Slavnostní předání doprovodil písničkář Karel Vepřek, jemuž Kolmačka napsal některé texty.
Cenu organizátoři předávali po dvaatřicáté. Prvním laureátem byl slovenský spisovatel Dominik Tatarka, připomněla ředitelka Nadace Charty 77 Jolana Vondráková.
Básník, prozaik a překladatel Pavel Kolmačka se od lyrického debutu Vlál za mnou směšný šos z roku 1994 zařadil k nejpozoruhodnějším představitelům současné poezie. I jeho další básnická díla, mimo jiné Moře nebo Wittgenstein bije žáka, nezaměnitelným způsobem akcentovala pocity a obavy člověka v rozporuplném moderním světě. Jeho rozsáhlý autobiografický román Stopy za obzor z roku 2006 přinesl působivou výpověď o dětství a zrání v době normalizace.
Loňská próza Canto ostinato je svědectvím o prožívání existenciálních otázek na prahu stáří a hlubokou reflexí generačních rozdílů i znepokojivé budoucnosti. "Knihy Pavla Kolmačky se zabývají duší a moderní společnost je s duší ve válečném stavu," napsal v laudatiu člen poroty Jiří Zizler, podle nějž Kolmačkovy texty 'nejsou čtením ke kávě'.
"Literatura není zbytná, vnímám ji jako kolektivní snění, které když ustane, tak je ta komunita nějakým způsobem nemocná," řekl při přebírání ceny Kolmačka.
Cenu Jaroslava Seiferta inicioval roku 1986 ve Stockholmu jaderný fyzik a zakladatel Nadace Charty 77 František Janouch. Udílena je za vynikající slovesné dílo vydané nebo jinak zveřejněné v Česku či zahraničí za poslední tři roky, výjimečně i za dílo celoživotní. Laureát je vyhlašován u příležitosti Seifertových narozenin, dostává 100 tisíc korun. Dřívějšími vítězi se stali například Pavel Šrut, Ivan Diviš, Václav Havel, Ivan Martin Jirous nebo Jáchym Topol.
