Saské město Chemnitz bylo od středověku centrem textilní výroby. Ve městě a jeho okolí se zpracovávala zejména bavlna. Do Chemnitzu mířili investoři a zájemci o práci, ale také inovátoři, kteří se věnovali textilním strojům. "Zástupci továren samozřejmě sledovali trendy v zahraničí. Byla to taková průmyslová špionáž, protože se zajímali o nejnovější technologie. Šlo především o pletací stroje na výrobu punčoch a ponožek. Největší rozmach průmyslové výroby byl okolo roku 1900. Po první světové válce 75 % punčoch prodaných po celém světě bylo z Chemnitzu a okolí," říká Anika Reineke, kurátorka oddělení textilu Kunstsammlungen Chemnitz.
Jak se s industriálním dědictvím popasovali v dalších pěti evropských městech, ukazuje výstava Příběhy přeměny v chemnitzském Industriemuseu. Kurátoři vybrali příklady dobré praxe z Chemnitzu, Manchesteru, polské Lodže, francouzského Mullhouse, bulharského Gabrova nebo finského Tampere. Na výstavě jsou historické snímky a současné fotografie továrních hal nebo dělnických kolonií, takže může návštěvník porovnat, co zbylo z původních budov a co je v nich dnes. Kurátoři se také zaměřili na to, jak v jednotlivých městech řešili stejný problém, který znají i v Chemnitzu: co s prázdnými továrními budovami, když už výroba skončila?
Z bývalých fabrik galerie, hotely a kavárny
Velmi zajímavou transformaci prošla polská Lodž. Na počátku 19. století to byla bezvýznamná obec, kde žilo necelých 500 obyvatel. Postupně se přeměnila v půlmilionovou textilní velmoc, kam na počátku minulého století mířili investoři z celé střední Evropy. Na fotografiích vidíme obří areály z červených cihel, které jsou po celém městě. Zhruba před patnácti lety začala systematická proměna.
Soukromí investoři i vedení města se rozhodli, že vymyslí novou funkci pro bývalé fabriky. Nyní jsou v nich interaktivní muzea o historii textilu, galerie současného umění, designové hotely, umělecká studia nebo kavárny či obchodní centra. Lodž láká turisty z celého světa a zajímá i odbornou veřejnost. Redakce časopisu National Geographic ocenila Lodž za inovativní přístup k industriálnímu dědictví.
Odlišný příběh má bulharské Gabrovo, kde největší rozmach průmyslu byl až po druhé světové válce. Na rozdíl od ostatních měst na výstavě - v Gabrovu nešlo jen o textilní průmysl, ale dařilo se tam strojírenství, chemickému a elektrotechnickému průmyslu. V roce 1981 v tomto městě žilo 80 tisíc lidí, dnes je to zhruba o polovinu méně, protože velké výrobní závody skončily a bývalí dělníci hledali práci jinde, i mimo město. V Gabrovu jsou v bývalé textilní škole umělecké dílny a výstavní prostory.
Návštěvníka z Česka přirozeně napadne, proč na výstavě chybí zmínka o textilních továrnách na našem území, obzvlášť když z Chemnitzu putovaly textilní stroje do našich výrobních závodů. "Zkoušeli jsme oslovit několik muzeí v Česku, ale bohužel nikde nemáte jedno velké textilní muzeum, kde by byla stálá expozice," říká kurátorka výstavy Barbara Waske. A má pravdu - ve velkých centrech textilu, jako je Brno, Liberec nebo Prostějov, zatím taková instituce chybí. Snad se dočkáme zhruba za tři roky: vloni Ústecký kraj zakoupil historickou budovu ve Varnsdorfu, kde chystá muzeum textilu.
Co vlastně chtějí místní obyvatelé?
Součástí výstavy je také několik dotykových obrazovek, kde návštěvníci hlasují, jaké další revitalizační projekty by rádi viděli právě v Chemnitzu? Má se víc investovat do industriálního dědictví? Nebo se mají stavět nové kancelářské budovy? Preferují místní podporu lokálních firem, anebo by sem rádi přilákali nadnárodní firmy? Ostatně téma zapojení místních bylo klíčové i pro celkovou proměnu Chemnitzu. Právě to ocenila Evropská komise, která toto saské město vybrala jako letošní Evropské hlavní město kultury.
