která má výrazně performační ráz.

Pražské těleso Opening Performance Orchestra orientující se na zásnuby elektronického noise a postupů soudobé avantgardní kompozice na poli takzvané fraction music poté předvede svou skladbu Chess Show odkazující na slavnou šachovou partii mezi Johnem Cagem a Marcelem Duchampem, jejíž zvukový základ tvoří fragmenty z realizovaných skladeb a vystoupení Johna Cagea, „které jsou náhodnými operacemi znovu spojeny a rozšířeny o nové zvukové stopy, jako jsou zvuky města, fragmenty zvukových převodů obrazů Johna Cage".

Obrazové ztvárnění skladby vychází ze záznamu mistrovské šachové partie z roku 1970 mezi Robertem Fischerem a Vasilijem Smyslovem. Základ obrazového pásu tvoří klasická černobílá šachovnice, v níž je místo šachových figurek pod šachovnicí navrstveno dvaadvacet výřezů černobílých fotografií s motivy Johna Cagea. Jednotlivé tahy aktivují konkrétní pole a pod ním uložené obrazové vrstvy vystupují na šachovnici místo šachových figur. Do časové linky provádění jednotlivých tahů je zakomponován prvek nahodilosti." John Cage tedy ožije nejen v exponátech výstavy, ale i ve dvou pozoruhodných interpretacích.

Membra Disjecta pro Johna Cage: Wanting to Say Something About John. DOX, Praha, 25. 5. - 20. 8. 2012

autor: Petr Ferenc | 24. 5. 2012 12:48

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama