Veletrh v Londýně nabídl české umění. Zazářila sochařka Vinopalová

Helena Kardová Helena Kardová
10. 11. 2022 18:10
V londýnském Regent’s Parku se s větvemi starobylých stromů komíhají také ocelové vertikály pohyblivé sochy. Dílo amerického umělce George Rickeyho z roku 1966 je součástí výstavy pod širým nebem nazvané Frieze Sculpture. Ta do konce týdne představuje také bronzového mnicha od Uga Rondinoneho, věž z rudých polštářů Shaikhy Al Mazrouové nebo pestrobarevné sluneční hodiny Emmy Hartové.

Venkovní přehlídka soch poslední desetiletí doprovází veletrh Frieze London, neopomenutelnou událost pro kurátory, sběratele i obchodníky s uměním. Stejnojmenný časopis se počátkem 90. let minulého století stal kompasem ve světě současné výtvarné tvorby. A od roku 2003 zakladatelé publikace postupně začali pořádat veletrhy v Londýně, New Yorku, Los Angeles a Soulu.

Londýnská přehlídka minulý měsíc shromáždila prezentace 140 světových galerií v sekci pojmenované Frieze Masters a 160 galerií v kategorii Frieze London. Z Česka se nezapojila žádná, přesto tuzemské umění dostalo velkorysý prostor. Do prominentního výběru Spotlight byly zařazeny sochy Daniely Vinopalové, zastoupené britským galeristou Matthewem Stephensonem. Ten s dcerou umělkyně navázal kontakt na české ambasádě v Londýně. Konverzace se přetavila v první britskou výstavu autorky, jež žila v letech 1928 až 2017 a vyráběla také šperky.

Dílo George Rickeyho z roku 1966 nazvané Five Lines in Parallel Planes je součástí Frieze Sculpture.
Dílo George Rickeyho z roku 1966 nazvané Five Lines in Parallel Planes je součástí Frieze Sculpture. | Foto: Linda Nylind/Frieze

Prezentace na Frieze zachytila klíčový okamžik, kdy přešla od figurativní tvorby k abstrakci. Osm soch z přelomu 50. a 60. let ukazuje rozmanitost přístupů a materiálů, které Vinopalová za šedesátiletou kariéru využila. Na piedestalu se ocitla ženská torza ze sádry vedle prostorové studie z mědi a expresivních váz z hlíny a cínu.

Právě tyto objekty ve tvaru nádoby, ze kterých vystupují oči a jiné fragmenty těl, v její tvorbě nejvíc vynikají. Vinopalová je začala modelovat v pražském ateliéru, kde rozvinula svůj styl. Ostře kontrastoval se socialistickým realismem, v 50. letech vyučovaným Karlem Pokorným v ateliéru na pražské Akademii výtvarných umění, jímž prošla.

Díla Vinopalové teď byla v Londýně k mání za částky od 25 tisíc do 80 tisíc eur. Prodalo se jedno, do americké soukromé sbírky. Galerista Stephenson doufá, že zájem, který na veletrhu zaznamenal od muzeí a sběratelů, se promítne do dalších prodejů či projektů. Na rok 2024 už jednu výstavu chystá: Turner Contemporary z města Margate na jihovýchodě Anglie představí dílo Vinopalové na skupinové přehlídce ženské abstrakce.

"Byli jsme nadšení, že nás zařadili do Spotlightu. O 26 míst v této sekci se ucházelo 300 přihlášených projektů," raduje se Stephenson. Program letošní sekce vybrala francouzská nezisková organizace Aware, což je zkratka pro Archives for Women Artists, Research and Exhibitions. V jádru veletrhu se tak ocitlo neobvykle mnoho žen.

Ve výběru uspěla i budapešťská acb Galéria, jež uvedla díla tamní rodačky, před čtyřmi roky zesnulé umělkyně Margit Szilvitzky. Ta spojovala estetiku folklorních výšivek s abstraktní malbou. Tvořila poutavé textilní koláže nebo dokonce trojrozměrné objekty s rafinovanými sklady.