Jak přesně spolupráce probíhá, popisuje Stefan Schmidtke, který má na starost celoroční program Evropského hlavního města kultury. "Přípravy probíhaly několik let a od začátku jsme věděli, že hlavní slovo musí mít obyvatelé Chemnitzu. Z minulosti vím, že tohle byl u některých předchozích Evropských hlavních měst kultury největší problém, že kulturní manažeři vymysleli projekty, ale místní nebyli přizvaní, aby se na nich podíleli. V rámci veřejných výzev jsme dostali stovky zajímavých podnětů, jak vylepšit veřejný prostor, co by místní chtěli v bývalých továrních budovách, ale také spoustu tipů na kulturní akce. Nakonec je to 229 projektů, kde se místní velmi zapojují do dramaturgie i organizace akcí. Na programu máme například mezigenerační tancování v parku nebo komunitní aktivity pro děti i dospělé v takzvaných Maker Hubs. Je to devět rukodělných dílen, kde se můžete naučit základy šití nebo pletení. A jednu speciální dílnu máme v Limbachu poblíž Chemnitzu, kde si lze vyzkoušet práci na pletacích strojích z továrny z 19. století," říká Schmidtke.
Když si umění získá pozornost byznysu
Další iniciativa, která vzešla od místní komunity, pomáhá začínajícím umělcům nejen z Chemnitzu, ale i z celého Saska. Kulturní manažerka Josephine Hage se věnuje propojování začínajících umělců se zástupci firem a institucí. Až do začátku září je v bývalé továrně poblíž hlavního vlakového nádraží Chemnitz výstava Werkschau - Made in Sachsen, kde je k vidění rozmanité portfolio místních tvůrců: od experimentování s materiály na výrobu šatů přes bytové doplňky až po knižní ilustrace. "V Chemnitzu, v Lipsku a v Drážďanech je spousta studentů či absolventů uměleckých oborů, kteří by rádi představili svou tvorbu veřejnosti a zároveň chtějí získat pozornost zástupců firem či institucí. Naše výstava ukazuje, že je tu mnoho talentovaných lidí, kteří navazují na textilní historii a inovace v Chemnitzu i v dalších městech v Sasku," říká Hage.
Téměř 100 obrazů a grafik Edvarda Muncha
Propojení byznysu a umění vedlo také k tomu, že významný továrník Herbert Esche pozval do Chemnitzu slavného norského malíře Edvarda Muncha. Jeden z nejbohatších majitelů textilních továren se dlouhodobě zajímal o umění a design. Velmi ho zaujala Munchova tvorba. V roce 1905 tento umělec bydlel zhruba měsíc v rodinné vile Esche v Chemnitzu.
Na nové výstavě, která je otevřena do 2. listopadu v galerii Kunstsammlungen Chemnitz, uvidíte téměř 100 obrazů a grafik Edvarda Muncha, včetně portrétu Herberta Esche a malířův pohled na město Chemnitz v době největší prosperity. Kurátorka Diana Kopka vybrala na výstavu díla Munchových vrstevníků a zkombinovala je s obrazy dalších slavných umělců. Vedle sebe se tak ocitá jedno z nejznámějších děl Muncha - Výkřik a pestrobarevná variace tohoto motivu od Andyho Warhola. Velmi působivé je propojení grafiky Nemocné dítě, kde Munch zachytil svou sestru, a obrazu Jakuba Schikanedera Mrtvá dívka.
Výstava má příznačný název Angst (Strach), což odkazuje nejen k emocím, které norský malíř prožíval kvůli problémům v osobním životě, ale také k jeho celkovému pocitu z tehdejšího vývoje společnosti. Právě toto téma otevírá prostor pro zamyšlení i dnes, kdy se znovu ocitáme v době nejistoty a strachu z toho, co je před námi.
