Obleč se, za dvacet minut diriguješ. Přijíždí světová hvězda Michael Tilson Thomas

Frank Kuznik Frank Kuznik
7. 6. 2022 11:18
Sedmasedmdesátiletému americkému dirigentovi Michaelu Tilsonu Thomasovi vloni doktoři nalezli agresivní nádor na mozku. „Uvidíme se na koncertech v listopadu,“ vzkázal před chirurgickým zákrokem, který mu vzápětí zachránil život. Vzhledem k vysoké míře úmrtí spojených s jednou z nejagresivnějších forem rakoviny přesto málokdo čekal, že Thomas bude moct předsevzetí splnit.
Dirigent Michael Tilson Thomas je také autorem skladeb From the Diary of Anne Frank z roku 1990 nebo tři roky staré Meditations on Rilke.
Dirigent Michael Tilson Thomas je také autorem skladeb From the Diary of Anne Frank z roku 1990 nebo tři roky staré Meditations on Rilke. | Foto: Art Streiber

Jak ale slíbil, tak udělal. Vloni v listopadu opět skutečně dirigoval Newyorskou filharmonii, od té doby už pracoval s orchestry v San Francisku, Miami, Washingtonu, Clevelandu či Londýnu. Tento týden třikrát stane na pódiu pražského Rudolfina, kde od středy do pátku účinkuje s Českou filharmonií.

Michael Tilson Thomas má za sebou zářivou kariéru. Někdejší žák Leonarda Bernsteina je úspěšný dirigent, skladatel i propagátor klasické hudby. Získal 12 cen Grammy, natočil přes 120 desek, spolupracoval se všemi od čínské klavíristky Yuji Wangové po písničkáře Elvise Costella nebo kapelu Metallica. Založil orchestrální akademii New World Symphony, kterou prošlo přes 1200 studentů. A nad to vše ční 25 let, kdy byl šéfdirigentem Sanfranciského symfonického orchestru, jejž posunul na světovou úroveň.

Dirigent Michael Tilson Thomas.
Dirigent Michael Tilson Thomas. | Foto: Kristen Loken

Nemoc se na něm samozřejmě podepsala. Má šedší a řidší vlasy, zhubnul. Když minulý měsíc v Mnichově dirigoval Bavorský rozhlasový symfonický orchestr, pohyboval se pomaleji. Smysl pro humor však neztratil. "To víte, postpandemická linie," zažertoval tuhle k divákům, když si na dirigentském stupínku musel povytáhnout kalhoty.

Recenzenti však jeho výkony chválí stejně jako dřív. A sám říká, že zpomalit tempo nehodlá. "Těším se, jak budu po zbytek sezony pracovat s orchestry ve Spojených státech i Evropě, stejně jako na mnohé spolupráce v sezoně příští," napsal v březnu. "Nikam se nechystám. Neznám nic lepšího, než je možnost vytvářet a spolupracovat na krásné hudbě," dodal. 

Rozhovory už odmítá, před příjezdem do Prahy nechtěl mluvit ani s Aktuálně.cz. Z nedávných výroků se ale zdá, že přece jenom trochu bilancuje. Když minulý měsíc hovořil na promoci studentů slavné newyorské hudební školy Juilliard, mezi řádky shrnul svou kariéru i život.

Thomasovi prarodiče byli židé z ukrajinského štetlu, kteří v 80. letech 19. století emigrovali do USA. Dirigentovi rodiče se živili jako herci, založili jidiš divadlo, které navštěvovali skladatelé Irving Berlin nebo bratři Gershwinové. Právě George Gershwin jako první učil Thomasova otce na klavír.

Michael Tilson Thomas dnes říká, že vyrůstal v "showbyznysové rodině". Dospíval v Los Angeles, a když v deseti letech začal chodit na hodiny klavíru, už na něj uměl hrát. Na Jihokalifornské univerzitě pak poznal významné evropské emigranty, skladatele Igora Stravinského nebo houslistu Jaschu Heifetze. A první pracovní zkušenosti sbíral coby klavírista a asistent dirigenta Bostonského symfonického orchestru. I ten tehdy řídil uprchlík z Evropy: Němec William Steinberg rozený Hans Wilhelm Steinberg, ve 20. letech minulého století jeden z dirigentů Nového německého divadla v Praze.

Michael Tilson Thomas vzpomíná na setkání s Almou Mahlerovou. Záznam z festivalu Pražské jaro, 2011. | Video: Pražské jaro

Thomas na něj vzpomíná jako na někoho, kdo byl tvrdý k podřízeným, zároveň je ale miloval. Už po třech měsících na asistentské pozici ho Steinberg hodil do vody, aby se mladík naučil plavat: o přestávce během newyorského koncertu k Thomasovi přišel a ledabyle mu oznámil, že má za něj mladík oddirigovat druhou půlku.

"Ztuhnul jsem," vzpomíná Thomas. Nevěděl, jestli si Steinberg nedělá legraci. Jenže šéfdirigent výzvu zopakoval. "Copak jsi mi nerozuměl? Koukej se jít obléct, za dvacet minut diriguješ," nařídil mu. Thomas se oblékl, druhou půlku odřídil - a ještě v téže sezoně vedl dalších 40 koncertů.

