Diváci i kritici jsou zatím z Petrenkova stylu a pojetí zejména britského repertoáru nadšení. "Myslím, že první sezona dopadla dobře, dokonce nad moje očekávání," říká dirigent v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Hodně jsme se zabývali technickými aspekty toho, jak hrajeme. A mám opravdu radost, že si sedneme jak hudebně, tak lidsky," dodává. Soužití s filharmoniky přirovnává k líbánkám.
Šestačtyřicetiletý Petrenko vzbuzuje pozornost nejen svými výkony. Letos na jaře jako jeden z prvních ruských umělců jednoznačně odsoudil invazi své rodné země na Ukrajinu. Označil ji za "jedno z největších morálních selhání a humanitárních katastrof století", dodal, že kvůli válce přestane v Rusku vystupovat, a přimluvil se za to, aby co nejrychleji nastal mír.
Ne všichni ruští umělci, zejména z oboru klasické hudby, se vyslovili tak jednoznačně. Třeba dříve proputinská sopranistka Anna Nětrebková válku zkritizovala až po měsíci, když jí západní koncertní sály a opery začaly rušit vystoupení. Dirigent Valerij Gergijev se na stranu Ukrajinců nepostavil dosud a přišel kvůli tomu prakticky o všechna angažmá na Západě.
Vasilij Petrenko však neměl nad čím váhat, říká dnes. "Rozhodla upřímnost. Člověk se musí být schopný podívat ráno do zrcadla," vysvětluje, proč invazi okamžitě odsoudil. Učinil tak navzdory riziku, že tím přitíží příbuzným. "Můj otec stále žije v Petrohradu, z matčiny strany mám ale zase asi tucet příbuzných v Kyjevě. Takže to nebylo jednoduché. Myslím, že k umění patří upřímnost. Člověk by se měl vyjadřovat jasně."
Vasilij Petrenko se narodil roku 1976 v Petrohradu, kde vystudoval konzervatoř. Kariéru začal jako osmnáctiletý, v letech 1994 až 1997 dirigoval v dnešním Michajlovském divadlu. Dnes má za sebou spolupráci s předními ansámbly od Berlínských filharmoniků po americký Cleveland Orchestra i nejslavnějšími operními domy jako newyorskou Met. Vydal spoustu nahrávek, za něž získal mimo jiné ceny Gramophone pro objev roku a umělce roku.
Pověst si vybudoval díky dvěma angažmá: sedm let vedl filharmonii v norském Oslu, dokonce 15 roků pak nejstarší britský orchestr Royal Liverpool Philharmonic. Do jeho čela se roku 2006 postavil coby nejmladší dirigent v historii tělesa. Původně měl smlouvu jen na tři roky, díky mimořádnému ohlasu, posunům v repertoáru i rostoucí návštěvnosti mu ji ale management neustále prodlužoval.
Nakonec Petrenko v Liverpoolu dosáhl takové slávy, že mu dvě tamní univerzity udělily čestný doktorát. Roku 2016, kdy už byl držitelem britského pasu, se stal čestným občanem tohoto zhruba půlmilionového anglického města.
Což všechno volně odráží program, s nímž ve středu vystoupí na Dvořákově Praze. Jako první pod jeho taktovkou Royal Philharmonic Orchestra zahraje Čtyři mořská interludia z opery Peter Grimes od Benjamina Brittena, hudbu úzce svázanou s britským pobřežím. "Evokuje nádherný obraz třpytících se mořských vln tam, kde Britten žil, zvuk zvonů a místního tržistě," popisuje Petrenko. "Protože opera Peter Grimes je ale zároveň intenzivní psychologické drama, uslyšíte i zlo, šílenství a hrozbu. Je to neuvěřitelně vrstevnatá skladba plná změn, ideální pro to, aby orchestr předvedl, co všechno umí," vysvětluje volbu repertoáru.
Následovat bude další dílo silně spojené s místem: Klavírní koncert a moll od norského skladatele Edvarda Griega. "Když jsem tam žil, naučil jsem se hodně o místní kultuře, kterou v Griegovi jasně slyšíte," říká dirigent, jenž filharmonii v Oslu vedl mezi roky 2013 až 2020. "Fjordy, místní obyvatele, atmosféru, všechno si to barvitě vybavuji a vždycky mi to vytane na mysl, když hrajeme Griegův klavírní koncert. Je hrozně těžké popsat, jaký v člověku vyvolává pocit. Ta hudba má nějak norský tvar, norského ducha," hledá slova.
Sólistou večera bude oceňovaný pětatřicetiletý klavírista Lukáš Vondráček, český vítěz renomované Soutěže královny Alžběty z roku 2016. Petrenko už s ním spolupracoval několikrát. "Jsem náramně zvědavý, kam se od minule zase posunul," poznamenává dirigent.
Jako poslední v Praze zařadí Pátou symfonii od Sergeje Prokofjeva, skladbu vracející se ke druhé světové válce. Autor ji v lednu 1945 uvedl na premiéře v Moskvě. Právě když pozvedl taktovku, venku zahřměla dělostřelecká salva na symbol toho, že Rudá armáda překročila Vislu a pokračuje do Německa. Autor počkal, než kanonáda skončí, a teprve poté symfonii odstartoval.
Přestože dílo je spojené s válkou, Vasilij Petrenko jej vnímá v širších konturách. "První věta znázorňuje lidské hrdinství, nejen v prvních liniích, ale po celé zemi, kde lidé trpí a umírají," interpretuje. "Druhá věta je portrétem byrokracie, skoro v ní slyšíte ťukání psacích strojů. Třetí větu Prokofjev původně zkomponoval pro balet. Ta čtvrtá začíná výzvou k poválečné obnově země. Ale ze vší té tvrdé práce v rychlém tempu nakonec hrdina šílí, a tak symfonie graduje divokým sólem, které je hrozně těžké zahrát. Vzbuzuje to spoustu otázek nad tím, jak je možné budovat společnost," líčí.
Prokofjev chtěl Pátou symfonií, kterou rozepsal v létě 1944 na chalupě u města Ivanovo, "oslavit svobodného a šťastného člověka, jeho mohutnou sílu, ušlechtilost, jeho duchovní čistotu."
Vasilij Petrenko dnes Pátou symfonii považuje za výzvu k míru. A proto je podle něj po 80 letech opět aktuální. "Samozřejmě že také já volám po míru," říká v době, kdy ruská agrese na Ukrajině trvá již přes půl roku. "Ale ani bych nemusel. Prokofjevova Pátá to všechno říká za mě," dodává dirigent.
Koncert
(Pořádá festival Dvořákova Praha)
Royal Philharmonic Orchestra
Vasily Petrenko - dirigent
Lukáš Vondráček - klavír
Rudolfinum, Praha, 14. září.
