"Jsem z vesnice, a ne z ulice, mám vysokou školu, stejně radši pivo točím." Sloka jednoho z největších hitů rapera Rohonyho nazvaného U Hřiště 380 jako by vystihovala jeho neuvěřitelnou cestu za slávou. Ve své tvorbě se často pasuje do role vesnického burana, který "za rozhovor vypije pět piv" a oslavuje prostředí hospod, hlavně té, která patří jeho otci v rodné Starči.
Ve skutečnosti se ale během interview prezentuje kultivovaně, rozvážně, přiznává řadu obav, které provázely začátek jeho kariéry i současný úspěch, a zůstává u zdvořilého vykání. Při odchodu se ještě vyfotí s mladým sekuriťákem, jenž hlídá vstup do vnitřních prostor brněnského velodromu. Tam Rohony uplynulý víkend vystoupil na festivalu Pop Messe. Není to první ani poslední fanoušek, se kterým ten večer pózuje před objektivem.
Pětadvacetiletý Adam Rohony, který využil své nezvyklé příjmení jako uměleckou přezdívku a fanoušci mu říkají familiárně "Roháč", začal snít o hudební kariéře zhruba před šesti lety. Tehdy studoval grafický design na Ostravské univerzitě, což asi není obvyklá líheň slavných raperů. Své hudební zázemí popisuje jako nulové, čítající kapely typu Kabát nebo Tři sestry. V řemesle je čistý samouk.
Když ale během studií pátral, jakým směrem se vydá, věděl, že obor, z něhož získá diplom, to nebude. Grafiku studoval už na střední škole, podle svých slov ji ale stejně neuměl, nebo alespoň ne tak, jak by si představoval. "Mohl bych pracovat v nějaké reklamce, ale ne vytvářet něco, co by mělo přidanou hodnotu a bavilo mě," reflektuje.
Na škole se proto dal dohromady se spolužákem Lukášem Zálešákem, s nímž dodnes spolupracuje, a společně osnovali plán na rapový úspěch. "Jenom rok jsme dělali rešerši, hledali jsme, jak to pojmout. Brali jsme to možná až zbytečně zodpovědně," ohlíží se. Peníze, které vrážel do tehdy nevýdělečného byznysu, prý začal brát jako trvalý příkaz na nájem či daně - prostě se to musí zaplatit.
Když se ale Rohony stále nacházel na naprostém okraji rapového světa i přesto, že se na čas přestěhoval do Prahy, aby prorazil, začala přicházet krize. K tomu se blížil konec univerzitního života. "Drželo mě v tom jenom to, že jsem byl ještě student. Začal jsem ale přemýšlet, že jestli to nevyjde, budu muset někam do práce, a že grafický design neumím, i když jsem ho dělal celou dobu," vypráví.
Po konci studia se proto rozhodl jít na pár měsíců pracovat k otci do hospody v rodné Starči na Třebíčsku, tím získat nějaký čas a pracovat na prvním albu. Toto prostředí se stalo inspirací několika tracků plných piva, vesnické zábavy a hrdosti na své kořeny. "Otec, ten je pingl, matka byla pingl, bratr o prázdninách pingl a já jsem nejlepší pingl," rapuje ve skladbě U Roháče. "A v tu chvíli to bouchlo," vzpomíná na dobu, kdy do své tvorby nechal promlouvat rodnou hroudu.
Hejt přišel jako rána lopatou
V posledních měsících se Rohony zařadil k nejúspěšnějším českým raperům. Jeho texty jsou jednoduché, snadno zapamatovatelné a tím i dostupné širokému spektru posluchačů. "Když jsem se vrátil na vesnici, uvědomil jsem si, že chci s hudbou pracovat jinak než dosud. Přímočaře a pochopitelně. Víc jsem se otevřel a to mi pomohlo najít sebe sama," říká.
Vloni vydané první album Superfly vystavěl kolem ani ne dvoutisícové Starče, kterou proslavil po celé republice. Stejně tak jeho internetový seriál Návrat krále, z něhož pochází hláška "zdravim zdravim, dobré dopo". Brzy se z ní stal meme a začala kolovat na sítích Instagram nebo TikTok. Je pravděpodobné, že někteří fanoušci se dostali k jeho hudbě právě přes virální video.