Postupně se v Bostonu vypracoval na pozici hlavního hostujícího dirigenta. V dalších dvou dekádách zastával několik funkcí: stal se šéfdirigentem nejprve filharmonie v Buffalu, v letech 1988 až 1995 posléze London Symphony Orchestra. Mezitím pracoval jako hlavní hostující dirigent Losangeleské filharmonie. A v Miami roku 1988 založil orchestrální akademii New World Symphony.

Thomasova nejslavnější éra začala roku 1995, kdy byl jmenován šéfdirigentem Sanfranciského symfonického orchestru. Sešlo se to i s osobní situací: v konzervativním světě klasické hudby se dirigent dlouho odhodlával k tomu udělat coming out. K odvaze přispěl i nástup do liberálního San Franciska. "Celé město tleskalo mně a mému manželovi Joshuovi jako asi prvnímu gay páru v čele amerického orchestru," vzpomíná. S manželem, zároveň svým manažerem Joshuou Markem Robisonem, se znají od dospívání. Chodit spolu začali v 70. letech a po desítkách let soužití se konečně vzali roku 2014.

Sanfranciský orchestr Thomas vedl až do předloňska. Uváděl s ním klasický romantický repertoár i moderní a současná díla. Sedmkrát navštívili Prahu, nejčastěji jako hosté festivalu Pražské jaro.

Thomas proslul interpretací děl Gustava Mahlera, jehož všechny symfonie v San Francisku nahrál. Jinak má ale široký záběr. Se svým učitelem Leonardem Bernsteinem rozebírali oblíbené broadwayské písně nebo se přeli, kdo nejlépe natočil staré blues Careless Love - jestli zpěvačky Bessie Smithová a Big Mama Thorntonová, nebo Ray Charles. Když ještě pracoval v Losangeleské filharmonii, Thomas také spolupracoval se slavnou jazzovou zpěvačkou Sarou Vaughanovou. "Tolik jsem se od ní naučil," říká dnes.

Silné zázemí má též v divadle. Spolupracoval s tanečníky Pinou Bauschovou, Michailem Baryšnikovem nebo Jacquesem d’Amboisem. A jeho zájem o balet reflektuje i skladba, kterou tento týden třikrát uvede s Českou filharmonií - Apalačské jaro od klasika moderní americké hudby Aarona Coplanda z roku 1944. Ten ji původně složil k baletu pro choreografku Marthu Grahamovou.

Apalačské jaro od Aarona Coplanda natočil Michael Tilson Thomas se sanfranciským orchestrem v roce 1999. Foto: Brigitte Lacombe | Video: BMG Music

Rok nato kompozice získala Pulitzerovu cenu a dodnes ji mnozí považují za symbol moderní americké hudby: energickou, optimistickou, díky skočnému rytmu inspirovanému tancem square dance ukotvenou v lidové tradici, zároveň s duchovním přesahem - součástí skladby je variace na píseň Simple Gifts, spojenou s šejkry neboli dnes již téměř vymřelou americkou křesťanskou církví.

Balet měl takový úspěch, že z něj autor rok po premiéře vytvořil orchestrální suitu. Od té doby se objevilo ještě několik autorských verzí nebo úprav.

Do té, kterou tento týden uvede v Praze, Michael Tilson Thomas vrací deset minut z původní baletní hudby. Dirigent už Apalačské jaro roku 1999 natočil se Sanfranciským symfonickým orchestrem. Časopis Gramophon tehdy album pochválil s tím, že právě díky oněm deseti minutám navíc vyznívá Apalačské jaro pompézněji a ještě lépe působí na emoce.

Ve druhé půlce večera Thomas s Českou filharmonií uvede Devátou symfonii jednoho ze svých nejoblíbenějších skladatelů Franze Schuberta. "Pracovat na Schubertově hudbě je pro mě zušlechťující a povzbuzující. Je hodně upřímná, velkorysá a nesobecká," popsal před časem.

A něco vzdáleně podobného letos vzkázal také studentům školy Juilliard, když na ně apeloval, aby pro samou hudbu nezapomínali na dění mimo pódium. "Nejdůležitější otázka zní, co se děje po koncertě, kdy opona spadne a světla zhasnou. Co si z toho koncertu odnesou lidé? Co jsme jako umělci udělali pro to, abychom je duševně obohatili?" ptal se.

V tomto ohledu Michaelu Tilsonu Thomasovi dnes podle všeho stačí jen vkročit na pódium. Když v listopadu s Newyorskou filharmonií uvedl Beethovenovu Třetí symfonii zvanou Eroica neboli hrdinská, deník New York Times připomněl okolnosti jejího vzniku: skladatel ji původně začal komponovat pro Napoleona, nakonec ale věnování zaškrtal a Eroicu pojal jen neurčitě "na počest velkého člověka". Jak dodaly New York Times, "tentokrát byl tím velkým člověkem Michael Tilson Thomas".

 

Právě se děje

Další zprávy