Margit Szilvitzky ve svých textilních kolážích spojovala estetiku folklorních výšivek s abstraktní malbou.
Margit Szilvitzky ve svých textilních kolážích spojovala estetiku folklorních výšivek s abstraktní malbou. | Foto: Acb Galéria

"Trh s uměním potřebuje nové pozice a ženské umění je teď shodou okolností v kurzu. To je báječné, ale neměli bychom zapomínat, že jejich díla se prodávají za polovic ve srovnání s mužskými protějšky," upozorňuje Fanni Magyarová z acb Galérie.

Jednotlivé položky od Szilvitzké byly prodány za 6 až 40 tisíc euro, většinou Britům. Její rukopis sběratele v Londýně skutečně zaujal, acb Galéria našla kupce pro osm děl. Jedno ani nebylo vystavené v prodejní kóji.

Podle Magyarové se na veletrhy vyplácí vracet. "Bylo by lepší, kdyby tu byly galerie z Česka, Polska a našeho regionu obecně, abychom mohli vybudovat důvěru. Konzistentní přístup a vracení se na Frieze v průběhu let jsou velmi důležité," míní.

Povědomí o autorech skutečně hraje roli ve výběru děl, a tak labyrint prodejních kójí odráží výstavní program londýnských i světových muzeí či galerií. Mezi sádrokartonové přepážky letos doputovalo například dílo Modrý hlemýžď od Cecilie Vicuñové z Chile nebo práce Williama Kentridge, Luciana Freuda a Cornelie Parkerové.

K vidění byly i sochy pražské rodačky Marie Bartuszové, která má do dubna retrospektivu v renomované londýnské Tate Modern. Britská galeristka Alison Jacquesová její sádrové organické plastiky, případně jejich bronzové a hliníkové odlitky, zařadila do své přehlídky vedle Veronicy Ryanové, sochařky nominované na prestižní Turnerovu cenu pro umělce tvořící v Británii.

Frieze nezveřejňuje informace o objemu transakcí, které se na veletrhu udály. Oslabená libra letos zjevně přála prodejům umění z Británie. Na druhé straně brexit dál znepříjemňuje obchod evropským galeriím, které byly zvyklé přijet do Londýna s díly bez větších administrativních potíží. V tomto kontextu si mnozí kladou otázku, jak dlouho si londýnské Frieze zachová výsadní postavení.

Pokud má barometrem životaschopnosti být letošní nabídka, nezdá se, že by veletrh oslaboval. Ať už se divákovi zalíbí stříbrný servis z dílny hnutí Wiener Werkstätte, fotografie performance Mariny Abramovićové nebo miliony let stará kostra býložravého dinosaura camptosaura, všechno tu bylo k mání.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 16 minutami

Japonsko, Itálie a Británie zkonstruují stíhačku nové generace, má být v provozu do roku 2035

Ke spolupráci na stíhačce nové generace se spojí Japonsko, Itálie a Británie. Ve společném prohlášení o tom ve středu informovala trojice zemí. Stroj chtějí mít v provozu do roku 2035. Ve společném projektu nazvaném Global Combat Air Programme (GCAP) se přitom slouží japonský program F-X s britským projektem Tempest.

Podle japonského ministerstva obrany povedou konstrukci letounu, který bude mít pokročilé digitální funkce v oblasti umělé inteligence a kybernetického boje, britská společnost BAE Systems, japonská Mitsubishi Heavy Industries a italská zbrojovka Leonardo.

Do projektu se zapojí také evropský výrobce raket MBDA a výrobce avioniky Mitsubishi Electric. Na motoru budou pracovat firmy Rolls-Royce, IHI a Avio Aero, dodalo ministerstvo.

Zdroj: ČTK
Další zprávy