Návrat krále vypráví o tom, jak se někdejší mládežnický fotbalista Adam Rohony snaží vrátit na trávník. Točí se kolem jeho rodného domu, který po rozvodu rodičů zůstal prázdný a kde nyní Rohony žije, a nedalekého fotbalového hřiště. Název skladby U Hřiště 380 je ostatně jeho adresa. Že ji zveřejnil, prý nelituje. "Je to jedno, protože barák stejně figuruje v tom seriálu. Koncepčně se mi to tam hodilo," říká.
V době spuštění seriálu, v němž se Rohony s cigaretou v puse a flaškou rumu na dosah vrací do fotbalové formy, však hudebník nebyl zdaleka tak známý. "Pak to tak vypuklo, až jsem se chvíli bál, jestli to není moc," přiznává. Nakonec prý ale k větším incidentům nedošlo. Maximálně někdo projede pod okny domu se staženým okýnkem a nahlas vyhrává jeho songy. "Ale nikdo na mě naštěstí neklepe," říká vděčně.
Dnes už podle něj seriál ztrácí kouzlo. Původně z něj chtěl udělat celovečerní film, od plánu ale pomalu upouští. "Tím, že jsem známější, už to není o tom klukovi z vesnice a přestává to být ono. Budeme to muset pomalu ukončit a třeba vymyslet něco nového, co nás bude bavit," nastiňuje. Ani ve volném čase už fotbal příliš nehraje. "Neudýchám to," směje se raper, který si s gustem zapálí cigaretu i při klubovém koncertu.
Hudební kariéra se na rozdíl od té sportovní ubírá správným směrem. Zatím asi největším Rohonyho úspěchem byla fotbalová hymna, kterou na zakázku vytvořil pro Spartu. Ta je jeho oblíbeným týmem v české lize. Píseň Letná si na platformě Spotify jen za první den pustilo více než 300 tisíc lidí, což byl rekord. Dnes už tam má přes šest milionů přehrání.
Fotbalová píseň se ale pro Rohonyho stala i prvním zdrojem "hejtu", který mu od vydání alba chyběl, až byl ze samé chvály nervózní. "Bylo to jak rána lopatou," přiznává. Nespokojené reakce přišly hlavně od fanoušků jiných klubů, kterým se nelíbí, že se jejich oblíbený raper přihlásil ke Spartě.
"Včera jsem koncertoval v Ostravě a bál jsem se tam Letnou zahrát. Nakonec jsem ji zahrál dokonce dvakrát a létaly po mně plechovky," říká o městě, kde je fandění týmu Baník téměř náboženstvím. "Vysvětloval jsem jim, že mám Ostravu rád, že jsem tam studoval, ať mi to nekazí," dodává. Ani brněnské publikum Pop Messe nebylo z fotbalového hitu nadšené. "Čekal jsem to větší," reagoval Rohony na chladné přijetí Letné. "Tady jsi v Brně," odpovídali mu někteří.
Rohony má ale se Spartou čím dál užší vztah. Spřátelil se se svým oblíbeným hráčem Ladislavem Krejčím, který hrál i na Euru ve fotbalové reprezentaci a nyní odchází do Španělska. Raper dokonce s letenským týmem oslavil letošní zisk titulu přímo v kabině. Hráči jej tehdy nadšeně zvali na společnou dovolenou následující den. "Už jsem byl načatý, že bych jel. Řekl jsem o tom Láďovi. Ten mi odpověděl, ať se nezlobím, ale že tam nepatřím. Přijde mi to férové," vysvětluje, čeho si na kamarádovi, s nímž se sblížil skrze svou hudbu, váží.
Během brněnského koncertu je patrné, jak si Rohony úspěch užívá. V průběhu vystoupení se doširoka usmívá a často nechává zpívat jen publikum. V rozhovoru ale přiznává, že sláva má i odvrácenou stránku. Cítí velký tlak, aby i jeho další tvorba byla podobně úspěšná. "Hrozně to na mě doléhá. Hůř se mi píše a jsem nervózní," přiznává hudebník, který tvoří stále především doma ve Starči.
Teď má pocit, že další album, na němž pracuje, rozhodne o tom, jestli na rapovou scénu skutečně patří. "Chci ukázat, že nejsem jen nějaký líbivý písničkář, že umím pracovat s textem a pracuju s ním rád," přeje si. "Proces zatím není takový, jaký bych si představoval. S producentem se vidíme každý víkend, máme se už plné zuby a nedaří se nám na to najít dostatek klidného času. Dávám si na tom ale hodně záležet," uzavírá.
